kapitola 36.

4 1 0
                                    

        Projevila se u mě schizofrenie 

Zase ty zasraný sny. Už mě to unavuje. Vstávat do toho samého, každej den. Už mě unavuje to, že vím, že se nevyléčím. Už mě unavuje život. Unavuje mě jít spát a mít noční můry. Nebaví mě být psychopat. Nebaví mě jak každej den kolem sebe vidím mrtvý těla. Nesnáším se a chci zemřít.

"Ahoj Jimmy" pozdravil mě psychiatr.
"Dobrý den"
"Takže Jimmy. Zeptám se tě. Máš vidiny?"
"Ano"
"Sluchový halucinace?"
"Ano"
"Fajn. Dobře, dnešní terapie je u konce"
"To bylo všechno?"
"Ano. Dneska víc vědět nepotřebuju"
"Aha. Dobře"
"Tak se zatím měj"
"Nashle"

Bál jsem se s čím přijde tentokrát. Že bych měl schizofrenii? Pf, to určitě. Ikdyž mám halucinace, bludy, ne já prostě nejsem schizofrenik. Kdybych byl, už bych to zjistil dřív.

"Ahoj Jimmy" pozdravil mě táta.
"Ahoj"
"Takže k věci. Pozval jsem si vás protože chci aby jste byl u toho taky. Jimmy, trpíš paranoidní schizofrenií"
"Já říkal že jsem blázen a že mě nevyléčíte" řekl jsem naštvaně a skoro jsem začal brečet.
"Jimmy, schizofrenie je léčitelná" uklidňoval mě psychiatr.
Pak už jsem jen brečel a táta mě objal.
V tý době jsem chtěl skočit z okna nebo ze střechy a nebo se něčím předávkovat.

Nevnímám realitu. Všechno vypadá divně a děsí mě to. Nevím co by mi mohlo pomoct. Někomu pomůže psycholog, někomu zase psychiatr, někomu pomůžou v psychiatrický léčebně, někomu pomůže hudba nebo jiné umění, někomu pomůže se prostě jenom sejít s kamarádama a povídat si o něčem jiném, někomu pomůže rodina, někomu zase láska ale mě nepomůže asi už nic. Jsem ztracenej případ. Nechte mě tady zdechnout. Už ani nejsem sám. Zasraný halucinace, nenávidím je. Já tu samotu potřebuju. Ale já ji nemám a ani mít nebudu. Do háje, nenávidím to.

Saint Jimmy Kde žijí příběhy. Začni objevovat