Cesta do minulosti ✔

4.kapitola

Pohled Caroline 

Rozhodla jsem se najít Rebeku. Pomůžu jí, aby Klaus zapomněl na Tatiu. Když jsem ji konečně našla a řekla jsem ji, tak se radovala a oznámila mi, že dneska večer bude jedna velká slavnost.  Vzala jsem si modré šaty, které mi půjčila Rebekah, ona sama si vzala růžové šaty. Hned když jsem tam dorazila, tak jsem si všimla, jak je tam Tatia, ale tentokrát se držela o Elijaha. 

Najednou jsem však zbystřila jednoho kluka, kterého mě upřeně sledoval. Měl medové vlasy a nádherné jantarové oči. Když se naše oči potkaly, tak našel nejspíš odvahu a šel ke mně. ,,Vypadáš nádherně," poznamenal a potom mi věnoval nádherný úsměv. ,,Nikdy předtím jsem tě tu neviděl. Všiml jsem si, že jsi přišla společně s Rebekou, jste příbuzné?"

,,Nejsme příbuzné. Moje nejlepší kamarádka je čarodějka a pokazila kouzlo, já jsem se objevila tady a nevím jak najít cestu domů. Našel mě Elijah, protože jsme do sebe vrazili a já měla něco s nohou. Esther mi potom nabídla, že můžu zůstat u nich než najdu cestu domů" řekla jsem mile. 

,,Já jsem mimochodem Adrien," chytil jemně moji ruku a políbil mě na hřbet moji ruky. ,,Smím znát tvoje jméno?"

,,Moje jméno je-"

,,Caroline!" ozvala se najednou vedle mě. K nám mířil sám Klaus, který probodával Adriena pohledem. ,,Hledal jsem tě," jemně mě chytil za ruku a přitáhl si mě k sobě. Moje srdce začalo bušet, protože mě nakonec chytil jednou rukou za pas. ,,Omluvíš nás, Adriene?"

,,Uvidíme se později, moc  ráda jsem tě poznala, Adriene" mile jsem se na něho pousmála. On mi úsměv oplatil a přikývl. Potom se vydal zpět na svoje místo, kde stál před tím než došel za mnou.

Klaus mě v tu chvíli pustil. ,,Zešílela jsi? Adrien není dobrý kluk. Balí holky a říká se, že s některými i spal!"

Šokovaně jsem se na něho podívala. V moji době je to naprosto normální. Bohužel. ,,Mohl by ses uklidnit!" štěkla jsem na něho tiše. ,,Adrien za mnou pouze přišel. S čím máš problém?"

,,Jen by ti zlomil srdce, od toho tě chci ochránit," vrátil mi to, ale potom mu došlo kde se nacházíme, tak mě chytil za ruku a odvedl mě pryč. Všimla jsem si, že nás Tatia sleduje. Elijah už s ní nebyl. Kde byl?

Dorazili jsme na jeden kraj lesa, kde jsem se už nadechovala, že na něho začnu křičet, ale Klaus mě dal prst na moje rty. ,,Adrien šel jeden čas po Rebece, proto mi to tak vadilo. Moje sestra z toho byla několik týdnů špatná a smutná. Teď jsi jedna z nás, Caroline. Nedovolím, aby i tobě ublížil" zašeptal tiše. 

,,Klausi, já se o sebe dokážu postarat. Ne jeden vztah mám za sebou. Dokonce některé byly hodně zajímavé. Adrienovi nic nedovolím," zašeptala jsem tiše. ,,Nemusíš se o mě bát. Já se stejně budu muset vrátit do svoji doby. Nikdy ho už neuvidím." 

Klaus si povzdechl. ,,My dva se však znovu potkáme," pousmál se jemně. ,,Už se těším na naše potkání."

,,Já ne," zašeptala jsem upřímně. Klaus se na mě šokovaně podíval. ,,Uděláte hromadu zlého, co ublíží i mně a to hodně."

Klaus se na mě smutně podíval, ale přikývl. ,,Tak snad ti ukážeme naši lepší stránku tady."

Potom se však stalo, že se nemělo nikde stát. On mě políbil. Zády jsem byla opřená o strom, rukou jsem mu zajela do vlasů a polibky jsem mu vracela. Když mi to však plně došlo, tak jsem se od něho rychle odešla. ,,Tohle se nikdy nestalo!" zašeptala jsem a rychle jsem od něho utekla. Slyšela jsem, jak volá moje jméno, ale okatě jsem to ignorovala a utíkala dál. Najednou jsem však ucítila obrovskou bolest a upadl do černé temnoty.