Nevím, zda jsem prvně vnímala světlo, nebo bolest. Cizí ruka na břiše mi v tu chvíli přišla vlastně úplně ukradená.
"Zpackali jsme to," slyšela jsem zabručet hlas. To už jsem hned vstala a s bolestným skuhráním zatla zuby a snažila se od ignorovat tu bolest.
Hned co jsem pohlédla na havraní vlasy, můj dech se zklidnil. Po prohlídce, jestli v sobě nemám někde zabodnutý nůž, jsem si sedla vedle něho a hleděla jak si k ústům přiložil flašku tvrdého alkoholu.
"Já vím," zasmála jsem se. "Dej mi taky, sobče," vyprskla jsem a flašku mu z ruky vyrvala. Každý lok mi dával pocit volnosti, nezávislosti, nekonečné svobody. Prostě jsem to jen já a flaška. A Pětka a jeho figurína.
Musela jsem se zasmát. Kéž by byl svět tak jednoduchej a já taky mohla chodit s figurínou.
"Jseš totálně posraná," zasmál se Pětka pohlédl na mě pronikavým pohledem.
"A divíš se mi? Málem jsem vybouchla, teda budova vybouchla. Já byla v té budově. Čekala jsem, že můj první lok chlastu bude vypadat jinak," přimhouřila jsem oči a urputně jsem o něčem přemýšlela. Nad čím jsem to přemýšlela?
"Já ale myslím z komise," podotkl a znovu se napil z lahve.
"A ty se mi divíš? Jednatelka je moje matka, asi nevlastní a moje příjmení je Hargreevsová jo a mám zabít bastarda jako jseš ty, vlastně tebe, ty jseš ten bastard, plete se mi jazyk," zaklonila jsem hlavu a naprosto uvolnila svoje tělo.
"Já mám zase zastavit apokalypsu a nahání mě psychotická vražednice, která je nesmírně otravná a na svůj věk velice dobrá," podíval se na mě. Jeho pohled mě pronásledoval všude.
"Já se musím opravit. Mám zastavit neskutečně roztomilého bastarda," zahihňala jsem se. Kolik jsem toho už vypila? Je normální, že to účinkuje tak rychle? Svět byl najednou hezčí a konečně jsem mohla dát svobodu svým slovům.
"Nejsem roztomilý," zahuhlal Pětka.
"Ale jseš, jseš velice roztomilý. Jako medvídek," odsekla jsem.
"Ty jseš pro změnu zase sexy," namítl a pal mi flašku.
"Díky, jak dlouho tu už sedíme? Počkat, my jsme v knihovně?" porozhlédla jsem se.
"Více než hodina to nebude," pokrčil rameny Pětka a flašku si vzal zpět. "Neboj mám zásoby," zazubil se a vytáhl další dvě flašky. "Takže jseš Hargreevsová?" Povytáhl na mě obočí.
"Bianca Hargreevsová, narozena 1. října 1989," nadiktovala jsem zpaměti a koukla se Pětkovy do očí.
"Tak to jsme sourozenci, taky se umíš teleportovat?" Zazubil se.
"Ne, jenom vidím ducha jménem Ben, ale už jsem si na něho zvykla, na tebe vlastně taky," usmála jsem se.
Pětka chvíli strnul, ale potom se zase uvolnil.
"Seru na to," zasyčel Pětka a nebezpečně rychle se naklonil ke mně. Nestihla jsem se ani nadechnout a jeho rty byly na mých. Nikdy jsem nikoho nelíbala. Dělala jsem to dobře? Co mám dělat v takovém polibku dělat? Jak řekl Pětka, seru na to. Oddala jsem se tomu a odtáhla jsem se, až jsem neměla kyslík.
"To- bylo nečekaný," přikývla jsem uznale.
"Mhm" zabručel Pětka a přitisknul se ke své figuríně. "Neměl jsem to dělat," podotkl, ale zachytila jsem jeho provinilý pohled.
Na nic jsem nečekala a přitáhla si ho k sobě. "Ne jako tohle," zašeptala jsem a udělala úplně to samé co on.
Takže jsme vlastně pili a líbali se a stále dokola. A já se nikdy více necítila svobodněji a šťastněji.
A jsem si stoprocentně jistá, že jsem nemohla mít první lepší polibek.
Seděla jsem nehybně vedle Pětky, který mi ležel na ramenu a spal jak mimino. Točila se mi hlava a chtělo se mi zvracet. Nedokážu uvěřit, že jsem do sebe hodila tolik alkoholu. Zabije mě to?
Přede mnou se však najednou zjevil Diego ve svém klasickém assasinském oblečku a vedle něho gorilák Luther.
"Čaute, hoší!" Vyjekla jsem na ně. "Potřebuju zvracet, nemáte kýbl?" Zasmála jsem se a zaklonila hlavu, abych zvratky udržela v sobě.
"Vážně jsou-?" Podotkl Luther a Diego s velikou radostí odpověděl.
"Zlití jak dan."
"Já potřebuju fakt zvracet," vetřela jsem se do jejich konverzace. "Nebo se vám pozvracím na boty," zahihňala jsem se.
"Zpátky domů nemůžeme, není to fakt bezpečný, ti psychopati by se mohli vrátit" řekl Luther.
"Proč nosíš Pětku a mě ne? To je nefér, jo a to psychopat si beru osobně," zabručela jsem.
"Bydlím blízko, tam je hledat nebudou," přehlédl moje bručení Diego.
"To je tak roztomilý od tebe," zasmála jsem se.
Podívala jsem se na Pětku, který začal vypadat zeleně.
"Jestli mě pozvracíš," podíval se na něho výhružně Luther.
"Víš, co je sranda?" Usmál se Pětka. "Prožívám pubertu, podruhý," dodal.
"Já taky," zapískla jsem, abych měla pozornost. "A taky jsem stáhla dvě flašky sama," řekla jsem a přitom zamyšleně počítala na prstech. "Jo byly dvě," zasmála jsem se. Když se na mě všichni otočili, pokrčila jsem rameny a řekla: "To se tak dělá, ne? Když ti svět ,ává na rozloučenou, PUF!" řekla jsem dramaticky.
" O čem jste kluci mluvili?" Obrátil se na Diega a Luthera Pětka.
"Akademii napadli dva pošuci v maskách a tahle holka, která má příjmení Hargreevsová a shodou okolností se narodila 1. října 1989," řekl Luther a podíval se na mě.
"Jak jsi to zjistil? Jseš špíz, nebo co?" Přimhouřila jsem na něj oči. Chvíli potom jsem zakopla o debilní šutr a letěla přímo na pusu. Diegova ruka mě však zachránila a já se na něho zazubila. "Rychlé reflexy jsou sexy, vy všichni jste sexy, až na goriláka, ten je divnej," zasmála jsem se.
"Protože hledali tebe," přešel můj komentář Diego a obrátil se na Pětku. "Zkus se soustředit, co ti chtěli?" Zeptal se.
"Možná máš rychlý reflexy, ale jseš blbej jak tuřín. Proč se nezeptáš mě? Vždyť já tam s nimi byla!" Vykřikla jsem. Proč mě všichni ignorujou?
"Tak proč teda?" Otočil se na mě Diego s pozvednutým obočím.
"To už si nepamatuju, ale vidíš jak to jde. Ani tě to nebolelo!"
"Hazel a Cha Cha," zašeptal Pětka.
"Nesnáším krycí jména," podotkl Luther.
"Nejlepší z nejlepších, po mně samozřejmě," řekl skromně Pětka.
"Vždyť byli totálně blbí, chudáka Klause ani nevěděli jak mučit, PANEBOŽE KLAUS! JÁ HO TAM NECHALA!" Moje střízlivost se vrátila vskutku rychle.
________________________________________________________________________________
Tohle je spíše taková odpočinková kapitola, kde jsem mohla plně rozvinout svůj humor a čekala jsem na ni dlouho :DD.
Každopádně děkuji za úžasné ohlasy, nestačím se divit ❤
PŘÍBĚH JE ODVOZEN ZE SERIÁLU UMBRELLA ACADEMY, TAKŽE KDO CHCE VIDĚT ORIGINÁL, ZABROUZDEJTE NA NETFLIX A UŽÍVEJTE!
POZOR! PŘÍBĚH JE CELÝ OBSAŽENÝ ZE SPOILERŮ, TAKŽE POKUD NECHCETE VĚDĚT NIC DOPŘEDU, NEČTĚTE TO!
S pozdravem Hell__F 🖤
Počet slov: 1072 slov
ČTEŠ
Cute bastard (Umbrella Academy)
Fiksi Penggemar"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemoh...
