kapitola 39.

3 1 0
                                    

Přesvědčil jsem ostatní že jsem psychicky v pohodě ale ve skutečnosti nejsem. Pořád mám deprese, jen je skrývám

Já opravdu šťastný nejsem. Chci zemřít a chci mít od všeho klid. Ale chci být doma a skládat hudbu. Budu říkat že mi je líp a když se příznaky deprese a schizofrenie neprojeví minimálně dva týdny, pustí mě domů. Musím být v klidu a těch halucinací si nevšímat a dělat že je nemám. Nikdy šťastný nebudu ale chci umřít doma, ne tady. Teďka mi hlavně záleží na hudbě. Můj psychický stav je mi u něčeho. Vím že brzo umřu, ale to je jedno. Nebo ne? Já si myslím že to jedno je. Nikomu stejně nebudu chybět. Možná prvních pár měsíců ano ale potom upadnu do zapomnění. Neříkám že úplně ale asi chápete jak to myslím.

                          8:00
"Ahoj Jimmy" pozdravil mě psychiatr.
"Dobrý den"
"Jak ti je?"
"Už se cítím dobře"
"Opravdu?"
"Ano. Vážně mi je dobře"
"Tak dobře"
"A kdy mě pustíte domů?"
"To nevím. Musíme tomu dát čas. Pokud se žádné příznaky schizofrenie a deprese neprojeví několik týdnů, mohu tě pustit domů"
"A nemůžete mě pustit hned?"
"Jimmy to že ti je jeden den líp, neznamená že jsi na 100% vyléčený. Musíme tomu dát čas a pokud se neprojeví příznaky deprese a schizofrenie, mohu tě pustit domů. Dobře?"
"Fajn"

                  O 6 týdnů později

Je mi už vážně dobře. Doufám že už pojedu domů, abych mohl skládat a hrát hudbu. Hudba je moje vášeň, láska, můj život, nejlepší kámoš, sestra, prostě ji miluju.
A ne, pořád jsem psychicky na dně ale hudba mi pomůže. Vím to. Je to nejlepší věc která mě v životě mohla potkat. Miluju hudbu a ona miluje mě.

"Ahoj Jimmy" pozdravil mě psychiatr.
"Dobrý den"
"Jak ti je?"
"Dobře. Nejde to na mě vidět?"
"Ani ne. Ale když si to myslíš"
"Pustíte mě už domů?"
"Já nevím Jimmy"
"Už jsme tomu dali čas. Uběhlo 6 týdnů a žádný příznaky už nemám"
"Tak dobře, pustím tě domů ale na terapie budeš muset pořád chodit, abychom se ujistili že už ti je vážně dobře. Platí?"
"Platí"
"Tak si sbal věci. Táta za chvíli přijede"
"Dobře... A děkuju"
"Nemáš za co"

Ano dobře. Pustili mě domů později než jsem si původně myslel. Ale to nevadí. Hlavní je že už jedu domů.
Ale zase budu muset chodit do školy. Nevadí, já to tam nějak přežiju.
 

Saint Jimmy Kde žijí příběhy. Začni objevovat