Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

21. Cesta za snem

Utíkali jsme s Blaisem do společenky, ale po chvíli jsme trošku zpomalili.
"Lumos!„ zavelil svojí hůlce Blaiseovi a my líp viděli na cestu. Když v tom jsme před námi slyšeli kroky. Nervózně jsem si hrála s řetízkem od otce mezitím co Blaise zhasl svojí hůlku. Šli jsme zpátky do zadu, ale marně. Osoba nás dohnala.
"Lumos!„ zvolal chladným hlasem hlas a já poznala že to je můj otec.
"Můžete mi říct proč se takhle pozdě večer potulujete po chodbách?„ zeptal se můj otec.
"My jsme...„
"Ticho, pane Zabini jděte na
kolej.„ pokynul Blaiseovi a ten nic nenamítal.
"Pojď.„ řekl otec a já šla za ním.
"Nepředstavoval jsem si takhle společné Vánoce, tím že budu hledat svojí dceru po chodbách.„ promluvil ke mě otec.
"Promiň tati.„ řekla jsem lítostivě.
"Nic se neděje, můžeme strávit aspoň poslední tyhle hodiny.„ řekl otec a usmál se. Zastavili jsme se před otcovým kabinetem a pak otec otevřel dveře.
“Tak pojď, čekáš snad na
pozvánku?„ zeptal se otec s úšklebkem. Vstoupila jsem dovnitř a usadila se do křesla.
“Víš napadlo mě...Chceš stále jednou být na mém místě?„ optal se otec s nadějí že odpovím ano.
“Samozřejmě.„ odpověděla jsem otci s úsměvem a on mi úsměv oplatil.
“Tak napadla mně jedna věc. Víš k mému místu by ti pomohlo nějaké tvé vlastní zaklínadlo nebo lektvar. A tak mně napadlo, jestli by jsi...„ nedořekl to jelikož jsem mu skočila do řeči.
“Jestli bych nějaký nevimyslela? Že?„
“Ano přesně tak.„
“A myslíš že bych zvládla obojí?„
“Lilo...Vždyť ty máš talent na magii. Co jsem slyšel od profesorů seš velmi pilná studentka.„ řekl, klekl si a dal mi jeho ruce na ramena. Usmála jsem se na něho.
“Napadl mě jeden lektvar. Ale bude ho složitý udělat.„ řekla jsem a uculila se.
“A myslíš že moje SECTUMSEMPRA bylo jednoduché? Ne, trvalo mi to dva měsíce než jsem přišel na to jak ho využít. Tak...a teď mi řekni co k tomu budeš potřebovat a jak se bude jmenovat.„ řekl otec.
“Já si budu muset dojít pro sešit a hůlku na pokoj. V tom sešitě mám vše potřebné.„
“Tak utíkej.„ pokynul mi otec, ale já ještě nevyrazila.
“Půjčil bys mi hůlku, abych se tam někde nepřizabila.„ řekla jsem se smíchem a otec mi dal jeho hůlku. Byla úplně odlišná od té mé. Jeho hůlka byla celá tmavá a rukojeť měl ozdobnou různýma ornamentama.
“Děkuju.„ s těmhli slovy jsem se vydala do své koleje.
“Lumos!„ vyslovila jsem a otcova hůlka zářila. Šla jsem pomalu ke vchodu do společenky.
“Čistá krev.„ zvolala jsem heslo a předemnou se otevřel vchod do společenky. Jako vždy byla chladná. S mým údivem jsem spatřila Malfoye.
“Jakto že nespíš?„ optala jsem se ho tiše.
“Nemůžu usnout.„ odpověděl prostě.
“Aha. A Blaise už spí?„
“Jo.„ řekl opět prostě.“A ty jdeš
odkaď.„
“Od otce, ještě se tam vrátím.„
“Čí to je hůlka?„
“Mýho otce. Promiň, ale už budu muset jít, otec není zrovna trpělivý typ člověka.„ řekla jsem a vydala se do pokoje. Otevřela jsem dveře popadla a  hůlku z postele.
“Accio sešit!„ zvolala jsem a ve chvíli jsem držela v ruce sešit s mým nápadem na Vlkodlačí lektvar. Ano Vlkodlačí lektvar. Stále se nikdo nepokoušel ho vytvořit. Tenhle lektvar by mohl pomoct kouzelníkům, když je kousne vlkodlak nebo aspoň při přeměně bude klidnější. Vyběhla jsem z pokoje a pak ze společenky, Malfoy tam nebyl, nejspíš už šel spát. Vběhla jsem otcovi do kabinetu celá udýchaná a vrátila mu hůlku.
“Tak mi ukaž ten tvůj nápad.„ řekl otec a ušklíbl se.

~
Tak dneska je to trošku kratší kapitolka, snad nevadí.😅❤️ Omlouvám se že jsem nevydávala kapitoly, ale měla jsem spoustu školy a poslední dobou nemůžu spát. Takže jsem věčně unavená.🙄😂❤️ Každopádně na svých web stránkách jsem už vydala dva termíny týkajících se nových knížek. Jedná z nich je samozřejmě pokračování týhle ságy, které se dočkáte ale až příští rok a pak druhá kniha, kterou bych začala vydávat na konci letošních prázdnin.☺️ Ale vše se může ještě změnit.😌❤️
-
672 slov✨
~
Vaše Eidulac❤️