Jednou Snapeova dcera, navždy Snapeova dcera

18. Jsem tu vždy pro tebe

Když jsem doplakala, přišla jsem si jako Ufňkaná Uršula, která byla na dívčích toaletách. Zvedla jsem se a šla do koupelny si trochu opláchnout obličej. Vešla jsem do koupelny a pustila vodu, když v tom někdo zaklepal na dveře našeho pokoje. V rychlosti jsem si opláchla obličej, usušila ho a pak jsem už jen vyšla z koupelny a šla otevřít dveře. V mým úžasu tam byl Blaise, výhoda Zmijozelské koleje byla v tom že se chlapci mohli dostat do dívčích ložnic a dívky do těch chlapeckých.
“Co tu děláš Blaisi?„ zeptala jsem se Blaise ještě s trochu ubrečeným obličejem.
“No...chtěl jsem se jenom zeptat jak ti je.„ odpověděl mi Blaise starostlivě. Pustila jsem ho dovnitř a šla si sednout na postel, potom jsem začala objímat polštář. Blaise si sedl na proti mně.
“Líp mi už být nemůže.„ odpověděla jsem Blaiseovi.
“Proč jsi brečela?„ zeptal se zvědavě Blaise.
“No já...Víš přijde mi že jsem teď na všechno sama, když tu nejsou holky, nebudu u babičky na Vánoce a ještě do toho je tady Malfoy. A vůbec, ten kdy odjíždí?„
“No on tu taky zůstává.„
“U Merlina, tak to budou ty nejlepší Vánoce na světě.„
“Ale neboj, jsem tu přece
já.„ upozornil na sebe Blaise a já se na něho usmála. Pak si sedl vedle mě a obejmul mě. Bylo to od něj milé. Blaise je ten nejlepší kamarád, jakého si kdo může přát.
“Díky Blaise, jsi ten nejlepší kamarád, kterýho mám.„ Blaise se ode mě odtáhnul a usmál se na mě.
“Jsem tu vždy pro tebe.„ řekl mi Blaise a já se znovu na něho usmála. Něco pak začal hledat ve svém hábitu a já na něj nechápavě koukala.
“Na tu máš, něco musíš sníst k tomu obědu.„ řekl a vytáhl dvě zelená jablka, která jsem si s radostí vzala.
“Díky Blaisei.„ řekla jsem s úsměvem a zakousla se do jednoho jablka.
“Nechceš se jít projít po hradě?„
“Jo můžeme.„ řekla jsem radostně a v mžiku jsem byla na nohách. Druhý jablko jsem si strčila do hábitu a pak společně se Blaisem jsme vyrazili prozkoumat hrad. Nebo spíš jsem mu chtěla ukázat zrcadlo z Erisenu. Vydali jsme se ze společenské místnosti Zmijozelu směrem ke knihovně.
“A kam to vlastně jdeme?„ optal se Blaise.
“Uvidíš.„ řekla jsem Blaiseovi se smíchem.
“A jak se tu vlastně cítíš?„
“Zatím je to tu fajn, někdy si tu přijdu i jako doma.„ odpověděla jsem s úsměvem Blaiseovi, mezitím co jsme procházeli kolem knihovny. Prošli jsme dlouhou chodbu k velkým dveřím, které vedli do místnosti kde se nacházelo zrcadlo z Erisenu. Otevřela jsem dveře a s Blaisem jsme vešli dovnitř. Oba jsme stáli před zrcadlem, které ukazuje to co chceme.
“Co to je za zrcadlo?„ zeptal se Blaise.
“To je zrcadlo z Erisenu. Jedno z nejvzácnějších zrcadel na
světě.„ odpověděla jsem Blaiseovi.
“Já se tam vidím.„
“Ano Blaisei to je normální že se vidíš v zrcadle.„ řekla jsem a začala se smát.
“Ale náš dva tam vidím, držíme se za ruce. Z těch našich spojených rukou vyletěla nějaká kulička, nebo spíš jako kapka krve.„
“Taťka mi říkal, že kdysi tu takhle stál Brumbál s Gelertem Grindelwaldem, stali se pokrevními bratry.„
“Kdo to je, ten Gelert Grindewald?„
“Přesně to nevím, ale prý to byl zločinec. Něco určitě o něm bude v knihovně, tak se tam můžeme někdy zajít podívat.„ vyšlo z mých úst s úsměvem.
“Myslíš že to zrcadlo ukazuje budoucnost?„
“Ne. Jen to co si přejeme, nebo chceme.„
“Aha.„ řekl tiše Blaise. U zrcadla jsme strávili takovou dobu že odezněla půlnoc.
“Slyšíš to Lilo? Měli bychom jít
spát.„ řekl klidně. Předtím než jsme se každý rozloučili a šli do svého pokoje jsme si popřáli dobrou noc.

~
Tak co? Myslíte si že se z přátelství stane něco jako bratr a sestra? Nebo snad něco víc, hmmm.😏😂 To ještě uvidíme. Každopádně teďkon probíhá u "Já a svět?" kdosi všimnul korekce.❤️ Nebojte proběhne korekce i na ostatních knihách, ale až budu mít čas.☺️❤️
~
Vaše Eidulac