Kdyby

Kapitola devatenáctá

Před půl hodinou nás autobus hodil domů a já teď stojím před naším domem a přemýšlím, jestli mám vejít. Dneska se stopro nevyhnu spánku v pokoji pro hosty a to mě děsí ze všeho nejvíce. Rozhodnu se pro možnost číslo dva a opatrně otevřu dveře. Možnost číslo jedna byla utéct k Allison. Vejdu dovnitř a do nosu mě udeří vůně něčeho dost sladkého. Ta zrzka umí péct? To se divím.

,,Madison, ahoj" Vykoukne na mě Lilly z druhé místnosti s mírným úsměvem. Jen na ní unaveně mávnu.

,,Je táta doma?" Zeptám se okamžitě.

,,V jeho pracovně" Přikývne a sklesle se zase vrátí do kuchyně. Já se tedy vydám do tátovi pracovny. Zabočím doprava a pak otevřu jen dvoje dveře.
Zaklepu a chvíli čekám.

,,Pojď dále!" Uslyším a já tedy vejdu.

,,Ahoj" Zamumlám a strčím ruce do kapes od mikiny. Jsem tak nervózní a vůbec nechápu proč.

,,Ahoj sluníčko, jak bylo? Chceš zajít na ten oběd, slíbil jsem to"  Nabídne. Dost mě překvapí, že si pamatuje, že něco takového slíbil.

,,Jo, klidně" Přikývnu. Je to můj táta a přijde mi zbytečný na něj být naštvaná, když s ním můžu jít na oběd. Vztek ve mě sice pořád vře, při pomyšlení, že nemám svůj pokoj a tenhle dům vypadá úplně jinak, než jak jsme ho s tátou udělali, ale asi mi zbývá jen si zvyknout.

,,Tak jo, obleč si něco slušnějšího. Třeba nějaký šaty, půjdeme do lepší restaurace" Vřele se na mě usměje. Jen s úsměvem vycouvám z jeho pracovny a jakmile zavřu dveře, tak zanadávám. Šaty?! Doprdele vždyť já nemám žádné šaty! Napadá mě jedna jediná věc a ta se mi tak hnusí, že mi skáčou chloupky na rukou.
Frustrovaně si vjedu prsty do vlasů a jemně zatahám.

,,Děje se něco?" Vystraší mě hlas Lilly.

,,Jo! Nemám žádné šaty do restaurace, kam jdu s tátou" Vyjedu po ní.

,,Pojď, něco ti najdu" Zakoulí očima a popadne mě za předloktí. Táhne mě nahoru až do jejich ložnice a otevře obří šatnu.

,,Měla bych tady mít něco přesně na tebe, nosila jsem to když jsem ještě cvičila a byla štíhlá" Zasměje se a já se uchechtnu.

,,Jako kdybys teď byla tlustá" Ujede mi. Čekala jsem, že se na mě dotčeně podívá nebo něco, ale ona se zasměje a přikývne.

,,Pravda, ale dřív jsem byla úplně fit"

,,Hádám, kvůli těhotenství" Posadím se na jejich postel. Dost celkem rychle zhodnotím, že je hodně pohodlná, a tak si na chvíli lehnu.

,,Jo kvůli těhotenství, ale Grace byla plánovaná, takže mi to vůbec nevadí" Otočí se na mě s černými šaty s krátkým rukávem.

,,Měli by ti být akorát" Podá mi je a já přikývnu. Lilly vycouvá s úsměvem na tváři z pokoje a já se vysléknu. Natáhnu na sebe ty šaty a prohlédnu se v zrcadle. Jsou trošku kratší, ale ne moc. Výstřih mi sice trošku vadí, protože ho moc nenosím, ale není to tak hrozný. Posbírám si svoje oblečení a otevřu dveře. Nikdo na chodbě není, tak se pomalu vydám do svého pokoje a všechny věci upustím na mojí postel.

,,Sluší ti" Pochválí mě Lilly. Otočím se na ní a jen pokrčím rameny.

,,Stejně k nim nemám žádné boty" 

,,Jakou máš velikost?" Zeptá se.

,,Třicet osm" Zamumlám a ta zrzka vyletí z pokoje a za třicet vteřin je zpátky i s botkama na menším podpatku s páskem přes nárt. Podobné jsem měla na pohřbu.

,,Děkuji" Ušklíbnu se a nazuju je. Jsou mi akorát, stejně jako ty šaty. Je to divná změna se s ní nepohádat a místo toho si od ní půjčit oblečení. Líbí se mi to, ale vím, že dřív nebo později zase vybouchnu.

,,Není zač, sluší ti více než mě" Znovu mě pochválí. Nervózně si vezmu kabelku a strčím do ní telefon s klíčema. Vyjdu z pokoje, sejdu schody a setkám se s tátou dole u dveří. Má na sobě bílou košili a obyčejné černé kalhoty. V ruce má klíče a peneženku.

,,Jedeme tvým nebo mým autem?" Doprdele. Uvědomím si až teď, díky tátovi, že moje auto parkuje u Claire a Ethana. 

,,Tvým" Řeknu a bez dalších řečí otevřu dveře a venku nasednu do auta od táty.

,,Radši se nebudu na nic ptát" Usměje se na mě pobaveně a zapne rádio. Začne hrát písnička sweater weather a když vidím, že táta se to chystá přepnout, tak ho plácnu po ruce. Kruci. 

,,Promiň" Zasměju se. Neuvědomila jsem si, že je to můj táta a normálně jsem ho plácla. Táta na mě jen mrkne a nastartuje auto. Voní to tady nějakou kolínskou, vím, že je od táty, ale zaplnila úplně celé auto. To ji na sebe musel vylít, ne? Prstem nahmatám tlačítko a otevřu okénko. 

,,Smrdíš tati" Ohrnu nad ním nos a nakloním hlavu více k oknu.

,,Lilly to má ráda" Zamumlá zahanbeně a já radši mlčím. Kdybych něco řekla, tak by bylo po hezkém obědě a na víc, bych měla zkaženou náladu. Někdy si říkám, co to semnou doopravdy je, když neumím držet jazyk za zuby. Nejspíš za to může máma, protože ta je upřímná a šílená extrovertka, jako já. Jakoby jsem i ráda, když jsem sama, ale potřebuji lidský kontakt, jinak bych se zbláznila.