Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

4. Bradavický expres

Dny ubíhali jako voda, dnes byl ten den. Den kdy jsem měla nasednout do toho kouzelného Bradavického expressu. Jaký to bude, jet tím kouzelným červeně zbarveným expressem.
"Jsi připravena?„ vrazil do mého pokoje hrdě otec.

"Ano.„ řekla jsem s úsměvem. Vzala jsem do ruky kufr, vyšla z pokoje a za sebou zavřela dveřmi na deset měsíců studia. V tom se přede mnou objevil Erizen.

"Erizen se přišel s vámi rozloučit slečno Snapeová, budete Erizenovi moc chybět.„ pískl roztomilým hláskem Erizen. Obejmula jsem skřítka jako kdybych ho viděla naposledy.

"Jste moc milá slečno Lil.„ řekl skřítek s úsměvem.

"Ahoj Erizen.„ pozdravila jsem skřítka.

"Nashledanou.„ řekl zamnou skřítek a já s otcem odcházela dolů do předsíně. Sedla jsem si na lavičku a začala si nazouvat boty.

"Tati? Jaký to bylo jet expressem?„

"No... Nic moc extra zvláštního to nebylo. Ale každý má z toho jiný pocit.„ řekl a uchechtl se. "A teď si pospěš babička už na nás určitě čeká.„

"Ona tam bude babička Eileen?„ zeptala jsem se s úsměvem na tváři.

"Ano.„

...

"Babi!„ zakřičela jsem na babičku, která stála před nádražím King's Cross.

"Ahoj Lilo, zlatíčko moje.„ řekla, dala mi pusu na čelo a objala mě. Když mě pustila přivítala se s mým otcem a pak jsme vešli na nádraží King's Cross. Otec mi dal kufr na vozík a já začala hledat nástupiště devět a tři čtvrtě. To jsem však nevěděla, že musím projít sloupem mezi nástupištěm devět a deset. Rozběhla jsem se a letěla do sloupu. Objevila jsem se na nástupišti devět a tři čtvrtě. Viděla jsem ten nádherný kouzelný expres.

"Tak co na něj říkáš?„ optal se mě někdo, myslela jsem si že to je můj otec, ale byl to opět Blaise Zabini.

"Je nádherný. Je, ahoj Blaisei. Myslela jsem si, že jsi můj táta.„ řekla mu a zasmála se. Za chvíli se zde objevil můj otec s babičkou.

"Tati, tohle je Blaise Zabini.„ představila jsem otcovi Blaise.

"Rád tě poznávám Blaisei.„ řekl otec svým sametovým hlasem, kterým mluví v Bradavicích.

"Já vás také pane.„ odpověděl Blaise. S Blaisem jsme kráčely k vagónu se zavazadli. Dali jsme si do něj kufry a pak jsme vyšli ven, aby jsme se mohli rozloučit se všemi příbuznými, já se samozřejmě loučila jen s babičkou.

"Máš opravdu všechno?„ zeptala se starostlivě babička.
"Ano babi.„
"Opravdu, kdyby ti něco chybělo řekni Severusovi nebo mi pošli sovu, pošlu ti to. Dobře?„

"Ano.„ ještě jednou jsem pevně objala babičku a pak se s ní rozloučila. Vrátila jsem se k Blaiseovi, který na mě čekal před vagónem. Nastoupili jsme oba do vlaku a začali hledat volné kupé. Pak jsem zahlédla kupé, ve kterém seděl Harry Potter a nějaký zrzek. Otevřela jsem dveře.

"Ahoj Harry, můžeme si sednout k vám.„ Harry se nejdřív lekl a spadli mu na zem Bertíkovy fazolky.

"To jsem se lekl! Ahoj Lil, ale jistě, můžete.„ zajásal Harry.

"Ahoj já jsem Lila Snapeová, dcera profesora lektvarů.„

"Já jsem Ron, Ron Weasley.„ odpověděl zrzek.

"Málem bych zapomněla, Harry, Rone tohle je Blaise Zabini.„ představila jsem jim chlapce tmavé pleti.

"Moc mě těší.„ řekl Blaise.

"Nás taky.„ odpověděl Harry za sebe i Rona protože měl plnou pusu žužu žížalek. Cesta strašně rychle utíkala.

"Tohle je prašivka, moje krysa. Můj brácha George mě naučil jak ji proměnit ve zlato, mám to zkusit?„

"Tak jo.„ řekl Harry, když už chtěl začít říkat zaklínadlo v tom nám do kupé vtrhla nějaká dívka s hustými vlnitými vlasy.

"Neviděli jste tu někde žábu?„ na tu dívku jsme se všichni podívali tázavým obličejem.
"Jeden kluk, Neville jí tu ztratil. Je, ty děláš nějaká kouzla, to se podívám.„ řekla dívka. Ron zase začal říkat zaklínadlo.

"Javor dub Linda blatan, ať je tahle krysa zlatá.„ řekl Ron, ale nic se nestalo. Dívka opět promluvila.

"Dobrý pokus, já taky už zkoušela nějaká kouzla, ale zatím mi vyšli. Tak třeba. Okulus repárus.„ vykřikla dívka a mávla hůlkou na Harryho brýle. Už nebyly tak rozbité a špinavé, naopak, byly opravené a blyštili se. Harry jsi sundal brýle a dívka poznala, že je to chlapec, který přežil.
"Jeminkote, ty jsi Harry Potter. Grangerová Hermiona. A vy ostatní jste kdo?„ zeptala se nás Hermiona.

"Já jsem Lila, tohle je Blaise a tohle je Ron„ odpověděla jsem Hermioně i za kluky, protože měli plnou pusu čokoládové žabky.

"Aha, no já už půjdu.„ řekla Hermiona.

"Jo a měli by jste se převléct do hábitů, brzy budeme na místě.„ řekla Hermiona než odešla. Vzala jsem si hůlku do ruky a opět na ní vykvetly květy růže.

"Pááni.„ vydechl Blaise když uviděl jak mi na hůlce kvetou růže. Během jednoho poklepáním na své levé rameno se na mě objevila školní uniforma s Bradavickým erbem. Kluci udělali totéž.

~
Tak za chvíli už bude Lila v Bradavicích a bude zařazena do koleje, tipujte si do komentářů v jaké koleji bude, i když je to možná trochu jasné, ale někdy můžu klamat😌❤️
-
810 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️