Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

23. Krásné probuzení a chybějící kravata

Bylo ráno a já cítila že mně někdo hladí po vlasech. Otevřela jsem modré oči a viděla trochu rozmazaně. Když jsem se trochu rozkoukala a sedla si, uviděla jsem otce jak u mě sedí. Jako vždy černé mastné vlasy, černý hábit který podtrhával jeho oči onyxové barvy.
"Dobré ráno háďátko.„ řekl a opět mne pohladil po vlasech.

"Dobré. Proč si mě přišel vzbudit?„ optala jsem se zvědavě a zamrkala jako mrkací panenka.

"Chtěl jsem ti vyřídit aby ses stavila po snídani u mně v kabinetu. Teď se obleč a vyraž pan Zabini a pan Malfoy na tebe čekají.„ řekl a ušklíbl se. Jenom jsem přikývla a viděla, jak otec mizí ve dveřích. Vstala jsem, převlékla jsem si košili do školní uniformy, vyčistil si zuby a vlasy si jenom rozčesala a nechala je volně vlát. Pak jsem vzala brašnu, hodila ji přes rameno a vydala se za klukama. Dost mě to potěšilo když mne otec vzbudil. 

"Dobré ráno kluci.„ pozdravila jsem je a oni na mě hleděli jak na Svatý obrázek. 

"Dobré Lilo.„ řekli zborově. Chovali se trochu zvláštně. 

"Dnes vypadáš moc hezky.„ promluvil Blaise a trochu mne to překvapilo. 

"Děkuju.„ odpověděla jsem. 

"Ale něco to mu chybí.„ uchechtl se Malfoy. 

"A co? Jestli se mohu zeptat.„ optala jsem se Malfoye. 

"Kravata.„ odpověděl prostě a přitom ukázal na límeček mojí košile. Podívala jsem se na svou hruď a Malfoy měl pravdu. Úplně jsem na ni zapomněla. Nic jsem nenamítala. Otočila jsem se a došla si pro ni. Hledala jsem ji po celém pokoji. 

"Kruci písek, kde je?!„ zaklela jsem si pod nos. Hledala jsem a jsem až jsem to po pěti minutách vzdala. Vrátila jsem se ke klukům a ti vedli o něčem diskuzi a přitom se hrozně smáli. 

"Čemu se tak smějete?„ 

"Ničemu. Kde máš tu kravatu?„ zeptal se Malfoy a přitom se furt smál. 

"Nemůžu ji najít, asi jsem ji nechala včera u otce.„ řekla jsem a pokrčila rameny. Pak jsme se společně vydali na snídani. Zase jsme museli vyjít ty hrozný schody, u kterých se zdálo že snad nikdy nekončí. Konečně jsme vyšli poslední schody a byli ve Velké síni. Sedli jsme si ke Zmijozelskému stolu kde sedělo pár studentů ze starších ročníků. Zrovna kolem nás procházela profesorka McGonagallová a všimla si toho že nemám kravatu. 

"Slečno Snapeová? Kde máte kravatu?„ optala se profesorka McGonagallová. 

"Já...Omlouvám se, ale já ji nejspíš včera nechala u otce v kabinetě. Dnes pro ni dojdu.„

"Dobrá, ať se to už víckrát neopakuje, jinak strhnu vaší koleji deset
bodů.„ napomenula mě a odešla. Nabrala jsem si michaná vajíčka se slaninou a pustila se do jídla. Pak ke mě přišel otec a promluvil. 

"Nezapoměň.„ pripomenul mi otec že se mám stavit u něho v kabinetu a já jen přikývla.

"Co to mělo být?„ zeptal se Malfoy. 

"Nic to je jedno.„ odpověděla jsem s nezájmem se o tom bavit. 

"Na chvíli si odskočíme.„ oznámil mi Blaise a Malfoy se začal zvedat jako Blaise. Oba odešli a já jen kroutila hlavou. Chovali se fakt divně, co to do nich vjelo. Pomyslela jsem si a pak se zadívala na Malfoyovu brašnu z velice drahé látky. Když v tom jsem uviděla jak mu něco visí z tý brašny. Mělo to zelenou a stříbrnou barvu. Otevřela jsem ji a kromě učebnic a pár posmrkaných kapesníků se zde nacházela moje kravata. Věděla jsem že je moje a to jen díky zlatým iniciálům které jsem na ni měla vyšité. To si snad dělají ze mě už fakt legraci. Tyhle vtipy mě přestávají bavit. Koho jinýho to napadlo než samozřejmě Malfoye. Uviděla jsem jak se vraceli a šli směrem ke mě a zase se smáli jak postižení. Malfoy si sedl vedle mě tak jako předtím a Blaise na proti mě.

"Můžeš mi laskavě vysvětlit jak se moje kravata ocitla v tvojí brašně Malfoyi?!„ zvýšila jsem trochu hlas, ale přitom jsem si z něho dělala legraci, tak trošku mu to chci oplatit.

"Nevím o čem mluvíš.„ odsekl Malfoy a zašklebil se.

"Jo tak ty nevíš.„ odsekávají jsem pro změnu já a odfrkla si. Blaise nás je s nadšením sledoval a nemohla jsem si ani nevšimnout pohledu Harryho Pottera. Naše pohledy se setkali. Zamrazilo mne u srdce, když si vzpomenu jak jsem se s ním pohádala a teď se takzvaně bratříčkuju s jeho úhlavním nepřítelem. Odvrátila jsem svůj pohled zpátky k Malfoyovi. Vzala jsem mu jeho brašnu a začala se v ní hrabat abych našla svou kravatu, ale s mým údivem tam nebyla. Jak to? Vždyť jsem ji na vlastní oči viděla i se svými iniciálami. 

"Tak a dost Malfoyi! Kde je moje kravata?! Před chvílí byla ještě v tvojí brašně!„ zvýšila jsem ještě víc svůj hlas a ukázala na jeho brašnu. 

"Hledáš snad tohle?„ ozval se klučičí hlas, který patřil Marcusovi Flintovi, Zmijozelskému famfrpálovému kapitánovi. Mával mojí kravatou jako s nějakou vlaječkou.

"Vrať mi ji!„ vyjela jsem po něm a on se jen uchechtl.

"Hej Tome! Chytej!„ zakřičel na svého spolužáka a hodil mu mojí kravatu. Ten ji pobaveně chytil a pak ji hodil Blaiseovi. Strašně mě to vytáčelo. Blaise se s mojí kravatou rozběhl ven z Velké síně a já se rozběhla za ním.

~
Tak dneska zase nějaký ten žertík.🤭😂 Rozhodla jsem se svoje příběhy trochu posunout a tak jsem začala dělat takhle "odstavce". Myslím že to vypadá hned líp. Budu ráda za váš názor do komentu.
-
893 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️