Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

13. Znovu na ošetřovně

Harry, Ron a Hermiona mě vedli na ošetřovnu za madam Pomfreyovou. Asi ještě nebyl rok kdyby mě madam Pomfreyová neošetřovala. Většinu času prázdnin právě trávím zde v Bradavicích a madam Pomfreyová tady taky většinou bývá, aby mohla připravit věci na školní rok k léčení. Jednou jsem letěla na koštěti na Famfrpálovém hřišti a snažila se chytit zlatonku, když jsem ji skoro měla, potlouk mi přímo přeletěl před obličejem a zlomil mi ruku. Byla jsem těsně u země a nakonec pak spadla na záda z toho koštěte. Madam Pomferoyová mě dávala do kupy asi týden. Už jsme byli před ošetřovnou, madam Pomferoyová nade mnou spráskla ruce.
“Tak copak jsi dělala tentokrát?„ 
“Nepovedlo se mi
zaklínadlo.„ odpověděla jsem.
“A jaký to bylo zaklínadlo?„ zeptala se opět madam Pomfreyová.
“Mdloby na tebe.„ řekla Hermiona.
“Dobře, položte ji támhle na
postel.„ řekla madam Pomfreyová. Vydali jsme se k posteli a opatrně jsem si na ní sedla a pak lehla. Za chvilinku přišla ke mě madam Pomfreyová s červenou tekutinou a podala mi ji. Červená tekutina měla vůni malin a jahod, ale i tak se mi to trochu nezdálo.
“Vypijte to a uleví se vám.„ řekla madam Pomfreyová a usmála se na mě. Když jsem se tedy napila červené tekutiny, měla jsem pravdu, i vůně může klamat. Chutnalo to strašně kysele a když jsem se zašklebila Ron vyprskl smíchy. Najednou do ošetřovny vlétli dvě dívky.
“Tak kde je!?„ vykřikla jedna z dívek a já poznala že to je Bethy a i s Týnou. 
“Laskavě se uklidněte
dámy.„ napomenula je madam Pomfreyová.
“Jak ti je?„ zeptala se mě Bethy.
“Líp už mi nikdy nebylo.„ řekla jsem a zasmála se.
“Slečna Snapeová tady zůstane přes noc a zítra rozhodnu jestli se bude moct vrátit.„ oznámila madam Pomfreyová.
“A teď všichni na kolej! Za chvíli bude večerka.„ řekla madam Pomfreyová důrazně.
“Tak se zatím měj Lilo.„ řekli Ron, Harry a Hermiona.
“A snad se už zítra uvidíme.„ dodala Bethy a Týna se usmála a pak všichni odešli.
“Děkuju vám madam Pomfreyová, nevím co by jsi bez vás Bradavice počali.„
“Není vůbec zač a teď už by jste měla spát, dobrou noc slečno.„ řekla lékouzelnice madam Pomfreyová.
“Dobrou madam Pomfreyová.„

...

 Už bylo zase ráno. Madam Pomfreyová přišla ke mě opět s červenou tekutinou, kterou jsem musela opět vypít. Ale opravdu to pomáhalo, bolest hlavy ustupovala.
“Tak jak se cítíte slečno
Snapeová?„ zeptala se mě madam Pomfreyová.
“Už je mi mnohem lépe, ani mě už nebolí hlava.„ odpověděla jsem.
“Výborně, takže se do školy vrátíte na oběd.„
“Dobře.„
“Teď si ještě lehněte a
odpočívejte.„ řekla mi madam Pomfreyová s úsměvem. Udělala jsem to co mi řekla madam Pomfreyová. Ale moc dlouho jsem neměla klid.
“Ahoj Lilo.„ řekl někdo ale mě bylo jasné kdo to byl, můj otec. Zase jsem si sedla.
“Ahoj tati.„
“Jak ti je?„ zeptal se ustaraně.
“Je mi už dobře.„
“To je dobře a kdy se vrátíš do
školy?„ zeptal se a s pohladnutím mých zad si sedl.
“Dnes na oběd.„ řekla jsem s úsměvem na tváři.
“Dobře to jsem rád. Já už musím jít tak se uvidíme u oběda dobře sluníčko.„
“Jasný.„ odpověděla jsem otci a ten už odcházel.
“Tak slečno Snapeová, přinesla jsem vám uniformu.„
“Děkuju. Madam Pomfreyová, myslíte že by jste mne mohla pustit dřív?„
“No...A je to nutné?„
“Ano, potřebovala bych si zajít pro pár věcí do pokoje.„
“No dobrá.„
“Děkuju vám moc.„ vyskočila jsem z postele a chtěla si vzít hůlku ale nemohla jsem ji najít.
“Madam Pomfreyová kde mám
hůlku.„
“Malém bych zapomněla.„ řekla madam Pomfreyová vytáhla svojí hůlku a mavla ní. Otevřela se skříň a z ní vyletěla krabička. Ta se pak položila na noční stolek vedle mě.
“Pěkně trnitá, vás to nebolí?„ zeptala se mě madam Pomfreyová a já vůbec nevěděla co tím myslí.
“O čem to mluvíte?„ řekla jsem a otevřela krabičku kde se nacházela moje hůlka. Vzala jsem ji do ruky a vykvetly na ní jako vždy květy růže.
“Zvláštní, když jsme ji chtěli vytáhnout s tvé kapsy aby se nezlomila, vyrostly na celý hůlce trny. A nemohli jsme jí tak vzít do ruky.„
“No pan Olivander mi říkal, že když na ní vykvetou květy růže, našla svého majitele, ale o trnech se nezmiňoval. Až budu mít možnost zeptám se ho na to.„ řekla jsem madam Pomfreyové a během jednoho poklepání na levém rameni jsem byla opět ve Zmijozelském hábitě, který se pyšnil zelenou a stříbrnou barvou.

~
Nechci tady dělat z Lily nějakou chudinku, ale naznačit že je trošku nemotorná.😅😂❤️ Trochu popisuje mě, mojí kamarádi ví jaký jsem motovidlo a někdy neřízená střela.😂 Ale to je moje "vada" jestli chápete.😂❤️
-
775 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️