Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

40. Opět vítěz - 2. část

„Lilo!" slyšela jsem hukot potlouků. Už jsem viděla jak do mě vráží, ale na poslední chvíli mně něco napadlo. Udělala jsem to samé co jsem udělala, když jsem zaujala Flinta. Ve chvíli kdy byly jenom kousíček ode mně, jsem vyskočila z koštěte nahoru, udělala v leže otočku o tři sta šedesát stupňů a oba potlouky se střetli pode mnou a nad koštětem. Jakmile se od sebe odrazili, dopadla jsem na koště a rovnou jsem natáhla ruku pro zlatonku. Už zbýval jenom kousek, ale za mnou byl zase Harry. Očividně se jen tak nevzdá. Nechtěla jsem se vzdát a tak jsem Harryho nechala Harrym. Když se mne snažil předletět, vždy jsem se zařadila na pozici před něj. Nemohla jsem mu dovolit mně předehnat. Už mě začínal štvát a tak jsem zrychlila. Najednou se ozval praskavý zvuk z rozhlasu a začal mluvit Lee Jordan.
„Do konce zápasu zbývá deset vteřin. Kdo zvítězí? Zmijozel by zachránilo jedině chytnutí zlatonky!" musela jsem se do toho opřít. Zbývalo už jenom pět vteřin, zlatonka měla malý náskok. Letěla jsem co nejrychleji to šlo. Ozvalo se první troubení, které hlásilo tři vteřiny dokonce. Měla jsem ji nadosah ruky, cítila jsem, jak se ji dotýkám prsty. Druhé troubení...
„MÁM JI!" vykřikla jsem a madam Hoochová zapískala.
„Zmijozel vyhrál Famfrpálový pohár!" řekla a všichni skandovali naši kolej. Byl i ohňostroj v našich barvách a za chvíli vyvěsili i naše vlajky. Pro tuhle chvíli jsme měli připravenou show. Tak jak jsme se domluvili, jsem začala kroužit kolem hřiště se zlatonkou nad hlavou a postupně se do kruhu začali zařazovat další, až jsme udělali tornádo, které se rozplynulo hne jak jsme se postavili vedle sebe do řady.
„Zmijozel! Zmijozel! Zmijozel!" to jsem jenom slyšela. Měla jsem obrovskou radost. Přiletěla k nám madam Hoochová se dvouma asistenty, asi někdo ze starších. Každému nám dala medaili a nakonec pohár předala Flintovy, který jej zvedl vysoko nad hlavu.
„Ať žije Zmijozel!" zajásal a my jsme s potleskem zopakovali jeho slova.
„AŤ ŽIJE ZMIJOZEL!"

•••
Večer po večeři ve Velké síni byla oslava v naší společenské místnosti, ale pouze pro Zmijozel. Seděli jsme s Blaisem na pohovce a pozorovali, jak se všichni spolu baví.
„Měl jsem o tebe docela strach Lil." řekl mi Blaise a já se musela zasmát.
„Byl to klasický Famfrpálový zápas. Upřímně, byla jsem zoufalá, když se mi nedařilo ji chytit, ale zvládla jsem to." pousmála jsem se na něj.
„A zvládla jsi to perfektně. A co Potter? Jak to vzal?" už jsem mu chtěla odpovědět, ale tu do toho skočil Malfoy.
„Ten někde brečí v koutě a vsadím se že ho Weasley s Grangerovou utěšujou." řekl škodolibě. Upřímně trochu vtipné to bylo, ale Harry byl můj kamarád.
„Nech toho Malfoyi." řekla jsem mu a už se chystal něco říct, ale to už Flint začal mluvit.
„Vážení, prosím klid. Dnes jsme zase dokázali, že Zmijozel je nejlepší kolej. Nebýt ale Snapeový, byly bysme v prdeli. Takže potlesk prosím pro Snapeovou!" řekl a začal tleskat mým směrem. Usmála jsem se a trochu i zčervenala. „A teď... CHLASTÁME!" zařval a to jsem protočila očima. To neumí nic jiného než jenom pít? Podívala jsem se na Blaise a ten měl očividně stejný názor jako já podle výrazu. Naklonila jsem se k němu a řekla: „Hele radši půjdu za holkama na pokoj." jenom kývl hlavou a pak jsem tedy odešla. Vešla jsem do pokoje a...
„PŘEKVAPENÍ!" vykřikly holky a já se zasmála.
„To jste nemusely." usmála jsem se na ně.
„Právě jsi nám zajistila výhru školního poháru. Musely jsme!" řekla s úsměvem Týna.
„Pověsily jsme ti medaili a fotku ze zápasu. Abys na to nezapomněla." řekla Beth a ukázala na zeď, kde byl pověšený můj úspěch.
„To je hezké. Děkuju vám holky."
„Ee, to jste nemusely. Aaa to je hezké holky..." ozvala se Pansy. „Je mi z vás špatně." řekla a zvedla se z postele. Práskla za sebou dveřmi, až malém spadly hodiny.
„Co jí zas je?" řekla Lydie, která zrovna vešla.
„Ale klasika, očividně ji Malfoy zas neopětoval city. A já se ani nedivím. Vždyť vypadá jak nějaký buldok." a hned na to jsem se musela začít smát. Holky se pak taky začaly smát.
„Ach jo Lilo. Ty nikdy nezklameš. Ale proč jsem přišla... Gratuluji ti k výhře. Jelikož ráno je zase vyučování, tak se běžte připravovat na kutě. A já jdu tamty zpacifikovat." řekla Lydie a pak odešla.
„Jo už bych šla celkem spát." řekla jsem holkám a ty přikývly. Udělaly jsme si večerní hygienu a pak šli spát.

~
748 slov
~
Vaše Claudia🤍