Saint Jimmy

kapitola 8.

                           Psychiatrie

"Jimmy vstávej. Musíme jet" probudila mě máma.
"Mami já tam nechci"
"myslíš že já chci aby jsi tam šel?"
"Jo. Proč by jsi mě tam jinak posílala?"
"Jimmy, já taky nejsem ráda že tam musíš ale prostě nemáš na výběr."
Odmítal jsem vstát z postele.
"Jimmy pojď "
"Nikam nejdu já nejsem blázen a budu to opakovat dokud se nevzpamatuješ"
"Jimmy vstaň z té postele a pojď! Nebudu to opakovat."
"A já nebudu opakovat že nejsem blázen"
Nakonec mě z té postele vytáhla. Šel jsem si vyčistit zuby, umýt se a obléct. Vyšel jsem z koupelny a matka už  čekala s mým batohem, kde byli mé věci, u dveří. Bylo to těžký než mě do toho auta dostala ale nakonec jsem už nevyváděl. A tak jsem nastoupil.
"Jimmy opravdu mě to mrzí"
"Nemluv na mě!"
"Jimmy nechtěla jsem to dělat"
"Ne? Tak proč jsi to udělala?!"
"Já už nevím co s tebou. Nemůžu se dívat na to jak mi umíráš před očima"
Ignoroval jsem ji a v hlavě jsem si říkal co bude dělat Erik až se to dozví. Bude naštvaný? Bude mít strach? Bude smutný? Nevěděl jsem co si mám myslet. O půl hodiny později už jsme byli před psychiatrií a odmítal jsem vystoupit.
"Tak vystupujeme. Jimmy pojď. Nedělej si to ještě horší"
Nezbývalo mi nic jiného než vystoupit a tak jsem vystoupil.
Potom už tam čekal můj nový psychiatr a řekl nám ať jdeme za ním.  Šli jsme. Já jsem sice protestoval ale matka mě donutila jít dál.
"takže Jimmy zdravím tě. Já vím že je to pro tebe teď velká změna a určitě jsi naštvaný že tu musíš být ale nic jiného ti nezbývá" mlčel jsem. Nechtěl jsem s nikým mluvit a s matkou už vůbec. "Jimmy chceš mi ještě něco říct nebo už ti mám rovnou ukázat kde máš pokoj?" mlčel jsem. "Dobrá tedy pojď za mnou. Tak tady budeš na pokoji 4. Spolubydlící zatím mít nebudeš ale neboj určitě za chvíli sem někdo přijde" matka se se mnou přišla rozloučit ale já jsem na ni zařval ať vypadne. "Jimmy já jsem to fakt ráda neudělala ale nedal jsi mi na výběr."
"Vypadni! Už tě nechci vidět!"
"Dobře tak ahoj a měj se hezky"
"Nazdar!" 
Oba dva odešli. Potom jsem začal brečet, mlátil jsem do polštáře a nadával.
"Do prdele! Jak mi to ta kráva mohla udělat?! Jsi spokojená?"
Pak už jsem si jen lehnul a usnul jsem s pláčem.