Cesta do minulosti ✔

6.kapitola

To co slíbili skutečně udělali. Ráno když jsem se probudila, tak vedle mě stále ležel Klaus, ale nespal už. Pouze mě tiše sledoval a když si všiml, že jsem vzhůru, tak se na mě zářivě usmál a pomohl mi vstát. Na těle jsem neměla už žádné rány. Esther mastičky skutečně pomáhaly. Vzpomněla jsem si na její obličej, který měla, když jsem řekla, že se Freya vrátí. Musím ji uklidnit, že to bude skutečně za hodně let. Aniž bych si toho všimla, že Klaus odešel, tak si sedl zpátky vedle mě a měl tác plného jídla.

,,Matka říkala, že bys měla pořádně jíst, Caroline. Odpoledne začneš trénovat s otcem, takže bys měla mít ještě víc síly. Mám tam být s vámi a dávat na tebe pozor?" zeptal se mě až moc starostlivě. Z tohoto milého kluka se skutečně stane ten zlý a bezcitný Klaus, kterého znám v budoucnosti?

Avšak pouze jsem si povzdechla a pobaveně zakroutila hlavou. ,,Já to zvládnu, nedělej si starosti" řekla jsem klidně a pustila jsem se do jídla. Jak jsem dojedla, tak se mi Klaus omluvil, že slíbil Tatie, že ji s něčím pomůže. Trošku mě zabolelo u srdce, když to řekl, ale pouze jsem přikývla a počkala kdo přijde. Jak odešel Klaus, tak se tu objevila Rebekah, která mě požádala o pomoc s vyšíváním, než půjdu trénovat s Mikaelem.

*** 

Došla jsem na louku, kde už čekal Mikael a měl různé zbraně. Lehce jsem se zamračila, ale došla jsem k němu. Hned jak si mě všiml, tak se mi lehce koutky úst zvedly. ,,Dneska ještě nebudeme bojovat, tvoje zranění by se mohly znovu otevřít. Dneska ti teda jenom vysvětlím na co je dobrá jaká zbraň a naučím tě vyrobit si jednoduchý luk a šípy, abys přežila tam venku, kdybys někdy byla odkázána jenom na sebe" řekl klidně.

Já jsem přikývla a pousmála jsem se. ,,V budoucnosti mám velice dobrého kamaráda, který dělá různé zbraně, můžu vám taky ukázat nějaký trik, jak odlákat vlkodlaky. Vzpomněla jsem si na to dneska večer, třeba by to zabránilo tomu, aby Henrik zemřel" zašeptala jsem tiše. Skutečně jsem nechtěla, aby ten malý chlapec zemřel.

,,Nikdy jsi ho nepoznala, ale přece si přeješ aby přežil. Proč?" zeptal se zvědavě Mikael. ,,Já vím, že to někomu z mých dětí ublíží, ale to není jenom ten důvod, že ano?"

Z mých dětí. Kdyby jenom věděl, že Klaus není jeho syn. ,,Henrik je až moc nevinný a milý. Někdo takový si nezaslouží zemřít. Víte v budoucnosti jsem přišla o matku i otce. Moje mamka byla tak čistá a milá. Když zemřela, tak mě to zlomilo. Nezasloužila si smrt a přesně tak si nezaslouží smrt ani Henrik" řekla jsme a při vzpomínce na moji mamku mě zabolelo srdce. Strašně to bolelo, i když je to už tak dávno, co zemřela.

,,Tvoje ztráta mě mrzí, ale možná se vrátí. Jako se jednou vrátí Freya" zašeptal tiše a znovu se mu na tváři objevil úsměv, když ví že jednou potká svoji holčičku znovu.

,,Freyu jsem nikdy neviděla, ale slyšela jsem o ni. Vrátí se až za tisíc let. Avšak potkáte se, ona si tě najde a budete spolu" řekla jsem tiše a upřímně.

Mikael přikývl a s lepší náladou mi začal vysvětlovat všechny zbraně. Asi o tři hodiny později jsme měli už všechno hotové a já uviděla jak k nám jde Kol, který nás z dálky s úsměvem pozoruje. ,,Už jste skončili?" zeptal se hned, když k nám došel.

,,Ano, zajdu to uklidnit a půjdu do lesa pro dřevo. Ty a Caroline už můžete jít" odpověděl Mikael.

,,Ještě jednou moc děkuji, že mě toto všechno učíte," pousmála jsem se na něho, on nic neřekl pouze přikývl a odešel. ,,Co máme v plánu, Kole?"

,,Máš ráda koně?" zeptal se s velkým úsměvem a já jsem přikývla. ,,Co kdybychom se šli projet, než nás matka zavolá na jídlo?"

,,Moc ráda!" křikla jsem radostně, Kol mě chytil za ruku a společně jsme utíkali k ohradě, kde byli koně. Najednou jsme se však oba otočili, když nám někdo poklepal za rameno. Byla to ona. Ta co mě unesla. Poznala jsem ten plášť. ,,Ty," zašeptala jsem tiše. Kol mě schoval za sebe, i když ještě nevěděl kdo to je. ,,To je ta co mě unesla! Poznávám ten plášť!"

,,Přišla jsem ti pouze něco říct, zlatá Caroline. Co by řekla tvoje mamka na to, že se kamarádíš s vrahy? Byla by z tebe zklamaná. Opět" hned jak to dořekla, tak zmizela. Moje srdce strašně brečelo a já jsem byla mimo. Moje mamka by neměla radost, kdyby se bavila s Kolem, Klausem, Elijahem, Rebekou a Finnem. 

,,Caroline," zašeptal tiše Kol a vtáhl mě do objetí. ,,Tak moc mě to mrzí, co ti řekla. Skutečně se z nás stanou vrazi?" já jsem pouze přikývla. ,,Koně necháme na jindy, ano? Teď půjdeme domů. Měla by sis odpočinout" povzdechl si.

,,Nemá pravdu, Kole. Ještě nejste vrazi. Když jsem Vás viděla poprvé, tak jsem chtěla jenom utéct, ale už ne. Mám vás ráda. Jste moji přátelé a já jsem vám vděčná za všechno, co jste pro mě udělali. Konečně vidím to vaše rodinné pouto, které jsem v budoucnosti nedokázala pochopit" zašeptala jsem tiše a upřímně, když jsem si všimla, že i Kol je smutný z toho, co ta čarodějka řekla.

On se na mě pouze zářivě usmál. ,,Děkuji, taky tě mám rád, jsi pro mě jako další sestra" přiznal a já jsem se dojatě pousmála. Tohle mě skutečně zahřálo u srdce a udělalo ohromnou radost, že mě považuje za sestru.

,,Tak jdeme domů, bratříčku?" zavtipkovala jsem, ale on s velkým úsměvem přikývl a společně jsme odešli k nim domů. Nebo vlastně už k nám domů.

*** 

Kol hned všem řekl, co se nám stalo, když jsme se vrátili domů. Nakonec jsme se ještě stavili v lese a nasbírali si pár jahod a borůvek, které jsme si potom házeli cestou do pusy a neuvěřitelně moc jsme se smáli. 

,,Musí to být mocná čarodějka" zamumlala Esther.

,,Není to Freya?" zeptal se tiše Elijah. ,,Vrátí se přece" jak to řekl, tak se Esther celá napnula.

Já jsem zakroutila hlavou. ,,Freya se vrátí až za tisíc let. Navíc ona je hodná. Tohle by ona neudělala. Pouze jsem o ni slyšela, ale pokoušela se ke svoji rodině dostat několik let předtím než se ji povedlo skutečně vrátit" řekla jsem klidně.

,,Tak potom s kým máme tu čest?" zeptal se opět starostlivě Elijah. ,,Musíme Caroline dostat co nejdřív domů" dodal, ale viděla jsem, že ho to zamrzelo.

V tu chvíli vešel dovnitř Klaus. Ano, nebyl tu. Byl s Tatiou, takže nevěděl, co se tu stalo. ,,Má pravdu. Caroline se musí co nejdřív vrátit do svoji doby" řekla Esther.

,,Proč se Caroline musí co nejdřív vrátit? Vy už jste našli kouzlo?" zeptal se zmateně Klaus, který se díval na každého v této místnosti. Kol mu nakonec taky vysvětlil co se stalo a co nám řekla ta ohavná čarodějka. ,,Ach, Caroline. To je mi tak líto" zašeptal tiše.

,,Mám vás vážně všechny ráda a jsem šťastná, že jsem vás mohla poznat z jiného úhlu než v budoucnosti" zašeptal jsem tiše a upřímně. Tak moc mi vážně přirostli k srdci, že jsem je téměř nechtěla opustit. Musím je však opustit a všichni to tu víme.

Klaus se zatvářil smutně. ,,Můžeme si promluvit, Caroline, prosím?" zeptal se tiše, ale já jsem přikývla a odešla jsem s ním. Došli jsme před jejich chatrč. On mě jemně chytil za ruku a zadíval se mi do očí. ,,Nechci abys odešla. Oblíbil jsem si tě."

,,Já jsem si vás taky oblíbila, ale setkáme se znovu, Klausi. Nevím jak se budu chovat, protože přece jen, tak to bude jiné, ale skutečně vás mám všechny ráda. I tebe mám ráda a moc" přiznala jsem tiše a pohladila jsem ho po tváři.

,,Tak moc bych tě chtěl políbil" zašeptal najednou Klaus a čekal co řeknu. Já jsem místo toho, však udělal nejspíš obří chybu, že to jsem já spojila naše rty v jedno. Nevím jak dlouho jsme se líbali, ale něco mi bylo jasné, pokud se v blízké době nedostanu domů, tak moje srdce získá budoucí původní hybrid.