Cesta do minulosti ✔

17.kapitola

Pohled Klause

Caroline odjela a já jsem se rozhodl pro ni udělat překvapení. Udělám dětský pokojíček pro její miminko. Je mi neuvěřitelně líto, že má dítě s někým jiným a ne se mnou, ale to nic nezmění na moji lásce k ní. Neměla vzpomínky, když spala s tím idiotem Tylerem a chodila s ním, takže se na ni nemůžu ani zlobit.

,,Co jdeš dělat, Niklausi?" došel ke mně Elijah, když viděl, že nosím dřevo do pokoje.

,,Chci udělat dětský pokojíček, Caroline určitě přesvědčí svoji mamku a budou tu s námi bydlet, takže je jasné, že za pár měsíců tu bude i Caroline dítě, které budu potřebovat svůj pokoj" odpověděl jsem klidně.

Elijah přikývl a pousmál se. ,,Rád ti s tím pomůžu," nabídl mi pomoc a já ji s radostí přijal. ,,Jsem rád, že je Caroline zpátky a v pořádku, má zpátky svoje vzpomínky a ty vypadáš konečně znovu šťastně."

,,Jsem šťastný," přikývl jsem s úsměvem. ,,Caroline mě dělá šťastným. Bez ní jsem nebyl úplný, strašně moc mi chyběla. Jen jednou jsem si myslel, že jsem se znovu zamiloval a to do Aurory, ale nikdy jsem ji nemiloval tak moc jako Caroline. Myslím si, že je to moje osudová láska" zašeptal jsem tiše. 

,,Já si to myslím taky, jsem šťastný, že jste k sobě po takové době našli opět cestu" řekl upřímně. Jsem rád, že moje celá rodina Caroline přijala a považují ji za součástí rodiny.

*** 

Já, Rebekah, Kol a Elijah jsme byli v jídelně a hráli jsme nějakou hru, která se jmenovala Uno. Finn odjel za Sage, která mu řekla kde teď bydlí. Henrik se šel projít společně s matkou a Mikaelem.  Najednou jsem uslyšel, jak někdo vešel do dobu, hned jak jsem uviděl svoji milovanou Caroline, tak se mi na tváři objevil velký úsměv. ,,Někdo se mnou přijel," řekla s úsměvem Caroline a hned za ní se objevila její mamka, která si nás všechny nedůvěřivě podívala. ,,Souhlasila s tím, že tu bude bydlet s námi."

,,To jsem moc rád, lásko," hned jsem vstal, nejdřív jsem došel ke Caroline, kterou jsem políbil do vlasů. ,,Moc rád Vás poznávám, paní Forbesová. Doufám, že se vám tu bude líbit. Kdybyste chtěla cokoliv změnit na svém pokoji, tak se na mě klidně obraťte a já to rád udělám." 

,,Říkej mi prosím Liz, Klausi. Jsi přítel moji dcery a já se tě chci naučit respektovat, celou tvoji rodinu. Nikdy jsem neviděla, aby moje dcera zářila tak štěstím, dokud bude díky tobě šťastná, tak spolu můžeme vycházet. Avšak varuju tě, pokud bys moji holčičce zlomil srdce, tak já sama tě zabiju" mluvila klidně, ale poslední větu řekla tak vážně, že jsem se skutečně na sekundu lekl, ale potom jsem s úsměv přitáhl a vtáhl Caroline do vřelého objetí. Byl jsem tak šťastní, že ji mám u sebe a zůstane tu. 

*** 

Pohled Caroline 

Ráno jsem se probudila a ležela jsem na Klausově hrudi, včera se nic zajímavého po příchodu moji mamky nestalo. Přidala jsem se k Rebece, Kolovi, Elijahovi a Klausovi při hrají Una, protože moje mamka si šla vybalit všechny svoje věci. Potom mě však Klaus vzal do pokojíčku, který udělal pro moje miminko a to mě dojalo, tak moc, že jsem se mu rozbrečela do náruče. Tak moc ho miluju. Vím, že moje miminko bude milovat jako vlastní a dá mu svoji lásku. Rozhodla jsem se vstát, pomalu jsem vstala, abych nevzbudila Klause a odešla jsem do kuchyně, zjistila jsem, že všichni ještě spí, tak jsem se rozhodla udělat snídani. Udělala jsem lívance a palačinky, nakrájela jsem tu jahody, maliny a borůvky. Nachystala jsem nutellu a různé druhy marmelády a všechno jsem to nachystala na jedenáct talířků. Včera pozdě večer se vrátil totiž Finn s kterým přijela i Sage, vypadali spolu opravdu šťastně. Přála jsem jim to. Postupně tu všichni chodili a děkovali mi za snídani. Jako poslední přišel samozřejmě Klaus, který mi poděkoval polibkem a všichni jsme spolu poprvé posnídali. Jako rodina.

,,Pomalu se už půjdu chystat a můžeme jít na tu kontrolu, lásko" řekla jsem směrem ke Klausovi, který ještě dojídal poslední kousek palačinky.

Pouze přikývl. ,,Na jakou kontroluje?" zeptal se hned Henrik a já jsem se té otázce musela zasmát. 

,,S miminkem, ukončuji už třetí měsíc, takže bych se měla někde registrovat a chodit na pravidelné kontroly" odpověděla jsem mu mile. Henrik pouze přikývl a vzal si další lívanec, na který si dal jahody a nutellu.

*** 

Společně s Klausem jsme dojeli do nemocnice, kde jsme šli na oddělení pro těhotné a čekali jsme než nás vezmou. Klaus mě celou dobu držel pevně za ruku. Byla jsem nervózní. Moje bříško už šlo docela vidět, takže jsem měla stále nutkání se ho dotýkat a sahat na něho, aby moje děťátko vědělo, že se na něho maminka ohromně moc těší.

,,Slečno Forbesová, můžete jít," z ordinace vyšla sestřička a já jsem společně s Klausem vstala. ,,A vy jste kdo, pane?"

,,Její přítel" odpověděl jednoduše Klaus.

,,Byla bych moc ráda, kdyby mohl jít se mnou" vložila jsem se do toho. Sestřička s tím neměla problém, takže nechala mě i Klause vejít dovnitř. Potom jsem si lehla na lehátko a pan doktor mi dal na břicho gel, aby si mohl podívat na miminko, když jsem ho poprvé uviděla, tak mi ukápla slza. Klaus mě vzal za ruku a zářivě se usmál, i v jeho očích jsem však zahlédla slzy dojetí, když viděl toho drobečka, který ve mně roste. 

,,Chcete vědět pohlaví?" zeptal se doktor a já jsem hned radostně přikývla. Aspoň budu moct začít nakupovat věci pro miminko. ,,To není možné," zamumlal najednou a já jsem se na něho vyděšeně podívala. Stalo se něco mému miminku? Na jeho tváři se však nakonec objevil velký úsměv. ,,Gratuluji vám, slečno Forbesová. Čekáte holčičku a chlapečka."

,,Budeš mít dvojčata, lásko," řekl hned Klaus vedle mě. ,,Budeme muset připravit druhý pokojíček."

,,Mohl byste mi prosím vytisknout ten ultrazvuk" řekla jsem dojatě. Sestřička mi tedy o pár sekund později podala můj první ultrazvuk a domluvila se semnou na další kontrolu. Já jsem však jí téměř nevnímala, protože jsem nemohla uvěřit, že čekám dvojčátka. Holčičku a chlapečka. Měla jsem takovou radost. 

Společně s Klausem jsme vyšli z ordinace. Já jsem stále sledovala ten ultrazvuk a zamilovaně jsem se dívala na ty dva drobečky, kteří tam byli. ,,Myslím si, že u nás doma teď bude hodně veselo" zasmál se vedle mě Klaus.

,,To ano," souhlasila jsem, ale potom jsem se zamračila. ,,Neměla bych to dát vědět Tylerovi?" zašeptala jsem tiše.

,,Jestli ho to bude zajímat, tak se sám ozve, lásko. Nevolal bych mu, když zavolá, tak mu to všechno řekneš" řekl klidně Klaus a já jsem s ním musela souhlasit. Pokud zavolá a bude ho to zajímat, tak mu to bez problému všechno řeknu. Potom jsme však už jeli domů a já jsem se nemohla dočkat až to všem řeknu.