Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

32. Sen může být realitou

"Jak si to představuješ! Takhle běhat po nocích na pozemku školy!,, řval na mě můj otec. Chtělo se mi brečet, přišla jsem si jako ptáček, kterého zrovna uvěznili v kleci. Bylo mi to všechno tak moc líto. Možná, že jsem přeci jenom udělala chybu. 

"Ale...,,

"Žádné ale! Máš domácí vězení holčičko! Týden nevytáhneš paty z hradu a budeš ke mě každý den chodit v šest večer na lektvary! A týden nepromluvíš s Malfoyem!,, řval dál na mě. Opřel se o stůl a začal si mnout čelo. Na nic jsem nečekala. Rozeběhla jsem se ke dveřím od kabinetu, ale otec zase na mě začal řvát. 

"Lilo! Lilo! Lilo Snapeová okamžitě se vrať! Lilo! Lilo!,, začalo se ozývat všude kolem mě a nakonec mnou jakoby někdo házel. Otevřela jsem oči a rychle si sedla, přičemž jsem se srazila hlavou s... Malfoyem?

"Sakra Lilo!,, řekl a mnul si čelo. Asi ho to dost bolí.

"Promiň, měla jsem sen.,, 

"Všimnul jsem si. Strašně jsi sebou házela.,, vysvětlil mi Malfoy, ale vůbec jsem nechápala, co dělá u mě v pokoji. "Co vůbec děláš u mě v pokoji?,, optala se ho, ale on se jen pobaveně ušklíbnul.

"Včera v noci si usnula ve společence. Nechtěl jsem tě budit, když si tak tvrdě spala.,, řekl Malfoy a usmál se. To je u něho vzácný, moc často ho nevídám s úsměvem. Pomalu mi docházelo, kde vlastně jsem. No a pak se ozval můj žaludek.

"Máš hlad Snapeová, jdeme na snídani.,, rozhodl a aniž bych něco řekla, už mě táhnul do Velké síně. 

"Jo a dnes je neděle, kdybys sis náhodou neuvědomila.,, nechápavě jsem se na něho podívala a pak mi to došlo. Myslel tím, abych nečekala ve Velké síni nějak moc extra studentů. Když jsme tam konečně došli, sedli jsme si k Bethy a Blaiseovi. Byli tak zabraní do konverzace, že si nás ani nevšimli.

"Je, ahoj Lilo.,, řekl Blaise, když si mě konečně všimnul. Pouze jsem přikývla na pozdrav. A to samé Bethy.

"Jak se máte?,, zeptala jsem se jich a nabrala si míchaná vajíčka. 

"Jde to.,, odpověděli na ráz a společně jsme se všichni začali smát. Když tu se mým směrem řítil můj otec. Bylo mi jasné, že profesorka McGonagallová mu prozradila co se dnes v noci stalo. Hlasitě jsem polkla, žaludek se mi stáhnul a zrychleně jsem dýchala. Konečně k nám dorazil. Bouchl přede mnou do stolu a celá Velká síň ztichla. Všichni na nás upřeli pohled.

"Ten smích tě přejde hned milá zlatá! Po snídani se u mě stavíš v kabinetu!,, řekl snad ještě přísněji, než kdykoliv před tím. Všichni se na mě dívali. Přejel mi mráz po zádech.

"To stačí Severusi.,, promluvil Albus Brumbál? Že by se mě zrovna zastal ředitel školy. Otec pouze přikývl a odešel. Bylo mi to všechno tak líto.

“Co to mělo být?„ optal se Blaise a já polkla. Nevěděla jsem jak mu to říct, nebo jestli mu to mám říct. Nakonec jsem se rozhodla, že mu to řeknu.

“Včera jsme byli s Malfoyem venku, respektive v noci. Sledovali jsme Nebelvírské trio. No a myslím si, že McGonagallová to řekla tátovi.„ odpověděla jsem Blaiseovi a ten na mě koukal s otevřenou pusou, i Bethy koukala s vykulenýma očima.

“No co? Život by nestál bez risku.„ řekl Malfoy a pokrčil rameny. Bethy ho propalovala pohledem.

“To ano Draco, to máš pravdu, ale Lila má problém.„ odsekla mu Bethy. Já jsem to neřešila, buď mě prostě seřve, a nebo si budu muset poslechnout dlouhý monolog o tom, jak moc nebezpečné to bylo. Pak už jsem dojedla a zvedla se od stolu.

“Už musím jít, tak zatím.„

“Držíme ti palce.„ řekl s úsměvem Blaise a já mu úsměv oplatila. Vyrazila jsem směr kabinet profesora Severuse Snapea a především mého otce. Zaklepala jsem na dveře a ani jsem nečekala, rovnou jsem vstoupila.

“Posaď se.„ přikázal mi a já se posadila. Cítila jsem, že tohle nedopadne dobře.

“Vysvětli mi, co jsi dělala v noci venku?„ zeptal se důrazně otec, ale já neodpověděla. Jenom jsem sklopila pohled na své boty.

“Dívej se mi do očí když s tebou mluvím. A odpovědi se mi nedostane, co?„ řekl otec a už se nadechoval že bude pokračovat, ale skočila jsem mu do řeči.

“Tati! Prostě jsme jenom s Malfoyem šli ven! A nech mě to dokončit! Už nejsem malá, dokážu se o sebe postarat sama.„ řekla jsem sklesle a zase si sedla. A v tuhle chvíli mi to došlo. Přesně tohle se mi zdálo. Nebo ne přesně, ale zdálo se mi to.

“Máš ty vůbec představu, co všechno se ti mohlo stát?! Víš o kolik bodů naše kolej mohla přijít?!„ řekl, ne on to neřekl, on to došla a zařval. A to byla poslední kapka.

“Takže o tohle ti jde?! O body! To si snad ze mě děláš srandu?!„ křičeli jsme jeden na druhého.

“Tohle jsem neřekl, nejde mi o body!„

“Ano si to říkat nemusel!„

“A dost! Máš domácí vězení holčičko! Týden nevytáhneš paty z hradu a budeš ke mě každý den chodit v šest večer na lektvary!„ už jsem toho měla plné zuby. Zvedla jsem se a došla ke dveřím.

“Kam si myslíš že jdeš?!„

“Dál od tebe!„ řekla jsem a bouchla za sebou dveřmi. Rozhodla jsem se, že půjdu na pokoj. A taky jsem tam šla. Když jsem vešla do společenky, na pohovce seděl Malfoy. Ihned jak si mě všimnul, vstal a šel ke mě.

“Tak co? Jak to dopadlo?„

“Mám týden domácí vězení. To už mi rovnou mohl vzít i k tomu hůlku.„ odpověděla jsem a sedla si.

“Promiň, je to moje vina. Neměl jsem tě s sebou brát.„ řekl posmutněle.

“Ale to nc, ty za nic nemůžeš. To já se rozhodla že s tebou půjdu.„ řekla jsem Malfoyovi a on si vedle mně sednul.

“Asi jo. Ale jestli sis myslela, že z toho vyvázneš bez seřvání tvým otcem, byla jsi hodně naivní.„ řekl prostě a ve mě to znovu vřelo.

“Nepomáháš mi. A jestli jsem byla naivní, tak mi tím chceš říct, že jsem byla i hloupá nebo co?!„ vyjela jsem po něm.

“Tohle jsem neřekl.„

“Víš co Malfoyi. Dej mi pokoj!„ vykřikla jsem a rozběhla jsem se ven na chodbu z naší koleje. Cítila jsem smutek a zlobu. Vyběhla jsem do sedmého patra a rovnou do komnaty nejvyšší potřeby. Sedla jsem si do kouta a začala brečet. Byla jsem tak naštvaná a smutná. Bylo mi všechno líto a zároveň mi to bylo úplně jedno.

~
Tak! A máme tady první kapitolu, která je věnována...@Tannariel! 🥳❤️ Doufám, že se ti kapitolka líbila a kousek bude ještě pokračovat v příští kapitole.❤️ Další kapitola bude opět někomu věnována.❤️✨ Nevím jestli dneska ještě vyjde nějaká, a jestli jo, tak ji čekejte tak někdy ve dvě ráno a možná i později.😂🤭
-
1127 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️