Cesta do minulosti ✔

14.kapitola

Pohled Caroline 

Esther mi udělala různé vyšetření a zjistila, že jsem skutečně těhotná. Chtělo se mi strašně proč brečet, protože Tyler odešel. Opustil mě. ,,Tvoje těhotenství může být hodně rizikové. Možná bys měla zůstat tady, vadí ti to hodně?" zašeptala na mě tiše. 

,,Vadí," řekla jsem hned, ale potom jsem se na ni jemně pousmála. ,,Ale pro svoje miminko to udělám." 

Myslela jsem to vážně. Tylera skutečně miluji a přála bych si, aby se mnou vychovával naše dítě. Nemá zájem a já si kvůli němu nenechám tuto šanci vzít. Promnula jsem si spánky a Esther mi řekla, že bych si měla jít sbalit věci.  Přikývla jsem a chtěla jsem odejít, když jsem najednou uviděla Klause, jak sedí jako tělo bez duše v obýváků. 

Lehce jsem se zamračila, ale potom jsem si povzdechla a šla jsem k němu. ,,Jsi v pořádku?" zeptala jsem se jemně a sedla jsem si vedle něho. ,,Vypadáš jako tělo bez duše."

,,Milovala jsi někdy někoho tam moc a potom jsi ho ztratila?" zeptal se mě tiše a upřeně se na mě podíval. ,,A po několika letech se vrátila moje velká láska."

Já jsem si povzdechla. ,,Tyler. Ztratila jsem ho, nebo spíš on ztratil mě. Nechce přijmout tu šanci co jsme společně dostali. Řekl mi, že nechce být otcem, ať jdu na potrat, ale to mě vůbec nezná? Já bych nikdy nevinné dítě nezabila. Zabila jsem pouze jednou a do dneška si to vyčítám" zašeptala jsem tiše a vůbec jsem nechápala proč jsem se tak moc uklidnila, když jsem si povídala zrovna s Klausem.

,,Je mi to líto, Caroline," zašeptal tiše a povzdechl si. ,,Tyler má štěstí, že může mít s tebou dítě" dodal smutně. 

Najednou jsem si všimla řetízku na jeho krku. Byl to čtyřlístek. Opatrně jsem se po něm natáhla a když jsem ho otočila, tak jsem nemohla věřit svým očím, bylo tam C. Takto ho píšu jenom já a moje mamka. Co to má zatraceně znamenat? V tu chvíli jsem viděla jenom vyplašený obličej Klause a potom byla už jenom prázdnota.

*** 

,,Já jsem Niklaus, ale říkej mi Klaus," pousmál se na mě a já jsem mu ten úsměv oplatila. ,,Jak jsi se ocitla tady, Caroline?" 

*** 

,,Skutečně tu nechceš s námi zůstat? Rád bych tu uvítal tvoji přítomnost" zamumlal tiše Klaus.

*** 

,,Je mi to všechno líto, Caroline," vedle mě si sedl Klaus. ,,Dovol nám, abychom ti ukázali naši lepší stránku" podal mi ruku.

Já jsem se na něho nervózně podívala, ale potom jsem tu ruku přijala a možná to byla ta největší chyba v mém životě. 

*** 

Procházela jsem se znuděně po vesnici, když mě najednou někdo chytil za ruku. ,,Klausi!" vykřikla jsem, když jsem uviděla toho dotyčného.

,,Viděl jsem, jak jsi si povídala s Rebekou a ona potom vypadala, že se zblázní od radosti z toho, že může něco plánovat. Co jste řešily?" povytáhl zvědavě obočí a stál kousek přede mnou. Cítila jsem jeho dech na své tváři. 

***

Potom se však stalo, že se nemělo nikde stát. On mě políbil. Zády jsem byla opřená o strom, rukou jsem mu zajela do vlasů a polibky jsem mu vracela. Když mi to však plně došlo, tak jsem se od něho rychle odešla. ,,Tohle se nikdy nestalo!" zašeptala jsem a rychle jsem od něho utekla. Slyšela jsem, jak volá moje jméno, ale okatě jsem to ignorovala a utíkala dál.