Cesta do minulosti ✔

25.kapitola

V životě jsem větší bolest nezažila. Nejhorší bylo na tom to, že se moje tělo chtěla stále hojit a proto ten porod trval dále než měl, ale konečně jsem uviděla svoje první miminko. Mého chlapečka. Když jsem ho poprvé uviděla, tak jsem už věděla, že ho maminka z celého srdce miluje a nikdy ho nepřestane milovat. Ať mu osud připraví do budoucna cokoliv, tak já budu stát po jeho boku. Klaus mě celou dobu držel za ruku a byl pro mě velká opora. Opatrně jsem mu podala svého syna, kterého starostlivě chytil a viděla jsem v jeho očích obrovskou radost a lásku. O několik minut později přišla na svět i moje malá princezna. 

,,Dokázala jsi to, lásko. Tvoje děti jsou na světe" zašeptal dojatě Klaus, který měl v náruči stále mého chlapečka a já jsem držela svoji malinkou holčičku. Jak může člověk milovat někoho tak moc?

,,Společně jsem to dokázali, Klausi," zašeptala jsem tiše. ,,Mrzí mě, že jsem odešla aniž bych si ověřila jestli mi Aurora říká pravdu. Jak jsi mi poslal ten dopis, tak jsem ho nechtěla číst, ale když mi Hayley řekla, že nic z toho nebyla pravda, tak mi to všechno bylo líto. Odpustíš mi to?" zašeptala jsem tiše.

Ano, Klaus mi poslal dopis. Freya měla sílu na to, aby poslal pouze jeden dopis. Byl extrémně dlouhý, ale všechno mi tam vysvětlil a já jsem zjistila to nejvíc důležité, že mě nepodvedl a z celého srdce mě stále miluje. 

Utřela jsem si rychle slzy, které mi začaly téct dojetím a usmála jsem se na Klause. ,,Můžu je nechat vejít dovnitř? Myslím si, že za dveřmi už jsou úplně všichni" zasmál se Klaus a já jsem přikývla.

Hned jak se dveře otevřely, tak sem vběhla Rebekah, která mě pevně obejmula. ,,Tak strašně moc jsem se o tebe bála," zašeptala tiše, ale potom se podívala na moje děti. ,,Můžu si ji vzít do náruče?" zašeptala a ukázala na moji malou princeznu. Já jsem přikývla.

Hned ke mně přišel i Elijah a pevně mě obejmul. ,,Moc ti gratuluji, Caroline" zašeptal tiše. 

,,Jsou tak nádherné," zašeptal dojatě Kol a viděla jsem, jak si rychle utřel slzu.  ,,Můžu ti je hlídat? Slibuji, že budu ten nejlepší strýček Kol!"

,,Můžeš," zašeptala jsem klidně. ,,Teď už však pojďme prosím domů."

*** 

Všichni jsme konečně dorazili domů, Klaus mi přemístil obě dětské postýlky k nám do ložnice, ať je mám první týdny na očích. Davina a Hayley se s námi rozhodly pár dnů zůstat. Hayley se podle mě líbí Elijah a Davině se podle mě líbí Kol, dokonce bych řekla, že je to oboustranné. 

Moje mamka, když mě uviděla, tak mě málem udusila v objetí a to samé i svoje vnoučata. Hned si je zamilovala. Já jsem zrovna držela svoji holčičku v náruči a Klaus držel mého chlapečka. Přišli jsme do obýváku kde byl Elijah, Hayley, Kol, Davina, Rebekah, Finn, Sage, moje mamka, Esther, Mikael, Freya, Henrik, Damon, Stefan, Elena, Bonnie, Jeremy, Matt a Alarick. 

,,Jsem moc šťastná, že jste dneska tady a konečně vám řeknu, jak se jmenují moje miminka, hned ze začátku bych Vám chtěla poděkovat, že jste za mě bojovali," zašeptala jsem dojatě. ,,Ráda bych vám první představila mého syna Theodor William a teď vám představím svoji nádhernou dceru Hope Elizabeth."

Najednou se otočil Klaus. ,,Neřekla jsi to důležité, lásko. Jaké budou mít příjmení. Chtěl bych ti to ulehčit," zašeptal tiše a najednou si klekl na koleno. Panebože! ,,Moje nejvíc sladká Caroline, miluju tě už tisíc let. Prosím, udělej ze mě toho nejšťastnějšího hybrida a vezmi si mě." 

Já jsem si zakryla svoji volnou rukou pusu, všimla jsem si, že Theodora právě držel Kol. Vůbec jsem si nevšimla, že by mu ho Klaus dal. Teď bys neměla přemýšlet tady nad tím Caroline. Klaus tě požádal o ruku. Musím mu odpovědět.

,,Já-" zatraceně Caroline! Musíš vědět jestli si ho chceš vzít, nebo ne! Samozřejmě, že si ho chci vzít, ale chci zatáhnout svoje děti do této nebezpečné rodiny, která má tisíc nepřátel? Musím udělat to nejlepší pro svoje děti pro Theodora a Hope.