Cute bastard (Umbrella Academy)

oba plní překvapení

Pětka na mě byl ještě chvíli nalepený, než se odtáhl. Trošku si upravil sako a opřel se bokem o stěnu výtahu. 

"Co jsi myslel tím, že jsi pracoval pro Jednatelku?" Prořízla jsem ticho. Pětka se na mě otočil a sjel mě pohledem. Potom ho stočil a očividně se zamyslel. 

"Pracoval jsem pro ni něco přes čtyřicet let," řekl a uchechtl se. Musela jsem si odkašlat, neboť mi nedopatřením zaskočila slina. 

"Čtyřicet let?" Zopakoval jsem po něm zmateně. 

"Něco PŘES čtyřicet let," neodpustil si upřesnit mou větu. Když nastalo znova ticho a Pětka zpozoroval můj zmatený obličej, konečně se uchopil vysvětlení, které bylo stejně zmatené jako všecko ostatní. "Nevím, kde se stala chyba, asi špatný výpočet," dodal. "Ted' moje kolo. Proč by třináctiletá holka pracovala pro komisi?"

"Věř mi, že třináct mi bylo už před pár lety. Kufříky jsou zlo. Zastavily růst mého vzhledu," řekla jsem nejistě. Nemám tucha co vše mu můžu prozradit. 

Jeho pohled se našel s mým. Navázali jsme oční kontakt. Skoro jako kdyby jsme se oba snažili přečíst toho druhého jenom díky barvě očí. Oči toho vždycky skrývaly nejvíce. 

Pípnutí výtahu nás oba vytrhlo z očního souboje. Ale pípnutí nebylo jediné. Jak jsem mohla čekat, že ten řidič bude tak zatraceně otravný? Je pravda, že lidé pro peníze dělají všechno, ale pro nějaký pitomý dolar tu vážně čekal něco přes dvacet minut?

"Slečno! Dejte mi ty peníze, nebo budu muset zavolat policii a já věřím, že ani jeden z nás nechce mít problémy!" Vybalil to tam na mě. Já se zoufale zakoukala na Pětku, kterému na tváři hrál křivý úsměv. Užíval si to. Parchant. Potom jako kdyby jeho úsměv zmizel. Zašeptal něco ve stylu, "na tohle nemáme čas" a popadl mě za ruku. I přes mé protesty jsem cítila jak mi dlaň zavibrovala. 

"Zaplatím to, ale teď potřebuju, aby jste nás někde zavezl," řekl Pětka rozkazovačně. Taxikář vypadal nerozhodně. Vsadila bych se, že nechtěl zase vézt někoho jako jsem já, ale nakonec přikývnul. Celou cestu k jeho autu nás sledoval. 

Krajina za okny ubíhala. Začalo mě štípat svědomí, že jsem toho nebohého taxikáře tak obelhala. "Pane, omlouvám se, ale musela jsem předtím opravdu spěchat," vylétlo ze mě. Já si chci tak moc vyhubovat. Nemohlo mě napadnout něco lepšího?

Taxikářův výraz zjemněl a pokývl hlavou na znak odpuštění. "V pořádku. Neřešme to," řekl. Avšak já stejně věděla, že si mě hlídá. 

Když jsem zabloudila pohledem k Pětkovi, překvapeně se na mě koukal. Možná není zvyklý na někoho bezcitného z komise. Vlastně existuje někdo kdo je z komise a má city? Jo, Lila a jedna skupina lidí. Už jsem zapomněla jak si říkali. Na to přijdu, ale později. A očividně i Pětka, když se právě pokoušel zachránit svět. Ale moc mi to k němu nesedělo. 

Auto zastavilo. Pětka hodil taxíkářovi pár dolarů se slovy, ať si nechá drobné, vyrazil přímo k té majestátné, mě strašidelné budově. 

Uvidím znova Allison? Nebalila si náhodou kufry?

"Slečno, vystupte," vytrhl mě řidič z přemýšlení. Cítila jsem jak mi hoří líčka.

"Ovšem, omlouvám se," vyhrkla jsem a rychle vystoupila. Pětka mě znova sledoval. Jako kdyby mi viděl až do duše. Pfuj. Nepříjemný pocit. 

"Kdo je tedy Klaus?" Zeptala jsem se ho zvědavě.

"Kdo je Bianca Harg- dále nevím jméno?" Oplatil mi nakrknutě otázku. Šok. Myslela jsem, že na to zapomněl. Sakra! Další starosti by pro mě už byly moc. 

"Kámoška," usmála jsem se na něj nevinně a dále si ho už nevšímala. Co kdybychom v této konverzaci pokračovali? Ještě bych se přeřekla. 

"Klaus je můj bratr. Je fajn, občas, jinak? Zdrogovanej maniak, ale i tak ho mám rád," řekl do ticha. Překvapilo mě to. 

"Ráda se s ním seznámím," řekla jsem nadšeně. Rychle jsem vzala z kliku a otevřela dveře. Pětka mi nechal volný průchod. Vypadal překvapeně. Co na to říct. Oba jsme se stále překvapovali.

"Klausi!" Zavolal Pětka do ticha. Dostalo se nám jen řinčení nádobí. 

"Pětko!" Volal zpátky přibližující se hlas. To už se za chvíli zpoza dveří objevil mladík s kudrnatými vlasy a šíleným oblečením. 

"Počkat! Ty jsi ten bezdomovec!" Vykřikla jsem. 

"Ty jsi ta holka co utíkala zadním východem z našeho domu!" Křikl nazpátek.

"Vy se znáte?" Řekl zaraženě Pětka měříc si nás oba pohledem.

"To nech být," odbyla jsem ho. Očividně se mu nelíbilo, že nebyl ve středu informací, ale nakonec to vzdal.

"Klausi, obleč si něco pěknýho, já nevím, třeba sako nebo tak něco a přijď ke mně do pokoje, mám plán," řekl Pětka jako nějaký rodič dítěti. Poté se otočil na mě. "A ty jdeš se mnou teď hned."

"Mně nebudeš rozkazovat," řekla jsem mu na oplátku. Klaus už mizel, asi, do svého pokoje. Vypadal natěšeně. Připomínal mi malé děcko, ale o to více se mi líbil. 

"Zlato, já můžu, co chci." S těmi slovy se přiblížil. "Asi si pleteš role. To já tě mám jako rukojmího a to já tě teď hned můžu na místě zabít," prskl. 

"Dobře," povolila jsem. Porážka nesla hořkou chuť, ale to bych nebyla já, kdybych ustoupila úplně. "Mladý muži," zašeptala jsem. 

Bohužel jsem se reakce nedočkala. Zmizel v modrém obláčku a mě nechal na pospas obrovské budově, ve které budu jeho pokoj hledat hodiny. Už jsem se chtěla rozejít, ale najednou jsem slyšela kroky za mnou. Dříve než jsem se stihla otočit, už jsem padala k zemi. Ten malej parchant mi něco práskl o hlavu!

"Do prdele! To bolelo!" 

"Varoval jsem tě," ušklíbl se Pětka. Na to popadl mou paži a já se objevila v jeho pokoji. Bolest hlavy nyní nebyla jediná z čeho se mi chtělo zvracet. 

"Co to sakra byl-" Poté už jsem jenom cítila tlak v krku a nechutnou pachuť zvratků.  

"Myslel jsem, že to budeš brát lépe, když cestuješ pomocí kufříků," uchechtl se. V tom do pokoje napochodoval i Klaus. 

"Trhni si." Zamračila jsem se na Pětku. "Je tady někde koupelna?" Zeptala jsem se jich obou. 

"Jestli chceš, můžu tě tam teleportovat," nabídl se ochotně Pětka, kterého jsem poslala znova do prdele.  

Už jsem chtěla jít hledat tu zpropadenou koupelnu sama, když v tom se domem ozval nový hlas. Přesto jsem ho odněkud znala. To vím určitě. 

"Pětko?!" 

________________________________________________________________________________

Hádejte, kdo u psaní téhle kapitoly málem usnul? Samozřejmě ne nudou, ale škola to řekněme trošku přehnala s úkoly. 💀

Ale je tu nová kapča, joo! Užívejte, užívejte, protože nemám tucha, kdy bude další. 🤣🖤

Že by se Pětka a Bianca sbližovali? Hehehehe. Sice jsem jejich vztah udělala trošku peprnější, ale třeba jednou se jim to vydaří! Co když nakonec Bianca skončí s úplně někým jiným? 😏🤔

Každopádně děkuji za takové (pro mě) obrovské ohlasy! 😅🥰

PŘÍBĚH JE ODVOZEN ZE SERIÁLU UMBRELLA ACADEMY, TAKŽE KDO CHCE VIDĚT ORIGINÁL, ZABROUZDEJTE NA NETFLIX A UŽÍVEJTE!

POZOR! PŘÍBĚH JE CELÝ OBSAŽENÝ ZE SPOILERŮ, TAKŽE POKUD NECHCETE VĚDĚT NIC DOPŘEDU, NEČTĚTE TO!

S pozdravem Hell__F 🖤

Počet slov: 1124