Cesta do minulosti ✔

1.kapitola

Pohled Caroline 

Caroline prudce otevřela oči a rozhlížela se okolo sebe. Když se však prohlížela jestli je v pořádku, tak si všimla, že má na sobě zvláštní šaty a nahlas si zaklela. Zrovna dělala s Bonnie nějaké kouzlo a špatný účinek znamená, že to může člověk vcucnout do minulosti. V jakém roce je? Najednou se ji však zastavilo srdce, když uviděla Klause, toho krutého Klause, který si teď hrál s malým chlapcem, oba se hlasitě smáli. Hned ji došlo, že ten chlapec je jejich mrtvý bratr Henrik. Oba vypadali tak šťastně. Z tohoto se stane kruté, bezlítostné a chladné monstrum, které zná ona? 

Rozhodla se jít jinou cestou. Někoho potkat, poznat, někdo kdo by ji mohl pomoci. Musí si však vymyslet nějaký příběh. Řekne, že její nejlepší kamarádka je čarodějka a ona se ocitla tady. Vlastně to je pravda. Taky řekne, že nemá kam jít a jestli by mohla zůstat u nich. Co když ale budou vědět, odkud pochází? Tak jim řekne, že nepochází odtud, ale je z hodně daleka a neví jak se dostat domů. Skvělé, Caroline. Tohle bys měla. Tak a teď někoho najít.

Najednou však do ní někdo vrazil a ona ucítila obrovskou bolest v kotníku. Proč cítí takovou bolest? Je přece upír? V tu chvíli ji to došlo, v této době ještě nejsou upíří, to znamená, že je z ní zase člověk. Její myšlenku ji potvrdila její krvavá noha, která se nehojila.

,,Moc se omlouvám," ozval se blízko ní velice známý hlas. ,,Utíkal jsem domů a nedával jsem pozor na cestu, můžete se zvednout?" vedle mě stál sám Elijah Mikaelson. Upřeně jsem se na něho podívala. Měl dlouhé vlasy, které v budoucnosti neměl. Rozhodně mu to ale sluší, ne že by se mi ale líbil. To ne. Ale sluší mu to.

Pokusila jsem se zvednout, ale obrovskou bolest projela celým mým tělem. ,,Strašně to bolí," zašeptala jsem. ,,Avšak nedávejte si to za vinu i já jsem se měla koukat kolem, není to vaše chyba."

,,Je to moje chyba. Donesu vás za moji matkou. Je to čarodějka, dokáže tu nohu dát do pořádku" řekl neklidně a vzal mě do náruče.

,,Děkuji" zašeptala jsem vděčně, nikdo z nás však nic víc neřekl. Viděla jsem, že si to dává za vinu a lituje toho. Potom se mi však zastavilo srdce, když mi došlo kam mě to nese a ještě víc se mi zastavilo, když jsme před jejích chatrčí potkali Klause a Henrika, kteří se usměvavý vraceli domů. Hned jak si nás všiml Klaus, tak k nám urychleně došel a starostlivě se podíval na moji nohu.

,,Co se stalo a kdo to je?" ptal se hned Klaus.

Elijah si povzdechl. ,,Nedával jsem pozor na cestu a vrazil jsem do ní, ona spadla a zranila se, je to moje vina" zašeptal tiše.

,,Je to moje chyba, taky jsem nedávala pozor na cestu. Měla jsem si dávat pozor. Navíc jsem stála uprostřed cesty" zašeptala jsem tiše.

,,Naše matka ti tu nohu určitě uzdraví, ale bohužel teď s naší sestrou odešly do lesa. Dones ji zatím k nám do pokoje, ať si odpočine, počkáme až se matka vrátí" navrhl klidně Klaus. Elijah pouze přikývl a skutečně udělal to co mu řekl jeho bratr. Já jsem si to tu prohlížela, bylo to tu malé, ale útulné, ale nikdo tu neměl moc soukromý.

Elijah se potom omluví, že musí nasekat dřevo k dnešnímu ohni, Henrik šel nadšeně s ním, protože mu chtěl pomoc. Takže jsem tu zůstala sama s Klausem. Bezva. 

Ani jeden jsme nevěděli co říct, když jsem si povzdechla. ,,Tohle ticho je směšné. Nesnáším ticha," zamumlala jsem najednou. ,,Mimochodem já jsem Caroline, asi byste měli znát moje jméno, když jste mě pustili k vám domů."

,,Já jsem Niklaus, ale říkej mi Klaus," pousmál se na mě a já jsem mu ten úsměv oplatila. ,,Jak jsi se ocitla tady, Caroline?"

,,Moje nejlepší kamarádka je čarodějka, nepovedlo se ji jedno kouzlo a já jsem se objevila tady. Avšak netuším, jak se dostat domů, protože už teď je mi jasné, že to je neuvěřitelně daleko" zašeptala jsem smutně a povzdechla jsem si. Chtěla jsem být doma s mými přáteli. Co budu dělat tady?

Klaus se na mě překvapeně podíval. ,,Nemáš kam jít?" zeptal se starostlivě.

,,Momentálně ne, ale já si nějak poradím" zašeptala jsem tiše a chtěla jsem, aby mi to uvěřil, ale jak může uvěřit něčemu s čím si nejsem jistá, ani já?

Klaus se na mě nedůvěřivě podíval. ,,Můžeš zůstat nějaký čas tady. Matka tě tu ráda uvítá a naše sestra, Rebekah, bude ráda za nějakou holku ve stejném věku" pousmál se.

,,Vůbec mě neznáte, to mi nepřijde správné" zašeptala jsem tiše a uhnula jsem pohledem.

Klaus se zasmál, ale potom přikývl. ,,Uvidíme, co na to řekne matka.  Zatím si však odpočiň. Uvidíme se později, Caroline."

*** 

Ležela jsem celkem neklidně, noha mě bolela celou dobu víc a víc. Ta bolest už byla pomalu nesnesitelná. Dokonce mi tekly i slzy. Od momentu, co odešel Klaus, tak tu nikdo nebyl. Slyšela jsem Elijah, jak to říká všechno Finnovi a Kolovi, ale ani jeden sem nedošel, protože Klaus řekl, že potřebuji klid a odpočinout si. 

Najednou jsem však uslyšela hlas, který mi byl lehce známý. Esther. V životě jsem nebyla radši, že uvidím někdo z této vražedné původní rodiny. Slyšela jsem i Rebeku, které to všechno vysvětloval Elijah s Klausem. Potom sem Esther vešla. ,,Neboj se, pouze ti vyléčím tu nohu, ano?" došla ke mně starostlivě.

,,Věřím vám, vaši synové vypadli jako slušní chlapci, proto vám věřím" zašeptala jsem tiše a tohle se mi říkalo skutečně těžce.

Esther se na mě pousmála. ,,Chtěla bych se za ně omluvit, sice se na ně nezlobíš, ale Elijah si to skutečně vyčítá, že tě zranil" zašeptala tiše.

,,Nebyla to jeho chyba," pousmála jsem se jemně. ,,Takže se jmenuje Elijah? Zatím se mi představil pouze Klaus" řekla jsem, aby to vypadalo, že neznám jejich jména. 

Esther přikývla. ,,Niklaus mi řekl, že nemáš kam jít a že ti nabídl, ať zůstaneš tady. Ráda tě tu uvítám. Zkusím napravit kouzlo tvoji kamarádky a poslat tě zpátky domů" zašeptala upřímně.

,,Cítila bych se tu špatně, že jsem se vecpala do rodiny, která mě vůbec nezná" zašeptala jsem tiše.

,,Udělej jak myslíš, ale ráda bych tě tu měla," zašeptala upřímně, ale najednou mě probodla strašně unavená nálada. ,,Teď se prospi, ano? Nechám tě tady spát, tak se v noci nelekni. Sladké sny." 

V tu chvíli jsem upadla do říše snů.