Když jsem byla ještě malá, pamatuji si, když mě Jednatelka přivedla do Komise. Nebylo to zrovna nic úžasného, všude chaos, lidé a já tam byla naprosto cizí.
Jednatelka mě držela za ruku a vedla mě uličkami. Pořád mi našeptávala, jak hodná holčička jsem, že jsem její nejmilejší. I její úsměv vyzařoval upřímností. Jednatelka, jak jsem ji měla říkat, se mi líbila. Byla milá.
Když po tom nekonečném chození, konečně otevřela dveře, radostně jsem do nich vběhla s myšlenkou, že tu bude spousty hraček. To že to byla nudná místnost s nějakým nábytkem mě trošku zklamalo, ale stejně jsem si poslušně sedla na gauč a ruce si položila do klína, jak mě to učila Grace. Kdo je to vlastně Grace?
"Ty ani nevíš, co vše dokážeš, zlatíčko," začala Jednatelka mluvit a já ji pilně poslouchala. Snažila jsem se jí koukat do očí, ale moc to nešlo, jelikož na sobě měla strašně hezké šaty, které byly strašně barevné. Jako dítě jsem milovala barvičky. "Ale ani ti to říkat nebudeme," zašeptala hravě. "Představuju ti Lilu, tvoji partnerku v bojích, tvoji nevlastní sestřičku," dodala a otevřela dveře, ze kterých jsme nedávno vyšli.
Do nich vstoupila malá holčička, s roztomilými šatičkami, jako měla Jednatelka, tmavší pletí a havraními vlásky, které ji spadaly nad ramena. Vlastně vypadala jako můj naprostý protějšek. Já měla zlatavé vlasy dlouhé do poloviny zad, plet bílou jako křídu a zatímco ona měla hnědé oči, moje zářily pomněnkovou barvou.
Ihned jsem vyskočila na nožky a rozeběhla se k Lole. "Ahoj! Já jsem Bianca!" Představila jsem se plná nadšení, že budu mít novou kamarádku.
"Mami, mně se ta holka nelíbí," založila si Lola paže na hrudi a tvrdým pohledem se podívala na Jednatelku.
"Ale neboj se, určitě z vás budou úžasné kamarádky" namítla Jednatelka.
Lhala. Ale malá holčička, která ještě ani nevěděla, co to je vražda, to prostě zjistit nemohla.
"Protože obě jste byly narozeny 1. října 1989," usmála se. Avšak jsem si nemohla ani všimnout toho falešného úsměvu.
Prostě jsem byla moc malá.
ČTEŠ
Cute bastard (Umbrella Academy)
Fanfiction"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemoh...
