Saint Jimmy

kapitola 40.

                              Kapela

Přestal jsem myslet na deprese a začal se zaměřovat na svoji budoucnost. Napsal jsem Andymu a Aceovi, aby se zastavili, kvůli tomu že si s nimi chci promluvit. Vím že Ace hraje na bicí a Andy na kytaru, teď ještě aby mi to vyšlo. Když dorazili, promluvil jsem si o tom s nimi a souhlasili s tím. Tím pádem jsme společně založili kapelu. Ale ještě jedno chybělo aby byla kapela úplná. Silný frontman a hlavní zpěvák. Řekli jsme si že až tu kapelu vůbec založíme, teprve potom budeme přemýšlet nad stylem a žánrem hudby. Zatím padly návrhy že bychom mohli hrát punkrock, metal nebo grunge ale domluvíme se až bude kapela úplná. Čekali jsme pár týdnů a pak se konečně někdo ozval. Jmenoval se Filip Paška ale říkali jsme mu Faust. Říkali jsme mu tak i proto, že si to sám přál, prej že má moc obyčejný jméno a jo má. Domluvili jsme se že budeme hrát blackmetal. Psali jsme a skládali písničky a až jsme jedno album měli hotový, začali jsme přemýšlet nad jménem kapely. Padli návrhy jako Blackie, Deadsparks, Amnesiac ale vybrali jsme název BlackScandalå. Název vymyslel Faust, je to hodně kreativní a vynalézavý člověk, co se týče hudby.

Vypadal jsem nějakou dobu v pohodě a vypadalo to jako kdybych už konečně byl šťastný a ano šťastný jsem v tu dobu byl ale postupem času, se to začalo zhoršovat. Přestal jsem jíst, protože jsem neměl chuť k jídlu, všechno jsem si vyčítal a na hudbě mě záleželo čím dál víc. Tak jsem psal texty a vymýšlel melodie na basu. Ale neznělo mi to dobře a myslel jsem si že je to mnou a neumím hrát. Chtěl ale nechtěl jsem se zabít. Nikdo nic nepoznal a všichni kolem mě si mysleli že už jsem v pohodě. Ne já nikdy v pohodě nebudu. Vždycky se budu chtít zabít, do doby než se opravdu zabiju. Ale díky těm depresím jsem napsal 4 texty písniček. Nevím jestli se toho mám nebo nemám zbavit. Na jednu stranu mám strach že bych přestal být kreativní a na druhou stranu nechci trpět.

Šlo to lehce. Napsal jsem a složil 4 písničky za 6 dní. Nevím jak je to možný ale prostě se tak stalo. Takže už jsme měli 4 písničky na albu. Ještě stačilo vymyslet název alba. Dal jsem mu jméno Květ, protože se naše jedna písnička jmenuje Květy, kterou jsem napsal. A až budeme mít víc jak 10 písniček, budeme mít první album.

"Hej kluci, co kdyby se naše další písnička jmenovala Blue Window"
navrhl Faust.
"Já nevím. Chce to něco lepšího ale kdyby nás nic jinýho nenapadlo klidně to použijem. Víte, chce to něco co bude znít jako kdyby jste viděli někoho umírat" řekl jsem.
"Tak něco navrhni Jimmy" řekl Faust.
"Napadlo mě Soul Summer. Co myslíte, mohla by se takhle jmenovat naše písnička?"
"Klidně" řekl Faust.
"Jo, líbí se mi to" řekl Andy.
"Mě je to jedno"  řekl Ace.

Pak jsme trénovali, psali několik hodin a večer už kluci museli jít domů. Potom jsem hned šel psát texty a vymýšlet melodie. Nic moc jsem nevymyslel. Jednu melodii a dva texty. I když jsem už byl dost unavenej, nemohl jsem přestat psát a přemýšlet o naší hudbě a budoucnosti. Začínal jsem ji vidět pozitivně ale nechtěl jsem to přehánět, abych nepřestal být kreativní. Bál jsem se fakt moc. Pak jsem šel vymýšlet jak by mohlo vypadat naše první album. Přemýšlel jsem jestli máme nafotit fotky a nebo mám kreslit. Tak jsem kreslil mrtvý těla, svoje pocity deprese a krajiny které vypadali jako by člověk byl na drogách. Měl jsem v plánu aby to tak vypadalo, nebylo to nechtěně. Bál jsem se co na to kluci řeknou ale věděl jsem, že se jim to bude líbit. Mají pochopení pro umění. Oni vědí co je umění. Ještě že tak, díky Satanovi. Věděl jsem že jsem to vymýšlel možná až moc předčasně, když to album nemáme hotový, ale taky jsem věděl že dělám dobře. Jelikož se naše první album jmenuje květ, nakreslil jsem květinu která byla z krve a v sobě měla rozpůlený tělo. Byla to horní část těla. A spodní část těla ležela pod růží. Miluji růže a tak jsme nakreslil růži. Pak už mě nic nenapadalo a tak jsem si dal pauzu. Dal jsem si trochu delší a pak jsem si řek že na to seru a půjdu spát. Byl jsem stejně už dost unavený.

Ráno mě bolel žaludek a tak jsem musel zkoušku zrušit. Nepomáhali mi  prášky a tak jsem celej den zkoušel spát. Moc mi to nešlo ale na nějakou dobu jsem se vyspal. Mrzelo mě to a doufal jsem, že mě ta bolest, nebude bránit v mojí hudební kariéře. Bolest mi pomáhala ale na druhou stranu mi bránila v hraní. Vždycky když aspoň trochu ustoupili, šel jsem trénovat. Vždycky. Teda pokud se mi chtělo, což bylo skoro pořád. Hudba je moje droga, nezbavím se jí, protože ani nechci.