Když mi Jednatelka povídala, jak moc vzácný schopnosti mám, nečekala jsem zrovna, že mě nechá sedět na zemi, abych dělala společnost té otravné ženské. Vlezdoprdelka. Tak bych jí měla říkat. Lezla mi na nervy, a do prdele. Samozřejmě pouze obrazně.
Ty její řeči, jak úžasná jsem a bla bla, jsem jí fakt nespolkla. To že si u mě chce udělat dobrej dojem, když na mě doslova poslala dva zabijáky, mě nutilo přemýšlet, co všechno o mně slyšela a co jí přinutilo mi tak lézt do zadku. Obrazně. Zase.
"Už mě to tu nudí," prohodila jsem a zvedla se. "Kde je Pětka?"
"Jednatelka mi jasně řekla, že ti to, bohužel, nemůžu říct, zlatíčko. Ale můžu udělat cokoliv jiného!"
"Tak mě k němu zaveďte, k tomu snad nepotřebuješ slova, ne?" Pozvedla jsem obočí.
"No, to ano, ale dá se to počítat-"
"Chápu, Jednatelka řekla, tak taky udělám, nasrat," odsekla jsem a vyřítila se ze dveří před tím, než ta otravná ženská zas něco řekne. Bože, konečně ticho.
Co je za problém? Prostě strčím čumák do každý místnosti. Zatnula jsem zuby a potlačila slzy. Možná jsem vypadala jako dramatická cíťa, ale byla jsem na místě, kde mě týrali nespočet let a Pětka, díky kterému jsem se cítila odvážněji, bezpečněji a drsněji, nikde není. Něco jako když vás mamka nebo táta zapomenou v obchodě. Cesta domů v nedohlednu a někdo, kdo vás miluje a stará se o vás také.
Zavrtěla jsem hlavou. Když nad tím budu přemýšlet, nikomu nepomůžu. Zahnala jsem touhu schoulit se do klubíčka a rozešla jsem se do prvního patra. Design tady nikdy nebyl nějak bombovej. Vlastně to nestojí ani za popisování.
V tom jsem však do někoho narazila, málem bych spadla kdyby mě dotyčný nechytl z a boky a nepřitiskl těsně k sobě. "Omlouv- Pětko!" Vyjekla jsem a objala ho.
"Kolikrát ti budu muset ještě zachraňovat zadek?" Ušklíbl se na mě.
"Možná až do mě přestaneš narážet," oplatila jsem mu to stejnou kartou. "Ten tvůj zadek by už taky potřeboval nakopat za to, že jsi mě přinutil tohle schválit," rozhodila jsem rukama.
"Nedokázalas to předtím, nedokážeš to ani teď," pokrčil rameny a znova se ušklíbl.
"Ohooh by ses divil mladý muži," usmála jsem se. Přesto jsem potlačila teplo, které obalilo mé srdce, které bilo o sto šest.
"Mám tě zase přitisknout na zeď?" Pozvedl obočí a já nedokázala určit jestli vtipkuje nebo ne.
"Stačí. Jednatelka pravděpodobně nechce, abych tu s tebou byla, takže musíme něco vymyslet," vyhrkla jsem zakoktaně. On si potáhl kousek košile nahoru a já uviděla oranžovou složku. "Chytrý," pokývla jsem hlavou.
"Musíme si to ale přečíst na záchodě," dodal Pětka. "V jedný kabince."
"Tak dělej," pobídla jsem ho. Bože, na co já to přikyvuju.
Když jsem za nám zabouchla dveře kabinky, Pětka si sedl a mě nechal sedět.
"Ty vole, to je gentleman," zafuněla jsem a přemýšlela, zda ho do toho záchodu strčit.
V tom však do místnosti vešla i jiná osoba a já díky klepotu podpatků poznala, že jde o Jednatelku.
"Sakra," zaklel Pětka.
"Jak si užíváš první den?" Zeptala se a došla k druhé kabince.
Oba jsme se na sebe chaoticky podívali. Potom jsem prstem šťouchla do něho, až málem ze záchodu spadl.
"Líp už to nejde," zavrkal a zamračil se na mě.
Jednatelka si slyšitelně sedla na záchod. Znechuceně jsem se zašklebila.
"To ráda slyším," odpověděla. Pětka opatrně zavřel složku a tiše si ji snažil nasoukat pod svetr. "Spálila jsem si vrásy," podotkla informaci, kterou jsem jistojistě dnes vědět nepotřebovala. "Spálil sis vrásy?"
Zatlačila jsem smích a podívala se na Pětku. Zvědavě jsem pozvedla obočí.
"VRÁSY," zvýšila hlas. "Záhyby na tvrdém patře, které posouvají jídlo do jícnu. Vlastně proto jsem už dva dny na tekuté stravě a proto furt běhám na záchod. Jeden špatný šroubek a nice nefunguje, jak má. Víš, ve společnosti si nade všeho ceníme morální zásadovosti. Klíčová je důvěra, ale důvěra se buduje časem. Když dojde k narušen, zareaguje komise rychle a bez slitování. Je mi jasné, že přede vším ty dokážeš takovou efektivitu ocenit, Pětko," řekla. Měla jsem být z jejího monologu dojata? "Jsem trochu hladová, už jsi obědval?"
"Ještě ne," vykřikl Pětka a já na něho vykulila oči.
"Skvěle, nechtěl bys se mnou poobědvat v mé kanceláří? Ty si dáš pevnou stravu a já-" Dál už jsem neposlouchala, jelikož mi Pětka trefil facku, až jsem přísahala, že jsem se málem rozbrečela. V tom svět získal barevnější barvy. "-se nasytím pohledem na tebe," dořekla a koukla se do naší kabinky skrz díru nad dveřmi. Došlo mi, proč to Pětka udělal.
"Moc rád," vydechl a já bych ho nejradši uškrtila. Ne, nejradši bych uškrtila Jednatelku. Uškrtila bych i tenhle záchod. Rychle vstal a odešel. Když už jsem neslyšela klepot podpatků, sedla jsem si na záchod a vydechla úlevou a naštvaností zároveň.
Co si to ta bělovlasá slepice dovoluje? Moc dobře ví, že- Ne, neví nic. Snad.
Otevřela jsem dveře kabinky a úlekem jsem málem dostala infarkt. "Ty vole, to je náhoda, že tě tu tak potkávám," promluvil můj údajný spolubydlící.
"Jojo, strašná," protočila jsem oči.
"Co kdybychom si do té kabinky znova zalezli a zkusili něco novýho?" Řekl, jako kdyby se nechumelilo a přejel moje tělo pohledem.
"Cože?"
"Co kdybych ti sundal tohle triko a pot-" natáhl po mně ruku, ale tu jsem mu sevřela za zády a přitiskla ho ke zdi.
"Šáhni na mě a tvůj nos zažije sopku," varovala jsem ho a otočila se k odchodu, on mě však chytl za vlasy a přitáhl zpět. Lehce jsem se mu vykroutila a plnou silou ho praštila do nosu. "Za prvý, je mi dvacet tři, za druhý, jsem v těle třináctiletýho já, takže to vykazuje, jak zvrhlej jseš a za třetí, vyřiď Jednatelce, že já se do postele vtáhnout kurva nenechám," odsekla jsem.
Nakonec jsem odešla a nechala ho tam stát. Nechala bych to zajít dál minulý rok? Jo, pravděpodobně. Takže, rodino Hargreevsových, děkuji za mou záchranu.
____________________________________________________________
🤍🤍
PŘÍBĚH JE ODVOZEN ZE SERIÁLU UMBRELLA ACADEMY, TAKŽE KDO CHCE VIDĚT ORIGINÁL, ZABROUZDEJTE NA NETFLIX A UŽÍVEJTE!
POZOR! PŘÍBĚH JE CELÝ OBSAŽENÝ ZE SPOILERŮ, TAKŽE POKUD NECHCETE VĚDĚT NIC DOPŘEDU, NEČTĚTE TO!
S pozdravem Hell__F 🖤
Počet slov: 1030 slov
ČTEŠ
Cute bastard (Umbrella Academy)
Fanfiction"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemoh...
