Saint Jimmy

kapitola 13.

         Jsem gay a rodiče mě nenávidí

"Jimmy tak jsou tu. Mám tu být s tebou? Aby ti nějak nenadávali"
"Můžete. Ale pokud nechcete tak nemusíte"
"Ne já tu budu rád"
"Fajn, děkuji"
"za málo" odpověděl.
Vypadala že má hroznou náladu. Táta asi ne. Nevypadal tak. Ale máma asi neměla svůj den. Začal jsem se bát ještě víc. Nevěděl jsem jestli jim to mám říct na rovinu, neříkat jim to vůbec a nebo najít vhodnější den na to. Věděl jsem že budou naštvaní.
"Jimmy doktor nám říkal že nám chceš něco říct, děje se něco?" zeptal se táta.
"No, chci ale nevím jak. Budete naštvaní a budete mě nenávidět"
"Proč co se stalo?" zeptal se opět táta.
Byl jsem hodně nervózní. Bylo to na mě vidět. Musel jsem pryč. Utekl jsem z pokoje na chodbu a brečel.
"Jimmy?! Počkejte tady, doběhnu za ním" řekl doktor.
"Jimmy co se stalo?"
"Já to nedám. Nevím jak jim to mám říct. Jak mám začít. Budou mě nenávidět!"
"Jestli tě mají opravdu rádi, tak to pochopí"
"Tak mi poraďte. Jak a kde a čím mám začít"
"V prvním případě se musíš uklidnit. Potom se jich zeptat co by dělali nebo jak by reagovali na to kdyby jsi na kluky byl a pak se uvidí. A neboj se budu tam a kdyby na tebe chtěli jen sáhnout, nějak násilně ti něco udělat, zasáhnu. Ano?"
"Jo, díky"
Potom jsme šli. Věděl jsem že budou naštvaní. To je jediný co jsem věděl. Nebo minimálně tušil.
"Co se stalo?" zeptal se otec.
"Jimmy vám musí něco říct"
"Nechcete to říct za mě?"
"Ne, musíš jim to říct sám"
Nedokázal jsem se jim dívat do očí.
"Mami, tati vím že na mě budete naštvaní ale musím vám to říct. Já tak trochu zjistil že jsem na kluky a...
Matka mě přerušila.
"Ha, ha super vtip a teď nám řekni to co jsi nám chtěl opravdu říct"
"Mami nic si nenalhávej, mluvím pravdu"
Potom začal otec a to co udělal, mě psychicky shodilo.
"Hele přestaň s tím a řekni nám co jsi opravdu chtěl"
"tati nic si nenalhávej, říkám vám pravdu"
"Ne to prostě nemůže být pravda!"
No a potom mě uhodil pěstí. To už se i doktorovi přestalo líbit a šel okamžitě zkontrolovat jestli jsem v pohodě. Praštil mě do břicha. Naštěstí se mi nic vážného nestalo. Byl na mě naštvaný. Pochopitelně.
"Jimmy počkej tady, jestli je doběhnu nějak to s nimi proberu ano? A kdyby cokoliv křič.
Hej! Počkat! skoro rodiče nedoběhnul.
"Co se děje?" zeptal se otec.
"Můžete mi sakra vysvětlit co to mělo znamenat? On nemůže za to že je na stejné pohlaví. Proč jste ho uhodil?"
"Není to můj syn!"
"A co Vy? Co Vy si o tom myslíte když jste jeho matka?"
"Já, nevím"
"Jestli ho takhle ještě jednou uhodíte zavolám na vás policii"
Brečel jsem. Šlo to slyšet jak po sobě řvali. Já věděl že mě budou nesnášet. Udělal jsem hroznou chybu že jsem jim to řekl. Ale asi lepší když jsem to řekl tady než doma. Matka z toho byla strašně ve stresu, ale šlo to vidět že jí to vadí víc. Poznám to.