Saint Jimmy

kapitola 18.

Matka mě začala psychicky a fyzicky týrat

"Na co teď myslíš?"
Zeptal se mě psychiatr.
"Na smrt a co bude po ní. Myslím si že moje smrt, bude mít větší smysl než můj život, který je úplně na nic. Jsem tu úplně k ničemu, akorát dělám problémy. Máma měla pravdu, fakt jsem tu úplně zbytečně"
"Jimmy tohle neříkej"
"A proč bych to neměl říkat? Když je to pravda. Nechci lhát sám sobě. Jsem prostě blázen kterej se nenávidí a chce zemřít. Stává se ze mě psychopat a tyhle lidi tu nemají co dělat. Akorát jsou nebezpeční pro ostatní. Mám chuť zabít ty, kteří mi nějakým způsobem ublížili, což jsou skoro všichni. Hlavně rodiče, ti mi ublížili asi nejvíc. Co se týká psychického týrání. Kvůli nim mi je takhle"
"Ale s tátou už jsi v pohodě nebo ne?"
"Jo to jsem, ale nemáme k sobě žádný vztah. Od té doby co jsem jim řekl, že jsem gay, mě mlátil a ponižoval a matka to samý. Od ní to bylo ještě horší. Ta mě ponižovala co nejvíc to šlo"
"Hele, táta za chvíli za tebou přijde, tak tě nechám chvíli osamotě. Vím že jsi nejradši sám"
"Fajn"
Nějakou dobu jsem se díval do stropu a přemýšlel. Přemýšlel jsem tak moc že jsem přestal cokoliv vnímat. Cítil jsem se mrtvý. Byl to divný pocit ale miloval jsem ho. Když přišel táta, nepromluvil jsem s ním ani slovo. Nevím proč. Věděl jsem že tam je, ale nemohl jsem se přestat dívat do stropu. Byl to takový pocit bezmocnosti. Nevím co mi kurva bylo.  Trvalo to necelých 5 minut, než jsem se zase dal dohromady a začal vnímat. V tu dobu co jsem se vzpamatoval, se mě psychiatr začal vyptávat, co se mnou bylo. Řekl jsem že jsem měl pocit bezmocnosti a byl úplně v jiném světě. Cítil jsem se jako kdybych si něco píchnul. Přišla za mnou matka. Nevěděl jsem proč, nenávidí mě. Když se jí konečně povedlo aby se mnou zůstala sama začala mě bít. Nic moc mi neudělala. Okamžitě za mnou přiběhl táta s psychiatrem a odtrhli ji ode mně.
Nic moc vážného mi neudělala. Jen mě zase rozbolel žaludek. Ale bylo mi tak špatně že jsem omdlel. Nechápu proč to udělala. Nic špatnýho jsem jí neudělal. Měli jsme docela dobrý vztah, do doby než zjistila že jsem na kluky. Probudil jsem se v nemocnici. Vůbec jsem nevěděl co se stalo. V nemocnici jsem byl jeden den a pak mě zase převezli na psychiatrii. Erik za mnou přišel až když už jsem byl zpátky v léčebně. Potom nás nechali osamotě na pokoji. Chvíli jsme si povídali a pak mě políbil. Na chvilku jsme se začali líbat, ale pak jsem řekl že to není dobrý nápad, líbat se v léčebně. Nechal toho. On by pro mně udělal cokoliv. A když jsem cokoliv řekl, poslechl mě. Asi mě fakt miloval a já miloval jeho.