Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

1. Nový začátek

Bylo krásné ráno když jsem otevřela svoje modré oči. Odkryla jsem ze sebe peřinu a sedla si na postel. Bylo dvacátého devátého srpna, den mých jedenáctých narozenin. Vstala jsem z postele a šla do koupelny opláchnout si obličej a vyčistit si zuby. Přišla jsem zpátky do svého pokoje, kde jsem otevřela svou skříň a vzala jsem si černou sukni, bílou halenku a obyčejný černý hábit. Přešla jsem k toaletnímu stolku a vzala si do ruky hřeben, abych mohla rozčesat své dlouhé bílé vlasy, až nad zadek. Odložila jsem hřeben a zvedla se. Šla jsem na chodbu dolů do jídelny, kde na mě čekal můj otec Severus Snape. Jako vždy oblečen do jeho černého dlouhého hábitu. Otec byl pro většina lidí neobyčejný muž, měl černé mastné vlasy nad ramena a hákovitý nos.

"Dobré ráno sluníčko.„ pozdravil mě a usmál se na mne, jeho úsměv jsem mu oplatila.

"Dobré otče.„ řekla jsem na oplátku, když jsem se usazovala na židli na proti němu. Přede mnou byly dvě volská oka s toustem a s dýňovým džusem. Nejdříve jsem se trochu napila a když jsem položila sklenici zpátky na stůl, ve chvíli se ve dveřích objevil náš domovní skřítek Erizen. 

"Dobré ráno pane Severusi a slečno Lil.„ řekl svým roztomilým hláskem Erizen. 

"Dobré ráno Erizen.„ řekla jsem skřítkovi.

"Potřebuješ něco Erizen?„ zeptal se můj otec skřítka. 

"Ano pane, přišla pošta ze školy čar a kouzel v Bradavicích.„ pískl opět skřítek a mě se vykouzlil úsměv od ucha k uchu. Mohlo to znamenat jen jediné, přišel mi dopis z vysněné školy v Bradavicích. Můj otec se taky pousmál.

"Dobře Erizen, dej ho prosím sem na stůl. Až se nasnídáš otevřeme ho. Dobře Lil?„ řekl můj otec mezitím co malý skřítek dával dopis na stůl a v cukuletu byl zase pryč.

"Ano tati.„ odpověděla jsem mu a pustila se do jídla. Mezitím co si můj otec prohlížel a četl denního věštce, spořádala jsem celou snídani. Opět se zde objevil skřítek a odnesl můj talíř do kuchyně, aby ho mohl umýt. Otec mi naznačil gestem, že si mám jít sednout na jeho klín, jelikož se konečně rozhodl otevřít můj dopis.

Dostala jsem obálku do ruky kde stálo "Lila Snapeová, Tkalcovská ulice, Cokeworth, Velká Británie." Otočila jsem dopis a prohlížela si razítko a pečeť na kterém se vyskytoval erb Bradavic. Na nic jsem nečekala otevřela dopis a začala ho nahlas číst.

"Škola čar a kouzel v Bradavicích, ředitel Albus Brumbál,
(nositel Merlinova řádu první třídy, veliký čar, nejvyšší divotvorce, nejhlavnější hlavoun, mezinárodní sdružení kouzelníků.)
S potěšením vám oznamujeme, že ve škole čar a kouzel v Bradavicích, počítáme se studijním místem pro vás. V příloze vám zasíláme seznam všech potřebných knih a vybavení. Školní rok začíná třetího září.
Se srdečným pozdravem, zástupkyně ředitele Minerva McGonagallová.„
Dočetla jsem a opět se mi na tváři vykouzlil úsměv.

"Všechno nejlepší k narozeninám holčičko moje. Už je z tebe velká holka.„ řekl mi otec, dal mi pusu na čelo a do ruky mi dal malou krabičku.

"Copak to je?„ zeptala jsem se táty a trošku zachrastila krabičkou.

"Otevři a uvidíš.„ řekl s úsměvem na tváři můj otec. Otevřela jsem tedy krabičku a v ní se nacházel z pravého stříbra, posázený zelenými smaragdy řetízek s písmenem "L" jako je mé jméno Lila. Měla jsem z něho velkou radost.
"Děkuju tati.„ řekla mu a pevně jsem ho objala.

~
Tak naše malá Lila už dostala dopis do Bradavic a brzo se vydá pro potřebné věci do Příčné ulice, které bude potřebovat do školy. Já doufám že se vám kapitola líbila a že jí dáte nějaký hezký komentář. Abych řekla pravdu strašně mě bavilo tuhle kapitolu psát.😂✌🏻❤️
-
604 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️