Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

39. Opět vítěz - část 1.

Je to tady, dnes se má odehrát poslední zápas ve Famfrpálu. Rozhoduje se o prvním místě a zatím je na něm Nebelvír se Zmijozelem. Dnes udělám vše proto, aby Zmijozel vyhrál Famfrpálový pohár. Už jsem si vzala na sebe i famfrpálový dres. Mířila jsem zrovna na snídani a to svižným krokem. Došla jsem na konec dlouhé kamenné chodby k Velké síni, kde už čekal zbytek Zmijozelského týmu. Sedla jsem si k nim a jako první za mnou přišel Marcus Flint, náš kapitán.
"Tak co Lilo? Jak se dnes cítíš?,, optal se mne.
"Ale jo jde to. Nějak to dnes zvládnu. I když to je proti Harrymu.,, řekla jsem trochu poraženě. Už jsme dvakrát proti Nebelvíru hráli, ale bohužel nás i jednou porazili. Harry mě porazil v první polovině zápasu. Dalo se to čekat.
"Na Pottera se vykašli. Jsi lepší, jenom to musíš ukázat, hm?„ řekl s úsměvem. Možná má Flint pravdu. Musím prostě na chvíli zapomenout, že jsme kamarádi.
"Asi máš pravdu.„ Flint mne jenom poplácal po zádech a vrátil se na své místo. Neměla jsem ani chuť k jídlu a poslední člověk, kterého bych chtěla dneska vidět je...
"Ahoj Lilo!„ řekl radostně nikdo jiný, než Harry Potter. Nemám na něj upřímně náladu, ale tak co už. Nádech výdech.
"Čau Harry.„
"Chtěl jsem ti jenom popřát štěstí. Tak ať vyhraje ten lepší.„ natáhl ke mně ruku a já se rozhodovala, jestli ní potřást, nebo ne.
"Odprejskni Pottere, nikdo tu na tebe nemá náladu.„ řekl Adrien Pucey, bratr Bethy. Má tak trochu pravdu. Harry jenom zakoulel očima. Po minutě jsem se rozhodla. Pořádně jsem mu zmáčkla ruku a začala ní potřásat.
"Máš pravdu Harry, a ta lepší jsem já.„ řekla jsem s úšklebkem. Harry na mně nechápavě zíral. Po chvíli jsme si přestali potřásat a pustili se. Harry pomalu odcházel k Nebelvírskému stolu a zmijozelští na mě zírali.
"Udělala jsem něco špatně?„
"Právě že naopak. Byla jsi skvělá.„ pochválil mě Flint. "Takhle se mi líbíš.„ řekl s úsměvem. Úsměv jsem mu oplatila a nakonec jsem se přeci jenom pustila do jídla. Dala jsem si něco lehčího, aby to nedopadlo na hřišti špatně. Po chvíli k sově přistoupila madam Hoochová a přiložila si hůlku ke krku.
„Ticho prosím! Jak všichni víte, dnes je poslední famfrpálový zápas a neutká se v něm nikdo jiný, než Nebelvír se Zmijozelem!" všichni začali jásat a výskat.

„No tak ticho! Mimo to, odpolední vyučování není zrušené." to samozřejmě všichni protáhli ksichty.

„To si dělají srandu ne?" řekl Flint a já se musela pousmát. Jelikož první ročníky nemají ještě odpolední vyučování, tak mi to nedalo a musela jsem se usmát.

„Zápas začíná v devět hodin a třicet minut. Končit by měl odhadem kolem dvanácté hodiny. Nechť vyhraje ten nejlepší!" a tím proslov madam Hoochové skončil. Flint se zvednul a naklonil hlavu směrem k východu ze síně. Všichni jsme ho následovali. Když tu mě někdo chytil za ruku a druhou mi zacpal pusu.

„Takže Snapeová." řeklo jedno z dvojčat Weaslyových a já koukala jak tele na nová vrata. „Dnes to bude tvrdý a nezapomeň..." řekl Fred.
„Krev se objevit může taky." řekl tajemně Goerge a zmizeli. Raději jsem rychle doběhla ostatní a obrátil se na mě Adrian.

„Tak co, jak se cítíš?"

„Ale jo jde to." řekla jsem s falešným úsměvem a zalezla radši do šatny. Vytáhla jsem si hřeben a začala si rozčesávat vlasy. Následně jsem si je zapletla do dvou velkých copů. Jelikož mám dlouhé vlasy a nerada bych o ně přišla, raději jsem si ty dva copy zamotala do sebe a udělala si drdol. Pak jsem se mlčky začala oblékat. Už mi zbýval jenom dres, zírala jsem na něj. Nevěděla jsem, jestli si ho obléct, či se na to vykašlat. Najednou mi někdo položil ruku na rameno a já se vyděsila. Byl to Malfoy.

„Co tady děláš?! Vyděsil jsi mě." podívala jsem se na něho.
„Promiň, chtěl jsem ti jenom popřát štěstí. Znič ho." doufala jsem, že to myslel jako vtip. Jenom jsem se pousmála a pak jsem si tedy konečně vzala dres. Malfoy odešel a já jenom seděla v šatně na lavičce. Najednou něco zapraskalo v rozhlasu:
„Pět minut do začátku zápasu, prosíme oba týmy, aby se dostavily na hřiště." a pak tu bylo zase jenom ticho. S povzdechem jsem si vzala koště a odešla z šatny ke svému týmu. Flint nám znovu opakoval taktiku a všichni poslouchali. A už to vypuklo. Vletěli jsme na hřiště a rozmístili jsme se. Nebyla jsem si vůbec jistá, jestli Harryho porazím nebo ne. Dívala jsem se na něj a on na mě. V jeho očích jsem viděla menší strach, ale i velkou odhodlanost. Bude to drsný boj. Najednou nás už začala zlatonka oblétávat. Chvíli jsem ji sledovala a pak se ihned vydala za ní. Harry ji také samozřejmě sledoval a byl hned zamnou. Nesmím mu dovolit ho pustit blíž než to bude nutné.
„Lilo!" křikl náš odrážeč a já se ohlédla. Viděla jsem potlouk mířící přímo na mě. Rychle jsem se svěsila z koštěte a nechala potlouk proletět. Ihned jsem se vrátila na původní pozici a dál sledovala zlatonku. Harry se mě snažil předehnat. Vždy hraju čestně, ale on byl u mne tak blízko, že mě to začalo rozčilovat, a tak jsem do něj schválně narazila a doufala, že ho to zpomalí. Podařilo se! Promiň Harry, ale já tohle prostě vyhraju. Snažila jsem se letět rychleji, ale co si budeme, tohle koště už má toho docela dost za sebou a není už tak výkonné jako dříve. Dostala jsem se blízko ke zlatonce, slyšela jsem jak naše kolej skanduje moje jméno, dodávala mi to sílu a naději na výhru. Zamnou byl zase Harry. Když v tu se zlatonka rozhodla letět nahoru do nebes. Já i Harry jsme se ihned nahoru vydali za ní letěla pořád výš a výš. Musela jsem jednat rychle, jinak bysme s Harrym za chvíli ztratili kontrolu nejen nad koštětem, ale i nad vlastní hlavou. Rozhodla jsem se tedy zlatonku zmást. Když jsme vletěli do mraků, schovala jsem se mezi ně a nechala Harryho letět dál. Tak jak jsem očekávala, zlatonka se vrátila a letěla dolů a já hned za ní. Měla jsem ji nadosah ruky, natahovala jsem se co to jen šlo. Byli jsme zpět na hřišti, když v tu...
„Lilo!" letěli na mě oba potlouky. Co mám dělat? Kde se tu vzali? Pomozte mi někdo!

~
Ano je to tak. Po opravdu dlouhé době jsem se konečně vrátila ke psaní. Vím, že jsem již několikrát říkala, nebojte se, já budu pokračovat. Teď to už doopravdy dodržím. Nevím jak často budou vycházet nové kapitoly. Někdy jich může být více v týdnu a jindy můžou vyjít jedna za čtrnáct dní. Děkuju těm, co stále tuto fanfikci čtete a čekáte na další díl.
~
1121 slov
~
Vaše Claudia (dříve eidulac)🤍