Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

26. Zmijozelská chytačka - část 1.

Zrovna jsme obědvali, když jsem si všimla Brumbála jak vstává od profesorského stolu. Přistoupil k místu, kde většinou má proslov. Ihned všichni automaticky otočily hlavy na ředitele školy a dávali pozor.

"Milý studenti, studentky a zaměstnanci školy. Rád bych vás pozval na oslavu na NOVÝ ROK, která se uskuteční dnes, v osm hodin večerních. Účast není povinná, ale přesto bych byl rád aby jste přišli všichni.,, domluvil a ostatní si začali něco povídat. Brumbál si opět sedl a všichni jsme pokračovali v jídle. Tedy já už jsem dojedla. Zvedla jsem se od stolu a takhle mě napodobili Malfoy s Blaisem, Bethy a Týnou. Vyšli jsme ze síně a rovnou šli do společenky. Když v tom mně někdo chytil za ruku a zatáhl mě dozadu.

"Zítra v osm večer ve Vstupní
síni.„ zašeptal mi Malfoy do ucha a já přikývla. Potom jsme šli každý na svůj pokoj. Já, Bethy a Týna jsme si lehli do postele a odpočívali. Pansy byla někde se svýma kamrádkama, takže jsme měli od ní pokoj. Všechny jsme mlčeli a topili se ve svých myšlenkách. Přemýšlela jsem, jak by jsme mohli zabít čas, který nám zbývá do oslavy nového roku. Když v tom mi něco bliklo.

"Nechcete jít na Famfrpálové
hřiště?„ optala jsem se holek.

"Ale vždyť se tam nesmí bez doprovodu, nebo tak.„ podotkla Týna.

"Prosim tebe. Oblečte se a ve tři sraz na hřišti. Dobře?„ Týna s Bethy jen mlčky přikývli a dívali se na sebe tázavým obličejem.

Vystřelila jsem z postele, do otcova kabinetu. Proběhla jsem společenkou a potom jsem vtrhla do kabinetu mého otce. Ten se na mě podíval tázavým pohledem.

"Co potře...„ chtěl se mě zeptat, ale já mu skočila do řeči.

"Koště a klíč od kumbálu na
Famfrpál.„ řekla jsem rychle a přiběhla ke skříni, ve které se nachází Zmijozelský Famfrpálový dres. Vytáhla jsem si hůlku a poklepáním na levé rameno jsem byla ve dresu. Přišla jsem k otci a vzala si od něj koště a klíč. Dala jsem mu pusu na tvář a zmizela. Šla jsem chodbou se svým Zamtákem sedm. Naštěstí tu nebylo skoro ani duše. Většina studentů odpočívala na svých kolejí nebo se potichu někde učili. Přišla jsem ke kumbálu a odemkla ho.

"Wingardium leviosa.„ řekla jsem a z polic se začala vznášet stará dřevěná bedna s erbem školy. V ní se nacházeli potlouky, camrál a především zlatonka. Takhle jsem si to s levitující bednou kráčela až ke hřišti. Byly akorát tři a holky už tam čekali.

"Takže, která z vás se chce proletět první?„ zeptala jsem se se smíchem a holky se na mně podívali.

"Víš, popravdě ani jedna nemusíme moc létání. Neber si to nějak zle, ale rády se podíváme jak lítáš ty.„ řekla s úsměvem na tváři Bethy a Týna jen přikyvovala. Nevadilo mi to, chápu že se někdo bojí, nebo že se mu z lítání na koštěti dělá špatně.

"Tak fajn, vypustíte mi
zlatonku.„ řekla jsem a otevřela bednu, kde byly všechny ty úžasné míče na Famfrpál.

"Zlatonku?„ zeptala se nechápavě Týna.

"Ano, zlatonku.„ odpověděla jsem klidně a podala ji do ruky zaltou kouli.
"Tak, teď půjdeme do prostředu hřiště a až vám řeknu, tak ji vypustíte i s potloukama, dobře?„

"A není to nebezpečný? Bez
odrážeče?„ zeptala se starostlivě Bethy.

"Není, už jsem to dělala
tisíckrát.„ odpověděla jsem a jakmile jsme došli dostředu hřiště, nasedla jsem na svůj Zameták sedm a odrazila se od země.
"Jste připravený?!„ zakřičela jsem na holky, který se trochu klepali strachy. Brala jsem to jako souhlas.
"Dobře, tak teď!„ zavelila jsem a Týna pomocí kouzla otevřela bednu a z ní vystřelily potlouky a po nich zlatonka. Nechala jsem potlouky potloukama a nechala náskok zlatonce. 

"Proč tam furt stojíš!,, hulákala na mě Bethy z tribuny. 

"Nechávám ji náskok!,, odpověděla jsem křikem. Ale to se tu už kolem mě začala motat zlatonka a já se vydala za ní. Bylo to zvláštní, zase po tolika měsících se hnát za tou zlatonkou. Připadalo mi, že to je snad věčnost. Jemně jsem se předklonila a zrychlila. Zlatonka se rozhodla že poletí k nebesům a já se musela vydat za ní. 

"Neleť tak vysoko Lilo!,, pokárala mě Týna, ale já ji neposlouchala. Byla jsem nejmíň tak třicet metrů nad hřištěm. Když v tu chvíli se zlatonka rozhodla letět zpátky dolů. Uvolnila jsem se a s koštětem jsem jakoby začala padat. Když jsem usoudila že bych už mohla přestat padat, chytla jsem pevně koště a udělala obrátku o sto osmdesát stupňů. Slyšela jsem odněkud velice známé zvuky. Ano, byl to potlouk a mířil na mě. Letěla jsem v jeho úrovni.

"U svatého Merlina!,, vyjekla Bethy a dala si ruku před ústa. Očima jsem přeskakovala z potlouku na zlatonku a pak si všimla, zelených Zmijozelských dresů. Vypadá to že se Flint rozhodl vytáhnout svůj tým a zatrénovat si. Když byl potlouk ode mně asi tak půl metru, udělala jsem znovu obrátku, ale tentokrát o tři sta šedesát stupňů. Potom jsem se zase vydala za zlatonkou, kterou jsem neztratila z dohledu.

"Zbláznila jsi se Snapeová! Pojď okamžitě dolů!,, nařídil mi kapitán Zmijozelského družstva, ale neposlechla jsem. Letěla jsem rovnou za zlatonkou dolů k zemi. Zlatonka se skoro těsně před zemí rozhodla letět vodorovně. Naštěstí jsem stačila reagovat včas a koště přitáhla k "sobě" tak abych letěla taky vodorovně. Zlatonku jsem měla na dosah ruky. Když v tom zase na mě letěli potlouky, rovnou oba dva, tenhle jejich trik už jsem měla přečtený a věděla jsem přesně co mám dělat. Počkala jsem chvilinku, než ke mě zase přiletí, stoupla jsem si na koště a ve chvíli kdy byly jenom kousíček ode mně, jsem vyskočila z koštěte nahoru, udělala v leže otočku o tři sta šedesát stupňů a oba potlouky se střetli pode mnou a nad koštětem. Jakmile se od sebe odrazili, dopadla jsem na koště a rovnou jsem natáhla ruku pro zlatonku. Uběhlo půl minuty a já konečně chytila zlatonku. 

S úsměvem na tváři jsem se snesla dolů i se zlatonkou a dala jí zpátky do bedny. Potom jsem zapískala na jeden potlouk jedním tónem a chytila ho. Se vší snahou jsem ho dostala do bedny. Potom jsem zapískala na druhý potlouk, ale tentokrát jiným tónem a dostala ho pak taky do bedny.

Otočila jsem se na všechny z týmu Zmijozelského družstva a všichni na mě koukali jak na blázna.

"Co tak čumíte?,, optala jsem se a jako první se vzpamatoval Flint.

"Co to má znamenat Snapeová?! Mohla jsi se zabít! A všechno by to bylo na mě!,, vyjel po mě Flint a já se jen úšklíbla. 

~
Fůůha, tak dneska je to opravdu dlouhá kapitola, původně jsem chtěla dát všechno dohromady, ale to by bylo tak na 2500 slov, takže to rozdělím na dvě části. 😂❤️
-
1120 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️
PS: Máme nový rekord slov😇