Kde se mám vydat dál? Kde moje cesta pokračuje?
Ke Klausově místnosti. Tam vedou mé kroky a zároveň i moje myšlenky. Co všechno mu tak mohl Ben prozradit?
Zeptala jsem se Pětky, kde je Klausova místnost, ale ten na mě přimhouřil oči, jeho pohled sledoval mé ruce. Jasně mi naznačil, že by se měly vyšetřit.
"Později," zašeptala jsem. Ani jsem nevěděla proč šeptám, hlas jsem měla stále slabý. Prvně ta nešťastná příhoda a nyní polibek. Člověku z toho všeho mohla jít hlava kolem.
Nakonec mi prstem ukázal směr, řekl abych ještě zabočila doprava a bez dalšího ostýchání jsem se tam vydala nejsvižnějším krokem, co jsem momentálně dokázala.
Slušně jsem zaklepala. Uvnitř šel slyšet hlukot, doufala jsem, že je Klaus v pořádku.
"Dejte mi pokoj!" Zakřičel. "A ty, Bene, zmiz! Prostě běž pryč! Prosím!"
Otevřela jsem a opatrně nahlédla dovnitř. "Drogy ti nesluší," podotkla jsem, když jsem viděla Klause chaoticky hledat po celé místnosti. Trklo mě, že hledá právě drogy.
"Tobě zas nesluší ti vrazi, hm? Nebo ty zatracený schopnosti, co prej máš a navíc vidíš toho šmejda taky. Víš, nepřeju ti to. Už se ho nezbavíš, že Bene?" Vyprskl a podíval se do prázdna. Očekávala jsem, že zrovna tam Ben bude stát.
"Zesiluju schopnosti," vyhrkla jsem. "To ti taky řekl Ben?"
"Podle jeho pohledu soudím, že to ani on sám nevěděl," podotkl Klaus.
"Přemýšlela jsem. Tvoje schopnost je spojit se s duchovním světem. Já se dokážu do duchovního světa dostat. Dokážu být stejná jak Ben, může na mě šahat, cítí můj dotek, jsem jako duch, chápeš?"
Klaus zvědavě nakrčil obočí. Všimla jsem si, že rukama stále šmátral okolo, ale moje povídání ho zaujalo více.
"Vanya má neurčité schopnosti. Pojďme tomu říkat světýlka. Já je vidím, dokážu se jich dotknout, dostat se do nich, vidět budoucnost, mám díky tomu vize, že? Plus, když je v mé přítomnosti, cítím, že její síla nekontrolovatelně roste," dodám.
Klaus otevřel pusu, ale za chvíli ji zase sklapnul.
"Dokážu předpovědět každou Pětkovu teleportaci. Skoro jako kdybych cítila ten portál samotný na své holé kůži," řeknu. "Toho jsem si však začínala všímat až později, možná proto, protože už jsem se za ním bezhlavě nehonila."
Klaus povzdechl. "Jsi prostě číslo osm, ale co se vlastně stalo? Proč jsi teda nevyrostla tady?"
"To nevím," vydechla jsem.
Když Klaus nahmatal balíček drog, radostně vyjekl. Pytlíček mu však z ruky odletěl, načež se trhavě nadechl. Překvapeným pohledem se podíval přímo před sebe.
"Víš, možná máš pech, protože náš nehmotnej Beníček, mi zrovna shodil drogy z ruky," vyjekl.
"Ale zesílila jsem jeho schopnosti nebo tvoje?" Zeptala jsem se. Na to už se nikdo neodvážil odpovědět.
Sedla jsem si s Klausem na pohovku. "Co všechno ti řekl?" Zeptala jsem se.
"Že máš vize, něco o těch světýlkách, a vlastně ještě obsah těch vizí, myslím? Vlastně jsem tolik nedával pozor, docela me rozrušoval pohled na skoro mrtvou Allison," podotkl a pokrčil rameny.
"Ale nesmíš to nikomu říct, dobře?" Podívala jsem se na něho zpod řas.
"Jasný, jasný." Seděli jsme v tichu. Každý ve svých myšlenkách. Oba jsme to potřebovali.
ČTEŠ
Cute bastard (Umbrella Academy)
Fanfiction"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemoh...
