Kdyby

Kapitola třináctá

Vytáhnu telefon z kapsy a podívám se kolik je hodin. Už má deset minut zpoždění a já se snad zblázním. Jestli si ze mě prostě jen Allison dělala srandu, nebo hůř on si dělal srandu z Allison a ona to nepoznala, tak jeden z nich přijde o zuby.

,,Promiň že jdu pozdě, něco mě zdrželo" Ozve se mi za zády klučičí hlas a já se díkybohu neleknu a jen se na něj lehce usměju.

,,V pohodě" Řeknu.

,,Logan" 

,,Madison" Řeknu zase. Já jsem tak trapná! Pokud dneska budu mluvit jen jednoslovně nebo dvouslovně, tak mě bude považovat za blázna. Nebo za dementa.

,,Jo já vím, tvoje kámoška je celkem ukecaná" Lehce se zasměje a posadí se na druhou houpačku vedle mě.

,,Jo to vím zase já, nedokáže držet hubu" Přikývnu. Možná to nebude tak hrozný. 

,,Ty se mi líbíš více, míň mluvíš a jsi hezčí"

,,Cože?" Vyjeknu. Tohle mi dlouho nikdo neřekl s takovou upřímností. No možná máma, ale to je rodič a od ní to slyším furt. Jenomže od tak hezkého kluka jsem to fakt nečekala. 

,,Že jsi krásná" Zopakuje se smíchem.

,,Aha, no děkuji" Znervózním. Ať se tohle neděje mě prosím. Nechci být nervózní a červenat se před klukem. Tohle se děje jen v strašlivých románech a romantických filmech.

,,To ti asi nikdy nikdo neřekl, viď? Promiň"

,,Za co? Jen nejsem zvyklá, nic víc" Myknu rameny.

,,Dobře. Nesnáším seznamování, takže by jsme si mohli zahrát hru? Jen si navzájem budeme pokládat otázky" Navrhne skvělý nápad a mě ze srdce spadne obrovský kámen. Už jsem se bála s jakou hrou přijde, ale tahle je úplně v pohodě.

,,Tak jo"

,,Začínám! Kolik ti je?" Zeptá se na první otázku. To si nedokáže odvodit?

,,Devatenáct, tobě?" 

,,Příští týden dvacet, bude menší oslava. Měla bys přijít" Pozve mě bez mrknutí oka. S otázkou v očích nakloním hlavu na stranu.

,,Co?"

,,Co když jsem nájemný vrah? Ty mě zveš k sobě ne na oslavu, ale na party a tam bude pravděpodobně tisíc lidí, které můžu zabít" Vyhrknu.

,,Kdybys byla nájemný vrah, tak bys mi to teď tady nevykládala" Ušklíbl se.

,,Já vím, nejsem blbá" Protočím očima.

,,Pokračujeme-"

,,Teď jsem na řadě já, pamatuješ?" Přeruším ho.

,,Teď ses mě zeptala na druhou otázku, takže jsem na řadě já Mads"  Provokativně zamrkal očima a já si uraženě odfoukla. Musím si hlídat, kdy se ptám a kdy podávám řecnickou otázku.

,,Proč ses přestěhovala tady? Do Anglie, vždyť jsi opálená, což znamená, že tam kde si bydlela svítilo více slunce" Au. Bodlo mě na srdci, při pomyšlení na San Francisco. Snažím se na sobě nedát nic znát, ale přemýšlím nad odpovědí hrozně dlouho a dokonce jsem začla nepravidelně dýchat.

,,Za tátou" Vypadne ze mě nakonec. I to mě ale bolelo, protože s tátou jsem měla tak skvělej vztah a vše to zkazí ta zrzka.

,,Čekal jsem víceslovnou odpověď" Upozorní mě.

,,Jo chápu, jen nejsem moc připravená o tom mluvit" Usměju se smutně. 

,,Aha ehm-"

,,Hlavně se neomlouvej. Tolik omluv v jednom týdnu jsem nikdy neslyšela a soucitu zrovna taky nebylo málo a už mě to s prominutím začíná štvát" Vybuchnu těsně před jeho omluvou a podívám se před sebe. Pomalu se začnu houpat.