Saint Jimmy

kapitola 3.

                       Bolesti žaludku

Probudil jsem se se strašnou bolestí žaludku. Nemohl jsem se pohnout. Byli 4:00 hodiny ráno. Byl jsem nasranej, protože jsem za 3 hodiny měl vstávat do školy. Nechtělo se mi ani zvracet. Nemohl jsem křičet, nemohl jsem mluvit, nemohl jsem se hýbat, prostě nic. Jen slzy stékaly po mých tvářích. V tu dobu jsem nevěděl co mám dělat. Naštěstí se to po pár minutách trochu zlepšilo a už jsem mohl mluvit. Ale nemohl jsem křičet, nedokázal jsem si zavolat pomoc. Byl jsem ztuhlý, bezmocný a zažíval jsem strašný úzkostný pocit. Snažil jsem se aspoň něco shodit. Jediná věc co se mi ale povedla shodit na zem, byl polštář. Ani spadnout jsem nemohl. Ten žaludek tak hrozně začal bolet, že se mi ani nepovedlo spadnout z postele. Naštěstí v tu dobu kdy to bylo už k nevydržení, táta byl vzhůru. V první moment jsem si radostně říkal, "bezva táta je vzhůru" a pak jsem si to uvědomil. Začal jsem zvracet, to už táta uslyšel a vrazil mi do pokoje. Záchranku nevolal, postaral se o mě sám. Dal mi pár prášků a čaj. Bylo to o něco lepší. Zvracel jsem pořád ale bolesti v žaludku jsem už neměl. Takže jsem pochopitelně v ten den zůstal doma a hodil se trochu do klidu.
Deprese a úzkosti se od té doby, co se mi to stalo, zhoršili. "Bál jsem se co přijde potom. Zemřu snad? Ale ne, na to se ještě necítím"                                                           A jak bych tu bolest popsal? Je to jako kdyby do vás 24 hodin denně řezali a bodali noži. Je to nesnesitelné a vede mě to k sebevraždě. Ale zatím se zabít nechci. Neudělám to.