"Klaus má super schopnost?" Vydechla jsem překvapeně.
"My všichni. Nebyli jsme narozeni jen tak. Co nám řekl otec, naše pravé matky prostě samy od sebe otěhotněly a poté ihned porodily. Bez sexu. A každý kdo se takto na rodil, což je celkem 43 dětí po celém světě, mají nějakou speciální schopnost," objasnil Pětka.
"A vy všichni Hargreevsovi jste byli narozeni stejné matce?" Zamrkala jsem překvapeně.
"Ne," zasmál se Pětka. "Reginald Hargreeves, tedy náš adoptivní otec, nás všechny adoptoval, pokud se říká uplacení adopce a poté nás cvičil, aby se z nás stali superhrdinové. Vanya však žádnou super schopnost nikdy neprojevila. A Ben na jedné misi zemřel," vysvětlil.
"A co jsou tedy vaše superschopnosti?" Vyzvídala jsem zaujatě.
"Luther má super sílu, já mám teleportaci a cestování časem očividně, Klaus vidí mrtvé, Ben se měnil v chobotnici, Diego to umí dobře se zbraněmi a Allison dokáže kohokoliv přesvědčit, aby to udělal cokoliv chce, řekl Pětka a ležérně si lehl. V této pozici mi připadal neskutečně- ne, dost.
"V chobotnici?" Zasmála jsem se.
"Mhm," přikývl Pětka.
"Tak to mi přijde teda ta tvoje a Klausova nejvýhodnější," zamumlala jsem.
"Asi mi nebudeš věřit, ale všechny ty úžasný schopnosti," zasmál se Pětka ironicky, " jsou docela fajn."
"Jenom nám slib, že opravdu stojíš na naší straně," ozval se nejistě Luther.
Stojím? Ano. Nyní to bylo definitivní. "Slibuju," usmála jsem se.
A teď zpátky k zachraňování týhle zkurvený planety," vytrhl nás Pětka z usměvavého očního kontaktu.
"Kde začneme?" Podívala jsem se na něj.
"U nás doma, třeba tam bude Klaus," řekl Pětka. Když jsme vstali, Luther však zůstal sedět.
"Nejdeš?" Zeptala jsem se.
"Asi ne," odpověděl.
Pětka pokrčil rameny a opatrně se na mě kouknul.
"Co měl znamenat ten pohled?" Zasmála jsem se.
"Jestli jseš v pohodě? Nebolí tě to moc?" Ukázal k ráně na rameni a na břiše.
"Naprosto ok," přikývla jsem usměvavě. Lhala jsem. Neskutečně moc to bolelo. Ale na bolest jsme byla díky Jednatelce zvyklá.
"Tak jdeme," rozkázal Pětka a chytl mě za ruku. Už jsem se ho chtěla zeptat, když v tom jsem se objevila v obrovském víru modrého světla. Skoro jako obrovský rychlý kolotoč, kde se vám hlava otočí snad tisíckrát. Pod nohama jsem necítila zem, ale v tom už jsem přistála u nich doma. Pětka profesionálně na nohy, zatímco já si kecla na zadek. Zabrblala jsem a postavila se.
"Zvykneš si," zasmál se při pohledu na mě.
Když jsme vyběhli schody, čelili jsme pohledu na otevřené dveře. Na podlaze jsem si všimla krvavých stop. Obávala jsem se. O Klause. Pětka opatrně nakoukl do pokoje, zatímco já prohlédla vanu. Její okraje byly krvavé a voda byla narůžovělá.
Klausi, co jsi jenom prováděl?
Pětka zaklepal na dveře, aby si ho Klaus všiml. "Jsi v pořádku?" Zeptal se.
"Musíš se přestat ptát na takové stupidní otázky," řekla jsem a cestou ke Klausovi dala Pětkovi pohlavek. Ihned jsem Klause opatrně obejmula. "Strašně moc se omlouvám. Co se stalo Klausi?"
ČTEŠ
Cute bastard (Umbrella Academy)
Fanfiction"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemoh...
