Kdyby

Kapitola třicátá čtvrtá

,,Před hodinou jsem sice zažila ten nejlepší sex na světě, ale tyhle palačinky jsou asi ještě lepší" Ušklíbnu se na Ethana, který smaží poslední palačinku jen v trenkách a tričku. Mohl si sundat i to tričko, ale sám si ho oblékl, takže ho nechám být.

,,To neříkej dvakrát" Zamračí se na mě pobaveně. Myknu rameny a sním poslední kousek palačinky.

,,Ty máš taky klíček od téhle chatky?" 

,,Jo mám, když jsem ji kupoval, tak jsem dostal dva" Usměje se a posadí se vedle mě na barovou židličku. Zakousne se do svojí palačinky a po očku mě sleduje. V hlavě se najednou objeví otázka a než se stačím zastavit, tak už mluvím.

,,Dokázal sis nás dva někdy představit jako pár?" Vyhrknu ze sebe otázku. Chtěla jsem se na ní zeptat hned po tom, co jsme se spolu vyspali, ale přišlo mi to nevhodné.

,,Co? Ne" Rozkašle se. Trhnu sebou náhlým překvapením a musím se postavit na nohy. Nečekala jsem takovou odpověď. Musím odtud pryč. Můžu si za to sama, ale nemusí mě vidět brečet.

,,Aha, no, tak-" Blekotám zmateně. Nedokážu ze sebe dostat souvislou větu.

,,Nemyslel jsem to špatně, ale vem si, jak se pořád hádáme. Nevydrželo by nám to a navíc-" Nedořekne. Jen nad tím mávne rukou a hodí do sebe palačinku. Z oka mi sjede slza. Pokusím se jí nenápadně setřít, ale všimne si toho.

,,Proč pláčeš? Počkej, ty bys jako chtěla, aby jsme spolu chodili? Vždyť to nejde Mads, musel bych tě milovat" Proč musí být pořád tak hnusný? Nad ničím nepřemýšlím a rozběhnu pryč z té chaty. 

,,Chci být chvíli sama!"

,,Madison!" Vykřikne zamnou a rozběhne se zamnou. Zahnu za chatu a uvidím obrovské jezero a nenapadne mě nic lepšího, než do něj skočit. Skočím do něj a na chvíli se ponořím. Jakmile se vynořím, tak zjistím, že skočil zamnou. Skočil zamnou i v tom tričku a já v tílku. Špatný nápad, protože mu to mokrému sluší asi ještě více.

,,Proč utíkáš?" Zaúpí a chytí mě za boky. 

,,Protože říkáš fakt odporný věci a já se tě zeptala jen na jednoduchou, ale blbou otázku, mohls říct ne a bylo by" Vzlyknu.

,,Nemyslel jsem to tak, jen mě ta otázka vyvedla z míry" Pokusí se vysvětlit, ale to mi nestačí. 

,,Řekls, že mě nemiluješ s takovým znechucením" Podotknu.

,,Co? Já neřekl, že tě nemiluju, kdo by tě nemiloval? Omotáš si na prst každého a ani si to neuvědomuješ. Přestaň poslouchat každé mé slovo jak pejsek, protože někdy mluvím hovna" Právě řekl, že mě miluje. 

,,Ty mě miluješ?" Zamumlám.

,,Ne" Zakroutí hlavou. Pobaveně se uchechtnu. Je tak zmatený, jako já, jen on si to nechce přiznat. 

,,Fakt mluvíš hovna" Zamrmlám. Ethan zavře oči a přitáhne si mě blíž k sobě. Přiznal, že mě miluje, sice pak řekl, že ne, ale já vím, že jo. Zní to dost egoisticky, když nad tím přemýšlím, ale je to pravda. Stačí pár týdnů možná měsíců, než si to pořádně uvědomí. Jenže pokud ne, tak to asi nezvládnu. 

,,Můžu ti něco říct?" Zeptám se. Nebude to chtít slyšet, ale já mu to chci říct.

,,Ne, radši ne" Zavrčí. Dám mu ruce kolem krku a uculím se. Otevře oči a zírá na mě. Čeká co ze mě vypadne, jenomže já mu to najednou říct nechci. Jako kdyby mě úplně paralyzoval pohledem. 

,,Tak jo" Pokrčím rameny. Obejmu ho kolem pasu pod vodou.

,,Teď už to slyšet chci" Zasměje se. 

,,Nechceš, asi bys mě za to jen utopil"

,,To chci pořád" Ušklíbne se. Se smíchem ho praštím do ramene. 

,,Pamatuješ jaks líbal tu učitelku ve škole?" Zeptám se na úplně jinou otázku.

,,Bohužel" Řekne a zmáčkne mi zadek pod vodou. Vyděšeně vyjeknu.

,,Jak bohužel?" Zeptám se. Neudělal to jen proto-

,,Chtěl jsem abys žárlila, měl jsem na tebe takový vztek. Přišlas do školy jakoby nic a ještě ses vyhýbala mým pohledům a s Allison ses smála jakoby nic, fakt jsem zuřil. Vlastně celé dny cos byla pryč jsem na tebe měl jen vztek, že ses vůbec opovážila zůstat doma a ani mi nenapsat" Přizná.

,,Abych žárlila? Vždyť žárlím pořád" Mlasknu. Překvapilo mě takové přiznání, ale bylo to hezké.

,,Já vím, ale ten den to bylo k nevydržení,  pak jsem viděl jak tě Allison musela odtáhnout, abys mě nezabila a to mě rozzuřilo ještě víc, chtěl jsem aby ses semnou bavila" Pyšně se zazubí.

,,Šlo by i jinak zařídit, abych s tebou mluvila"

,,Volal jsem, psal jsem, psal jsem Allison, tvýmu tátovi, ale nikdo nás dva spolu asi nepodporuje" Ušklíbne se.

,,Já vím, napsal si ale jen jednu zprávu každému a v ní bylo, že mám přijít okamžitě do školy" Usměju se na něj dost nevinně. Vše co by řekl, bych vyvrátila, protože ze všeho dělal tak velkou vědu a při tom se ani moc nesnažil.

,,No a? Chtěl jsem, abys přišla do školy" 

,,To je jedno, si prostě pitomej" Povzdychnu si. Ethan překvapeně otevře pusu a aniž bych to čekala, tak se i semnou ponoří. Jakmile se vynoříme, vrhnu se na něj. Přitisknu svoje rty na něj a držím se ho kolem krku. Ethan mi polibek vrátí o něco drsněji, oba se do něj umíváme.           Právě jsme vytvořili okamžik, na který nikdy nezapomenu. Ne jen, že přiznal hromadu věcí, co bych nikdy nečekala, ale snažil se mi vše vysvětlit bez toho, aniž by jednou řekl, že spolu nejsme, že mě to nemá co zajímat. Nejlepší na tom je, že tohle místo mi dal k narozeninám. Můžeme tady spolu jezdit klidně na celé víkendy a nikdo nás snad nenajde. Druhý kouzelný místo, kde spolu tvoříme vzpomínky. Připadám si právě jak v nějakém romantickém filmu nebo knize.