Kdyby

Kapitola Osmá

,,Stejně mě překvapuje, že to na tebe ani jednou nezkusil" Zakroutí hlavou Claire a hodí do sebe další hranolku.
,,Já to chápu, jen se na mě podívej! Vždyť vypadám jak ošklivé káčatko" Vyprsknu smíchy. Claire se na mě chvíli koukala a pak taky vyprskla smíchy.
,,To normálně snídáš hranolky?" Ukážu prstem na hromádku hranolek, co si před chvílí objednala.
,,Ne, ale dostala jsem na ně chuť" Zasměje se a já s ní.
,,A neodbíhej od řeči! Jak si to říkala? Ošklivé káčatko? Tak rozhodně nevypadáš, vždyť jsem přesvědčená, že pod tím tričkem máš tak déčka kozy. Ukaž!" Skočí po mě a vyhrne mi tričko a i v tu samou chvíli ho obě stáhneme, protože po schodech sešel dost zmatený Ethan.
,,Co to tu děláte?" Zeptá se ospale.
,,Holčičí věci, teď zmiz a snes nám dolů prosím tě věci, jsi náš řidič" Zavelí dominantně a Ethan protočí očima.
,,Jseš strašná mrcha" Zavrčí a vyběhne schody zpátky nahoru.
,,On je fakt snese? " Zašeptám.
,,Jo bohužel jo" Odpoví mi sám Ethan a všechny naše věci upsutí na podlahu přímo před nás. Až teď mi došlo, že je vlastně bez trička. Okamžitě jsem se odvrátila a vzala ze země jen svoji jednu tašku, kterou mi Claire trošku doplnila jejím oblečením. Je sice drobnější než já, ale má spoustu oversize věci, což se mi hodí.
,,Mohl by ses obléct" Prohodí kousavě Claire. Vezme svoje věci a projde kolem něj. Já se mu ještě na krátko kouknu do očí a na to krásný tělo a chci kolem něj projít taky. Jenže Ethan mě chytí za zápěstí a druhou rukou kolem pasu a přitáhne si k sobě.
,,Neotravuje tě? Víš, že kámošku můžeš změnit vždycky" Chvíli jsem se na něj nechápavě koukala a možná mi uniklo z pusy pár slin, ale pak jsem se trošku vzpamatovala.
,,Je fajn, narozdíl od tebe" Uličnicky se na něj usměju a následně vyjeknu. Přitáhl si mě ještě blíž, téměř jsme se dotýkali nosy a moje prsa opřené o jeho hruď. Srdce mi začalo neskutečně bít. Dneska má asi hravou náladu, ale já za to moc ne.
,,Už mě můžeš pustit, víš co si Claire pomyslí? Třeba, že tu spolu souložíme na kuchyňské lince" Pokusím se mu vytrhnout. Marně.
,,A to bys chtěla?" Zeptá se. Záporně zakroutím hlavou. Co si o sobě myslí?
Claire jsem neřekla o tom, že jsme se s Ethanem včera hned několikrát pohádali, a že se mě vlastně pokusil políbit, takže tu asi jen tak nepřijde.
Ať se tu teď objeví a zachrání mě!
Ethan se pousměje a začne semnou couvat k lince.
,,Co to děláš? Okamžitě přestaň" řeknu zuřivě. Neposlouchá mě. Dokonce mě i vysadil na linku a dostal se mezi moje nohy svýma bokama.
,,Vypadni ode mě! Musíme jít ty debile" Strčím do něj, ale on nic.
,,Teď je ta chvíle kdy holku políbím a ne, že od ní odejdu" Zašeptá a nakloní se ke mě. Já se naklonila na druhou stranu, dál od jeho rtů. Claire!!
,,No tak pojďte už!" Zakřičí netrpělivě Claire z venku. Nadšeně chci seskočit z linky, ale Ethan i přes moje protesty drze přirazil jeho rty na moje.
Nespolupracovala jsem. Nechci to.
,,Můžeš přestat" Zamumlám. Rukama se ho snažím odstrčit, ale je tak silnej.
Jen trošku pohnu rty, aby přestal tak tlačit a pak mu vlepím facku. Odskočil ode mě tak na tři metry. Oči vykulené a rty opuchlé.
,,Tys mi dala facku?"
,,Jo, kreténe" Naštvaně si vezmu svoji tašku a telefon ze stolu. Na jeho obličeji jsem videla, jako kdyby chtěl něco říct.. Ale neřekl. Bez dalších řeči jsem kolem něj proletěla jako raketa a venku se nadechla čerstvého vzduchu.
,,Jsi v pohodě?" Vyruší mě z mého nasávání vzduchu Claire. Ne nejsem.
,,Jo, proč bych nebyla?" Falešně se usměju.
,,Pojď do auta, bude tady během pár vteřin" Chytí mě za ruku a dotáhne do garáže. Odmekne jedno bílé autíčko a nasedne na přední sedadlo. Ještě že tam nemusím sedět já. Sedla jsem si dozadu a vedle sebe položila moji tašku. Trošku se mi chvějou ruce, protože mě prakticky poprvé za život políbil kluk a ani si to nezasloužil.
Nejradši bych to vše Claire vyklopila, ale ta by z toho udělala zbytečné drama. Jako včera, když jsem ho přivezla domů.
Kouknu nenápadně to zrcátka, abych si pročísla prstama vlasy a všimnu si Ethanovi tváře. Okamžitě jsem se skrčila zpět. Ethan něco hodil do kufru a pak nasedl. Celkem mě udivuje, že nás vůbec odveze a že nám ty tašky donesl dolů. To mu Claire platí?
,,No kdes byl? Dělej! Máme tam bejt za pět minut" Frustrovaně si Claire prohrábne vlasy a všichni si zapneme pás.
,,Musel jsem se obléct blbko" Zakroutí hlavou a vyjede z garáže. Já jen sedím jak zaražený prd, protože mi jeho přítomnost vůbec nedělá dobře. Hlavně po tom co udělal.
,,Snad spolu Budem na pokoji Madison, protože s nějakou jinou holkou ze třídy bych to nezvládla" Povzdychne si. Na to jen přikývnu a rozsvítím telefon. Dvě nepřečtené smsky. Od mámy a od táty.
Máma mi píše, abych na sebe dávala pozor a že mě má ráda a těší se, až ji přijedu navštívit. Táta mi napsal, že se omlouvá a že až přijedu, tak spolu půjdeme na skvělou večeři. Moc si věří. Oba naivní. Za mámou nepojedu, protože tady to miluju a táta si fakt myslí, že po těch hádkách s ním půjdu na nějakou večeři.
,,Madison!" Telefon mi vyletí z ruky, tím jak jsem se lekla. Rozhlédnu se po autě. Nikde nikdo. Pak se otevřou dveře vedle mě.
,,Jsme tady, honem do autobusu" Claire mě chytne za ruku a vytáhne z auta, ještě rychle jsem popadla svoje věci a doběhly jsme do busu.
,,Claire Watson" Usměje se mile na učitelku, ta ji pustí do autobusu.
,,Madison Chamberlain" Řeknu jen a bez dalšího zájmu projdu dovnitř.
,,Ehtan Wood" Překvapeně se za tím hlasem otočím. Neříkal, že nejede?
Takhle to vypadá jako úplný opak. Batoh na jeho zádech se mi nezdá a jeho hlas jsem si stopro nepředstavila. Ethan vystoupal schůdky do autobusu a střetl se s mým pohledem. Jako kdyby mi někdo dal facku, jsem se prudce otočila a spěchala za Claire. Posadila jsem se vedle ní a snažila se uklidnit. On fakt jede! To si ze mě dělá snad jen prdel ten debil. Udělal to naschvál, určitě. Když sešel ty schody tak nevypadal, že se někam chystá. Ale zase nás odvezl a snesl nám tašky. No jasně! On věděl celou dobu, že pojede, jen si ze mě včera udělal srandu.
,,Ty si věděla, že Ethan jede taky?" Otočím se na ni a tašku si strčím pod nohy.
,,Jo? Vždyť s námi chodí do třídy" Zasměje se mému výrazu. Pane bože.
Nesnáším ho na tolik, že bych ještě teď klidně vyskočila z autobusu.
,,Dobrý ráno! Jsme všichni, takže doufám, že můžeme jet. Nějaký problémy? Má někdo nějaký zdravotní problém?" Vesele se na všechny usmála a převzala lístek od nějaký holky ze předu. Beztak ji je jen blbě z cesty. A mě vlastně taky, ale jen protože se Ethan usadil jen o dvě sedadla za námi.
,,Chceš?" Zašeptala Claire. V dlani něco držela a nabízela mi to.
,,Co je to?" Opatrně si to od ní převezmu a nenápadně se na to podívám.
,,Nevím, dal mi to nějaký kluk z vedlejšího čtvrťáku. Prý si z toho pak v ráji" Usměje se a sama do sebe jednu pilulku hodí a spolkne. Když to udělala Claire, tak proč ne? Strčila jsem si ho do pusy a spolkla.
Chvíli se nic nedělo, ale po pár minutách jsem se na Claire usmála. Uvolněná a naprosto šťastná. Opřela jsem hlavu o její rameno a nechala se unášet hodně dobrou náladou.