Kdyby

Kapitola Třetí

,,Kdykoli by se něco přihodilo, okamžitě přijeď, vždyť víš, že já nikam nechodím. Jsem jen v práci nebo doma" Uvěznila mě v objetí a dala pusu na tvář. Stojíme na letišti a já už musím do letadla, jinak mi uletí.
Z létání nemám nijak zvlášť strach, ale radši bych to měla hned za sebou.
,,Neboj ukážu se, jen jak se mi bude chtít" Zavtipkuju a políbím ji na tvář.
Máma se na mě usmála, pak mě pustila a já se jen s malým batůžkem vydala do letadla. Zkontrolovali mi letenku a já si sedla na místo. Nejela jsem první třídou, ale tohle nebylo špatný. Ani moc lidí tu nebylo, takže snad pohodový let. Vedle sebe jsem nikoho neměla, takže jsem si mohla udělat pohodlí a v klidu si zapojit sluchátka do telefonu. Poletím zhruba nějakých deset hodin, takže písničky a dvě power banky mi nesměly chybět.
Můj největší strach je, když vystoupím z letadla, jestli dostanu svoje kufry.
Máma na pracovních cestách měla problémy a místo do Los Angeles je měla na Mallorce. Nikdy jsem si nemusela k tátovi brát tolik věcí, proto mám strach. Máma mi pak zbytek pošle, teď jsem si vzala jen to nejdůležitější. Rychle jsem zahnala myšlenky na ztracené kufry a strčila si sluchátka do uší. Pustila si album od Shawna a zavřela oči.

Probudila mě letuška, která semnou doslova musela třást, abych se probudila. Oznámila mi, že budeme přistávat, ať se připoutám.
,,Aby ses nezbláznila" Zanadávám si sama pro sebe a zapnu si pás.
Tohle bylo to nejhorší probuzení za celý můj život, a to mě budilo fakt hodně lidí a až teď si uvědomuji, že na mě byli ještě mírní. Máma mě většinou budila tím, že když nevstanu, tak budu chodit na doučování z matiky. Neříkám, že bych to nepotřebovala, ale radši jsem vstala než aby to fakt udělala.
Caroline na mě většinou skočila a objímala mě do té doby, než jsem vstala. Musím spát volně a ne aby mě moje nejlepší kámoška mačkala.
Caroline. Nejlepší kámoška. Sakra.
Zamrkala jsem slzy a sbalila si vše, co jsem si vytáhla během toho dlouhého letu. Protáhla jsem si záda a všechny možné části těla. Jakmile se pilot a letušky uklidnili, vstala jsem jako první a chtěla jsem hned ven.
Doslova jsem vyběhla z toho letadla a nadýchala se lepšího vzduchu. Krása.
Rychlejším krokem jsem se dostala k tomu pásu a pevně doufala, že moje kufry jely semnou a ne někam na Antarktidu.
Usmála jsem se, jakmile jsem viděla svůj růžovej kufřík a za ním menší černý. Jsou tady! Nadšením jsem málem vypískla. Čapla jsem je jak nejrychleji jsem mohla a vydala se ven. Venku pršelo jak z konve a mě spadl úsměv. Vytáhla jsem telefon a vypla letový režim. Vytočila číslo od táty a čekala. Poprvé to spadlo do schránky, ale po druhé už mi to vzal.
,,Beruško! Copak? Nějaké problémy? Zapomněla si adresu?" Povzdychla jsem si. Celej táta.
,,Ne tati, jen venku prší a já zrovna u sebe nemám peníze na taxíka. Musíš pro mě přijet" Slyšela jsem matně jak se s někým baví. S kým?
,,Vadilo by, kdyby tě vyzvedla Lilly? To je moje přítelkyně, já si dal asi dvě piva, takže nebudu riskovat"
Překvapeně jsem otevřela pusu. Přítelkyni? A ona s ním žije?!
,,Jseš tam miláčku?"
,,Jo jsem, tak ať mě vyzvedne. Je mi to jedno" Bez dalšího slova jsem telefon típla a strčila do kapsy. Skvělý.
Neříkám, že mi vadí, že má přítelkyni. Jen jsme se domlouvali, že pro mě přijede táta a on na to ještě zapomene.
Bonus k tomu, dal si pivo. Idiot.
,,Trable v ráji?" Vyděšeně jsem vyskočila a zakopla o své kufry. Naštěstí mě ten dotyčný chytil za předloktí a nenechal spadnout na zem.
,,Jebe ti?!" Vyjedu po něm. Pobaveně mě sjel pohledem a na tváři se mu rozlil úsměv.
,,A tobě? Jen jsem se na něco ptal"
,,Nemáš se ptát pitomče" Postavím si své kufry zpět a založím ruce na prsou.
,,Já jen čekám na svou holku a nemám s kým mluvit, potřebuji kontakt jinak bych se asi zbláznil nudou"
,,Tak proč jsi tu tak brzo? Normální lidé jezdí na čas" Taková ironie. Můj táta tady ani nepřijel.
,,A kde máš odvoz ty? Vypadá to, na trable v ráji" Vykulim oči.
,,Táta na mě zapomněl, tak pro mě přijede jeho holka. Žádný trable v ráji pitomče" Ten kluk se zasmál.
,,Bude z tebe skvělá kámoška, tady máš moje číslo" Z kapsy si vytáhl papírek a podal mi ho.
,,To takhle dáváš své číslo random lidem?"
,,Více méně" pokrčil rameny. ,,Hele támhle je, musím běžet, napiš mi!"
Zavolal zamnou a rozběhl se někam do neznáma. Papírek jsem zastrčila do kapsy a koukla ven z prosklených dveří. Zastavilo tam černé SUV a z něj vystoupila holka s rezavými vlasy. Rozhlížela se kolem sebe a jakmile spatřila mě, usmála se a naznačila ať jdu za ní. To bude asi ona. Vypadala nejméně na dvacet pět.
Vzala jsem své kufry a venku se rozběhla k autu a k té ženě.
,,Madison viď? Já jsem Lilly. Jsi nádherná! Mám taky dceru, Grace, jsou ji čtyři roky"
,,Ahoj" Promluvím.
,,Promiň, že jsem to na tebe tak vybalila" Omluvně na mě koukla a rychle mi pomohla hodit kufry do kufru. Obě jsme oběhly auto a sedly si do tepla.
,,Vůbec nechápu, jak se ti chtělo sem to takového počasí! Už se těším, jak s tvým tátou pojedeme na Maledivy.
Konečně aspoň na chvíli do tepla"
,,Na Maledivy?" Zopakovala jsem.
,,Sakra. To ti chtěl říct George. No nic, neboj. Grace bude mít chůvu a ty se o sebe snad dokážeš postarat sama"
Oni nás nechají doma? A pojedou si někam se opalovat na sluníčko.
,,Aha" Vydám ze sebe přiškrceným hlasem. Do krku se mi vkradl knedlík. Nechtěla jsem brečet kvůli takové prkotině, ale mrzelo mě, že mě táta nebere sebou, když jsme se tak dlouho neviděli.
,,Upřímně mě vyděsilo, když mi tvůj táta řekl, že má devatenáctiletou dceru, která se k nám přestěhuje" přizná. Hádám, že by nejradši očima sklouzla úplně někam jinam, ale musela se soustředit na cestu.
,,Mě táta řekl, že má holku asi před patnácti minutama" Opáčila jsem. Nechtěla jsem být nějak nepříjemná, ale tohle mě rozhodilo a ještě k tomu jsem zjistila, že mě vlastně ještě nechaj doma na- nevím ani na jak dlouho. Hned jak si doma odpočinu, tak vyhledám nejbližší bar, abych tohle zapila. Všude mi prodají alkohol i bez občanky, protože vypadám starší. Mám celkem velké prsa a boky. Sice mám skoro všude strie, protože jsem hodně rychle vyrostla a vyspěla, ale to nikdo nevidí. Vždy to zakryju.
Vytáhla jsem z kapsy telefon a koukla na příchozí zprávu od mámy.
Píše, že už teď ji chybím a ať nezapomenu na návštěvu psychologa, nezapomněla napsat adresu, kde se ten člověk nachází. Poslala jsem ji jen smajlíka a telefon zpátky schovala.
,,Jsme tady, nevím jak dlouho si tu nebyla, ale dělali jsme menší rekonstrukci"
,,Jak dlouho si s mým tátou?" Otočím se na ni.
,,Asi dva měsíce " Vypadala překvapeně. Asi podobnou otázku nečekala.
Vystoupila jsem z auta, rychle si vzala kufry a přiběhla ke dveřím. Lilly spěchala zamnou a odemkla dveře.
Dovnitř jsem vešla s otevřenou pusou.
Malou rekonstrukci?! Vždyť je to tady úplně jiné! V předsíni na stěně nevisí ani jediná fotka semnou a to tady byla plná celá zeď jen mě a táty. Místo toho tady na mě čumí ta zrzka s tou malou držkou a mým tátou. MÝM TÁTOU.
,,Už jste tady? Madison!" Tátovi se rozlil po tváři spokojený úsměv a pořádně mě k sobě přivinul.
Objetí jsem mu opětovala. Tak dlouho jsem ho neviděla.
,,Vypadá to tu jinak" Poznamenám trošku kousavě.
,,Jo Lilly napadlo to tady trošku změnit" Poškrábal se na svém strništi.
,,Aha. Kde mám pokoj? Nevím jestli Lilly nenapadlo ho přestěhovat na půdu" Rýpnu si, i když vím, že stojí zamnou. Podle tátova výrazu jsem to uhodla.
,,Což-"
,,Na půdu ne! Jen do jiné místnosti. Grace potřebovala pokojíček a tys tady skoro vůbec nebyla"
Tohle mě zabolelo tak neskutečně, že jsem bez jediného slova začala stoupat schody a začala hledat tu malou čůzu. Otevřela jsem dveře, kde jsem vždy měla pokoj a na mě vykoukla hnědovlasá holčička s dvěmi culíčky, seděla na zemi a držela v ruce moji starou šperkovnici.
,,Co to máš v té ruce! To je moje"
Vytrhla jsem ji to z rukou a naštvaně na ni koukala. Jsou ji sice jen čtyři, ale tohle byl dárek od táty.
,,Madison můžeme si promluvit?"
,,Tati! Ty už nepracuješ?"
Couvla jsem o krok a zatmělo se mi před očima.
,,Můžu vědět, kde mám pokoj?" Ruce jsem dala v pěst a pokud by mi někdo řekl ještě něco dalšího, proti moji srsti, asi bych mu tu pěsti dala.
,,Jo pojď zamnou"
,,Chci aby mi to ukázal táta" Viděla jsem zklamání v jejím obličeji, ale tu ženskou teď nechci ani vidět.
Táta šel napřed a já šla za ním. Vedl mě až dozadu, kde jsou pokoje pro hosty a jeden otevřel.
,,Pokoj pro hosty. Super, děkuji"
Falešně jsem se na něj usmála.
,,Hele beruško, Lilly byla v těžké situaci a já ji jen vyhověl" Pokrčil nevinně rameny.
,,A víš vůbec, že já jsem v těžké situaci? Caroline totiž umřela. Díky za optání" Nasupeně jsem si dolů došla pro své věci a hodila je k posteli.
Vůbec se mi tenhle pokoj nelíbil.
Vše mělo jinou barvu a nic k sobě nepasovalo. Zdi byly ZELENÉ. Já se zblázním.
,,Caroline? To mě mrzí, nevěděl jsem-"
,,Protože ses nezeptal jak se mám, ani jestli se nic neděje" Byla jsem tak vytočená. Bar jdu hledat ještě dnes.
,,Jsi tady pár minut, nestihl jsem to"
Ironicky jsem se uchechtla a vytáhla si bundu z kufru.
,,Kam jdeš?" Starostlivě si mě prohlédl.
,,Pryč" Sebrala jsem se s spěchala pryč.
,,Počkej! Dám ti nějaké peníze" Táta vytáhl z peněženky zrovna ne málo peněz a já to s úsměvem popadla.
,,Díky" Bouchla jsem za sebou dveřmi.
Netrvalo dlouho a já brečela jak želva. S deštěm to bylo lepší, aspoň to moc nešlo vidět. Na mobilu jsem vyhledala nejbližší bar a rozběhla se.
Nechtěla jsem chodit, myslela jsem, že asi radši umřu, než abych šla pomalu a přemýšlela nad tím, jak se zabiju.
Když říkám, že jsem nepřemýšlela, myselala jsem to vážně. Protože z ničeho nic prudce zabrzdilo auto a mě ze silnice strhly dvě svalnaté ruce.
Ze strachu jsem se jich chytila a vzlykla.
,,Proboha kotě, vždyť tě málem srazilo auto!" Vymanila jsem se z jeho rukou a zvedla k němu oči.
Černovlasej kluk na mě koukal jako na přízrak.
,,Tys mě zachránil? Proč si mě nenechal! Mohla jsem být s ní"
Rozbrečela jsem se na novo. Nechtěla jsem, ale cítila jsem se tak bezmocná a vyčerpaná.
,,Nejsem kretén, abych tam někoho nechal jen tak umřít" Vypadal naštvaně a vyčerpaně.
,,P-půjdeš semnou do baru? Pane bože já jsem kráva, vždyť mě ani neznáš. Radši jdu sama. Čau"
,,Počkej! Teď jsem tam mířil, půjdu s tebou" Vzal mě kolem ramen a usmál se na mě. Bylo mi divné jít takhle s cizím klukem, ale bylo u něj takové teplo, že jsem se o něj i opřela. Jinak bych totiž asi zmrzla. Celou cestu jsem vzlykala, ale teplo z jeho  paže mě uklidňovalo.

                                                                  Nová část !! Kdyby někdo z vás přišel na nějakou chybu, co jsem                                                                    napsala, tak mě prosím jen v komentáři opravte, děkujiiii