Cesta do minulosti ✔

21. kapitola

Pohled Caroline

Spokojeně jsem ležela, když jsem najednou slyšela, že někdo spadl ze schodů. Rychle jsem vyběhl z pokoje. Uviděla jsem Klause, jak se naštvaně dívá na Elijaha, který byl ten co spadl. 

,,Co se to tu děje?" ozval se rozzlobený hlas Esther, která právě došla ke Klausovi. ,,Mluv, Niklausi!"

,,To on ovládl Auroru a Luciena, aby s námi našli. Ovládl je všechny tři, aby předstírali, že jsme to my!" zakřičel a moje srdce se na malý moment zastavilo. ,,To kvůli němu jsem měl zlomené srdce a stalo se ze mě monstrum, protože jsem přišel o Auroru!" 

Všichni jsme se zadívali na Klause a čekali jsme co udělá. ,,Měl bys být rád, Nicku. Kdyby to neudělal, tak ještě dneska jsi s Aurorou" ozval se klidně Kol.

,,Klausi?" ozvala jsem se a on se na mě hned otočil. Smutně se na mě zadíval. ,,Elijah je tvůj bratr, přes to všechno ho máš rád, cítím to. Rodinu máš vždycky na prvním místě. Byla to chyba co udělal, že ovládl Auroru, Luciena a Tristana, ale mohl bys ho vyslyšet. Možná měl dobrý důvod."

Klaus pouze zakroutil hlavou a odešel. Ani se na mě nepodíval. Viděla jsem jak se na mě Aurora ušklíbla a následovala ho. Proč jdou někam spolu? Hned jak oba zmizeli u Aurory v pokoji, tak jsem uslyšela, jak někdo zamkl. Moje srdce svírala obrovská bolest. On ji stále miluje určitě. Proč jinak by tak moc zuřil?

,,Caroline?" ozvala se tiše Rebekah. ,,Nick miluje tebe, ne Auroru" zašeptala tiše.

Já jsem si utřela slzy, které mi vytekly z očích. ,,Snad máš pravdu, půjdu si lehnout" zašeptala jsem smutně a vešla jsem do moji ložnice s Klausem.

*** 

Klaus se nevrátil celou noc. Ráno jak jsem vstala, tak jsem ho viděla jak vyšel z pokoje Aurory. Strašně moc to bolelo. Rychle jsem vešla zpátky do pokoje, aby mě neviděl. Slyšela jsem jak někdo zapnul sprchu. Sbalila jsem si pár věcí do cestovní tašky, kterou jsem schovala pod postel. Utřela jsem si slzy a klidným krokem jsem vyšla z pokoje. Pro moji smůlu jsem málem narazila do Aurory. 

,,Dobré ráno, Auroro" řekla jsem falešně mile. Tu holku jsem neměla ráda už teď. 

Ona se na mě taky usmála. ,,Tohle je nádherné ráno, Caroline. Nemyslíš? Všechno je tak jak by mělo být, kdyby Elijah nezradil moji lásku."

,,O čem to zatraceně mluvíš?" odsekla jsem ji a naštvaně jsem se na ni podívala. 

,,Já a moje láska jsme zase spolu," zašeptala tiše a já myslela, že slyším špatně. ,,Dnešní noc jsme si to všechno dokázali. Je mi to tak moc líto, ale on si vybral s kým chce být a ty to nejsi."

Strašně mě to bolelo, že jsem bez dalších slov vběhl zpátky do ložnice, kde jsem si vzala svoji cestovní tašku a upíří rychlostí jsem opustila tento dům. Takhle bolí zlomené srdce? Protože jestli ano, tak je to ohavná bolest.

Najedou jsem se však zastavila a moje srdce udělalo poslední úder. Přede mnou stála ta čarodějka. ,,Asi tě vezmu dřív," zašeptala tiše a já jsem uviděla pramen černých vlasů. Než jsem však stačila něco říct, ona promluvila znovu. ,,Tohle se stane každé dívce, která se zamiluje do Niklause. Konečně jsi to pochopila, Caroline? Měla jsi odejít, když to ještě šlo."

*** 

Pohled Klause 

Vyšel jsem z pokoje Aurory. Měl jsem ohromné výčitky, neměl jsem s ní být celou noc, ale potřebovali jsem si promluvit. Řekl jsem jí, že je mezi námi navždy konec, protože já miluju z celého srdce Caroline. Potom jsem vešel do koupelny a na chodbě jsem slyšel nějaké dohadování, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Radši jsem vlezl do sprchy a pořádně jsem se umyl. Potom jsem přemýšlel na jaký dlouhý výlet vezmu svoji Caroline, protože nechci aby ona, já a Aurora jsme byli společně v jednom domě. 

Vyšel jsem z koupelny a rovnou jsem si to zamířil do kuchyně, kde byla Aurora, Rebekah, Kol, Finn a Lucien. ,,Caroline tu ještě není?" zeptal jsem se tiše.

,,Dneska jsem ji ještě neviděla, asi ještě spí. Z toho jak jsi včera odešel s Aurorou byla dost špatná" ozvala se Rebekah a v její hlase jsem slyšel jasné výčitky.

,,Problémy v ráji?" ušklíbl se Lucien, ale Kol ho silně bouchl po hlavě, ale potom se chladně podíval na Auroru.

,,Viděl jsem dneska Caroline mluvila s Aurorou, potom jsem slyšel jak někdo rychle opustil dům. Chtěl jsem se jít podívat kdo, ale už jsem nikoho neviděl. Teď je mi jasné, že to byla Caroline. Co jsi ji udělala, ty podrazácká brzo mrtvá mrcho!" Kol doslova na Auroru křičel. 

Aurora pouze pokrčila rameny. ,,Neřekla jsem ji nic, co by nemohla být jednou pravdu" uculila se nevinně.

,,Jestli jsi Caroline cokoliv udělala, tak tě sám zabiju" štěkl jsem na ni chladně, toto nečekala, protože se v jejich očích objevila bolest a nejistota.

Když jsem došel k nám do pokoje, tak jsem zjistil, že Caroline tam nemá hodně věcí. Nemohla odejít. Zatraceně! Bouchl jsem do skříně a sklouzl jsem podél zdi, brečel jsem, znovu kvůli tomu, že jsem ztratil Caroline. Tentokrát však vím, že není mrtvá a já ji najdu! 

Najdu tě, Caroline. Slibuju.