Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

34. Odpusť mi

Loudavým krokem jsem došla před otcův kabinet a chtěla zaklepat na dveře, ale rozmyslela jsem si to. Na konec jsem šla do pokoje a sedla si na postel.

"Poslední dny prázdnin skončili katrastofálně.,, povzdychla jsem si. Lehla jsem si a dala si ruce za hlavu. Přemýšlela jsem a dlouho. A za chvíli jsem i usnula.

Běžela jsem chodbou. Dlouhou. Nebo doufám že jsem to byla já. Asi to jsem já, ale vypadám mnohem starší, tak v sedmém ročníku. Nevím přesně před kým jsem utíkala. Sotva jsem popadala dech. Na chvíli jsem se zastavila.

"Crucio!„ zaslechla jsem a začala se svíjet v hrozných bolestech. Byla to příšerná bolest. Koutkem oka jsem zpozorovala platinové vlasy. Ale do tváře jsem tý osobě neviděla.

"Mohli jsme mít spolu budoucnost Lilo! Ale ty jsi skončila s tím idiotem Potterem.„ okamžitě jsem ten hlas poznala. Byl to Malfoy. Proč říká takovéhle věci. Tekli mi slzy. Malfoy ke mně přistoupil a naklonil se ke mně.

"Poslední slova před smrtí?„ optal se mě a já od něj odvrátila pohled. "Tak slabá.„ pokračoval.
"Doufám že se ti všechno jednou vrátí.„ to byly moje poslední slova a pak jsem se rozbrečela.

"Jsi hloupá Lilo Potterová.„ řekl a namířil na mě hůlkou. Zrychleně jsem dýchala."Avada kedavra„ to bylo poslední co jsem slyšela.

Rychlostí světla jsem si sedla a držela se za hlavu. Co to krucinál bylo?! Pomyslela jsem si a pak mi to došlo. Cítila jsem se tak bezmocná. Cítila jsem prázdnotu. Nakonec jsem propukla v hysterický pláč. Tenhle sen byl tak hrozný. Už ho nikdy nechci mít, nikdy! Někdo zaklepal na dveře. Rychle jsem si otřela slzy.

"Dále.„ řekla jsem skoro neslyšně. Dotyčná osoba zabrala za kliku a otevřela dveře. Do mého pokoje vstoupil můj otec. Hodila jsem po něm nenávistný pohled.

"Co tady chceš?„ odsekla jsem a popotáhla nosem. Pomalým krokem šel směrem ke mně až se zastavil u postele. "Tak odpovíš mi?!,, odsekla jsem znovu. Byla jsem na něj hrozně naštvaná. Sedl si na mou postel a hleděl mi přímo do očí.

"Já vím, že jsem to přehnal.,,

"To je skvělý že to víš.,, pronesla jsem.

"Myslím to vážně. Neměl jsem dobrou náladu, kvůli Potterovi.,,

"Kvůli Harrymu? To snad nemyslíš vážně. Co tak hrozného provedl. Přišlápl ti hábit? Provedl někomu něco ze Zmijozelu? Nebo co krucinál?!,, v tuhle chvíli jsem se přestala ovládat. Pěnila jsem vzteky. 

"To Nebelvírské trio mě pořád špehuje!,, zvýšil na mě hlas a já na něho koukala s vykulenýma očima. "Promiň mi to. Nechtěl jsem na tebe zvýšit hlas.,, nevydala jsem ani hlásku. "Chci ti jenom říct, s těmi lektvary. Nemyslel jsem to vážně. Bude mi stačit, když budeš docházet v pátek po večeři.,, řekl a stále se na mě díval. "Odpusť mi to.,, to byli jeho poslední slova a čekal na můj verdikt. Těkala jsem pohledem na zeď a na otce. Přemýšlela jsem nad svou odpovědí.

"Dobře, odpouštím ti. Pod jednou podmínkou. Už se takhle nebudeme hádat.,, řekla jsem a otec si mě přitáhnul do obětí. 

...

Nějakou chvíli jsem ještě ležela na posteli, potřebovala jsem si srovnat myšlenky. Ale hlavně co mě teď trápilo, byl ten sen. Jak to myslel, mohli jsme mít spolu budoucnost. A proč mi řekl Potterová? To jsem se snad za Harryho vdala? Nebo jsme příbuzní? A hlavně, proč jsem měla takovýhle sen? Vždyť mi je teprve jedenáct. Tohle musím říct Blaiseovi. Nic z toho absolutně nedává smysl. 

V tu chvíli se otevřeli dveře dokořán a do dveří vletěla Týna s Bethy. Příběhli ke mně a sedli se na postel.

"Tak co? Jak to dopadlo?!,, vyhrkla na mě Bethy a já jsem vůbec nechápala co po mě chce.

"Co prosím?,, 

"Viděli jsme Snapea jak vychází z naší koleje.,, vysvětlila Týna.

"Aha, no dobře.,, řekla jsem prostě. Bethy se už nadechovala, když díky Merlinovi přišla do pokoje Lydie se svojí sestřičkou. Annie byla úplně jiná, než jakýkoliv jiný prvák. Byla hrozně plachá a většinu času trávila čtením knížek. 

"Co tady dělá?!,, ozvalo se za Lydii a Annie Pansy. "Proč je tady Havraspárka?!,, Annie leknutím nadskočila.

"Uklidni se Pansy, ano? Za chvíli odejde.,, oznámila Lydie. "Snape o ní ví. A říkal, že pokud ji Zmijozelští nesežerou. Jestli mi rozumíš. Tak je vše v pořádku.,, řekla s úšklebkem.

"Jo chápu, nejsem blbá.,, odsekla Pansy. Bethy se ke mně naklonila.

"O tom by se dalo polemyzovat.,, zašeptala. Pansy to evidentně zaslechla.

"Co si to řekla?!,, vyjela po Bethy. Ve mě to znovu vřelo. 

"Že by se o tom dalo polemyzovat!,, odsekla na férovku Beth. Chytila jsem ji za rameno. 

"Ale, Snapeovka se zlobí?,,

"Sklapni náno!,, vykřikla jsem.

"Né, to ty sklapni! Vůbec nemáš nárok tady být. Jsi pouze naivní holka, která si myslí, že dokáže bůh ví co!,,

"Tak naivní, jo?,, řekla jsem, šáhla po hůlce a vyskočila na nohy. "Naivní? Já ti ukážu kdo je tu naivní!,, byla jsem tak kousek od toho, abych seslala na tu káču kouzlo, ale to jsem vběhl do pokoje Zmijozelský prefekt Graham Montague.

"Co se to tady děje?! Lilo, sklop tu hůlku.,, přikázal mi a já se na něho podívala.

"Chceš vědět co se tady děje? Tady Parkinsonová, se naváží do mých přátel, přesněji do Bethy!,, doslova jsem to na něj křičela. 

"Tak se uklidníme dámy, ano. Ty Pansy, půjdeš se mnou. A ty...,, Graham se náhle zasekl. "Proč je tady to Havraspárské děvče Lydie?,, optal se Graham. 

"Snape mi to dovolil, ale teď už jde na svojí kolej.,, odpověděla Lydie a Annie jenom lehce hlavinkou přikyvovala. Graham se zpět otočil na nás. Já už sklopila hůlku. Ukázal na Pansy a potom mávnul směrem ke dveřím, na náznak toho, aby šla za ním. Také tak udělala.

"A vy jděte spát, hned teď! A jestli ještě něco provedete, tak si mě nepřejte.,, řekl Graham mezi futry a práskl dveřmi.

"Tak si mě nepřejte. Bla, bla, bla.,, napodobovala Týna Grahama a všechny jsme se začali smát. "Kdo si myslí že je?,, řekla se smíchem Týna. Pak už jsme si všechny lehly do postele a povídali si.

~

Tradá! Nová kapitola je venku! Jsem ráda, že máte tolik trpělivosti se mnou, ale měla jsem poslední dny toho opravdu moc. Tak snad se kapitolka líbila a přeji dobrou noc!

-

1000 slov

~

Vaše Eidulac