kapitola 46.

12 1 0
                                    

                 První dny hospitalizace  

Na psychiatrii si nejčastěji kreslím a nebo píšu texty písní, protože se tady nic jiného zatím dělat nedá. Nemám svoje osobní věci, všechno mám na sesterně. Terapie 3× denně, samý blázni okolo. Na nějakou dobu je to zase můj domov. Jsem tady na 2 měsíce možná na 3 měsíce. Záleží na tom jak mi bude. Déle jak 3 měsíce tady být nemohu. Nevím proč to tak je ale prostě to tak je.
A nálada se mi nijak nezlepšila. Je mi furt na nic. Všechno je stejné, já jsem stejný. Mám pocit že slovo příště už pro mě neexistuje. Příště už nebude nic, jen smrt. Už mám všeho dost. Všechny pocity co jsem měl před tím se vrátili. Já už nikdy šťastný nebudu. Nechápu proč už se s tím ostatní nemohou smířit, že jsem ztracený případ a furt něčemu věří. Čemu sakra? Věří jako tomu že se vyléčím? Že existuje něco co mě udělá šťastným? Nic kurva neexistuje. Absolutně nic. Nesnažte se a nechte mě zdechnout. Je mi jedno kdy ale ať už je to brzy.

"Ahoj Jimmy" pozdravil mě psychiatr.
"Dobrý"
"Jak je ti?"
"Blbě...chci umřít"
"Nemůžeš nad tím..."
"Ale jo jasně že můžu. Nikdo mi to zakázat nemůže"
"Ale Jimmy..."
"Ale co?! Ale co? Víte co nechte mě tady chcípnout, prosím. Běžte pryč a zapomeňte na mně. Nechte mě chcípnout"

Začal jsem brečet tak radši odešel.
Spíš už to málem vyvrcholilo k záchvatu. Proto radši odešel. Už nevím jak dál. Nevím. Všechno je divný a na hovno. Že já se na to už nevyseru. 

Saint Jimmy Kde žijí příběhy. Začni objevovat