kapitola 2.

22 2 0
                                    

                Mám příznaky deprese
  
Další den ráno jsem se pochopitelně probudil, oblékl se a šel se nasnídat. Potom jsem si jen vyčistil zuby, vzal si batoh a šel do školy. Do školy jsem šel se strachem a blbým pocitem. Říkal jsem si: co mě tam zase čeká? Bojím se kam až ta šikana může zajít. Zatím mě jen bijí, uráží a zesměšňují. Zatím mě nebijí nějak brutálně. Já se ve škole nebavím s nikým. Sedím v poslední lavici, abych nejspíš nikomu nelezl na oči. O přestávkách nebývám ve třídě. Nejspíš víte proč. Nejčastěji jsem v šatnách a čekám na zazvonění a nebo svačím. Ani moc nejím poslední dobou. Nemám vůbec chut k jídlu. Zažívám dost často křeče v žaludku. Nevím jestli to je tím jak nedodržuji jídelníček nebo ze stresu, strachu a depresí. S tou depresí to přestávám dávat. Bojím se že skončím na psychiatrii. K tomu ještě ta šikana a špatná životospráva. Vím že deprese nemá důvod. Prostě jen tak přijde. Ale každou noc se sám sebe ptám, proč je mám? "proč tohle do prdele zažívám?" Že by existoval jiný důvod?

Saint Jimmy Kde žijí příběhy. Začni objevovat