Saint Jimmy

kapitola 16.

                    Deprese se zhoršují

Další. Další zkurvenej den. Přijde mi jako kdybych byl pořád v jednom dni. Jakoby se pořád opakoval. Ty dny jsou jiné akorát v tom, že deprese se zhoršují. Je mi čím dál tím hůř a mám ještě větší chuť se zabít. Měl jsem pořád pocit že, jsem Erika zabil, ale vím že jsem ho nezabil. Vím že se mi to jen zdálo. Bojím se, jestli ten sen nebyl nějaké znamení. Že se mi pokusil říct, že se má Erikovi něco stát. Věděl jsem že je ve škole a bál se že ho tam bijí, jen kvůli tomu, že tam nejsem já. Bylo mi z toho hodně úzko. Bylo mi až tak moc že jsem se nehýbal, nemluvil a jen seděl na posteli a díval se na podlahu. Dostal jsem zase ten blok, kdy jsem nebyl schopen ničeho. Zase. Nevím proč mi tak je, vážně nevím.  Nechápu proč jsem se ještě nezabil. Jsem toho neschopný? Nebo jsem prostě srab? Já vždy když ten blok dostanu, moc přemýšlím nad životem. Nenávidím se a proto přemýšlím o tom, jak bych se zabil. Mám u sebe pochopitelně svoje věci. Takže píšu do deníku, jak mi je a tak. Píšu si ho protože, zaprvé musím a zadruhé chci. Trochu mi to pomáhá, právě i psychiatr mi říkal že když o tom budu psát, tak se mi trochu uleví. Taky je to součást mé terapie. Musím mít v tom deníku napsaný svoje nejhlubší pocity, protože se o tom psychiatr jinak nedozví. Protože já s ním nejsem schopen mluvit. Zajímalo by mě proč, s ním nedokážu mluvit. Já kvůli tomu nechodím ani na společenské terapie. Vím že bych měl na ně chodit, ale já nemůžu. Nemůžu protože moje psychika mi to nedovoluje. Mám to zakázané a já nevím jak mu to mám vysvětlit. Psychiatr se mě furt ptá proč tam nechodím, proč nemluvím. Já nevím co mu mám na to říct, jedině že nevím. Že to prostě nevím. Pořád si opakuji; jsi srab, jsi srab, jsi srab....