Cute bastard (Umbrella Academy)

do třetice všeho dobrého

Pohledem jsem skenovala okno, které mě strašně fascinovalo. Stačilo by jím proskočit a utéct, napovídaly mi myšlenky. 

Ne. Nemůžu. Musím se vyléčit. Pokud mi půjde o život, uteču, ale nyní jsem v bezpečí, zamyslela jsem se. Myšlenky ohledně útěku jsem zaklapla hodně hluboko do mé mysli. 

Ale objevily se zase nové. Co mě na tom prťavém klukovi sakra tak fascinuje? Jeho způsob boje? Divokosti? Krásy? 

Oči se mi otřeseně vykulily, když jsem si uvědomila to poslední slovo. Na to zapomeň, Bianco! Napomenula jsem se a narovnala se. 

Štvalo mě, že jsem neměla přehled. Že jsem nevěděla pravdu. Tolik otázek mě štvalo. Třeba ta velká gorila. Nebo Pětka. Nebo ještě lépe, opičák ve smokingu, jak jsem si ho pojmenovala. Ale ta nejotravnější byla, proč mě ještě nezabili? Mozkem mi zavibroval hlas Jednatelky. Jméno tvého cíle je Five, nedej se zmást jeho vzhledem třináctiletého kluka. Je to sériový zabiják, který nemá problém ti zakroutit krkem.

Dveře zaskřípaly a z nich vykoukla kudrnatá hlava. "Snad neruším," řekla žena a prstem ukázala pod postel. "Musím si zabalit kufr, tady už nehodlám trčet ani o minutu déle," řekla a vřele se na mě usmála. "A mé jméno je Allison Hargreeves, jsem Pětkova sestra," dodala a v místnosti se rozhostilo kousavé ticho.  

Moje tělo ovládal šok. Další Hargreeves? Proto mi matka nechtěla říct příjmení mého cíle? Vždyť musela vědět že na to přijdu! Co má sakra za lubem? 

Allison, jak se žena představila, se ohla pod postel pro kufr, zatímco já jsem ji bedlivě pozorovala. Pruhované černobílé triko křičelo a k tomu ty oranžové legíny. Měla úplně jiný styl oblékání. Kombinovala barvy, zatímco já na sebe hodila černou a vše okolo mi bylo jedno. 

Začala si v tichosti balit kufry. Možná jí došlo, že já nemám zrovna na kontakt s někým úplnou náladu. Hlavně když je to sestra mé oběti. To nepřipadalo v úvahu. 

Po pár vlečených minutách ticha, se v dveřích objevila osoba, kterou bych tu nejmíň chtěla. I jeho jsem si přejela pohledem. Měl na sobě stále oblečení, které mu zakrývalo celé tělo. At' si pro mě za mě každý nosí, co chce. 

Další trapné ticho. Na to jsem neměla trpělivost. I přes můj svázaný jazyk, jsem promluvila. "A ty jseš kdo?" 

"Ehm," odkašlal si. "Já jsem Luther," řekl. Více toho na srdci očividně neměl, takže jsem ho nechala být a snažila se kontrolovat svoje chvění. Gorila Luther mi naháněl strach. 

"Mohla by jsi na chvíli, Allison?" Jeho oči byly pouze a jenom pro ni. To jsem poznala brzy. Byl průhledný jako sklo. 

"Spěchám na letadlo, ale myslím, že chvilka mě neubije," řekla pološeptem. Napětí by se mohlo v místnosti krájet. 

A tak spolu tedy odešli. Dveře za nimi zaklaply a já nastražila uši. Stěny zde slyšitelně nebyly moc tlusté, protože jsem již zaslechla první slova.

"Ahoj," řekl Luther. Protočila jsem oči. To jako vážně? 

"Ahoj," odpověděla mu Allison. Na chvíli nastalo ticho. 

"Všechno je jiný, čtyři roky jsem přežíval ve vesmíru, zpátky na Zemi si připadám jako ryba na suchu," řekl rychle, až jsem skoro nestihla zaznamenat slova. Otázky v mé hlavě se prohloubily o dalších pár metrů dále. 

"Cítím se stejně," odsekla smutně Allison. 

"Těšíš se, až uvidíš Claire?" 

"Nenapadlo mě, že mi bude chybět tak strašně moc, ale než se s ní sejdu, musím vyřídit pár věcí." Za dveřmi nastalo chvilkové ticho, které Allison zase přerušila. "Byla bych moc ráda, kdybys ji poznal," hlas skrýval úsměv. Cítila jsem to.