"Neodkážu uvěřit, že tohle dělám." Zaskuhrala jsem a potom jsem vykřikla pár nehezkých slovíček, jelikož mi muž dal pěstí.
Ránu jsem mu oplatila, ale hned na to jsem mu podala moji brokovnici. "Kurva, vem si ji!" Zakřičela jsem, když se na mě muž díval nejistým pohledem. "Střel mě," zasyčela jsem skrz zuby.
Byla jsem blázen? Absolutně. Byla jsem vrah? O tom se dalo ještě diskutovat.
Kulka prostřelila můj hrudník. Tušila jsem, že mě bude chtít střelit do srdce, ale díky blízkosti a jeho nejistotě střelil vedle jak ta vedle. Popadla jsem dýku v botě a pořádně ho bodla do ramene.
Jeho pohled zhladověl a já cítila agresivitu, která z něho vyplívala. "Oko za oko," pokrčila jsem rameny.
Po chvíli jsem však cítila teplou tekutinu, která lepila moje tílko, které bylo špinavé už dost na moje tělo. Potlačila jsem chuť omdlít, jelikož tekutiny přibývalo. Rychle jsem si roztrhla triko, načež se mohl muž pokochat mou černou podprsenkou.
Ještě nikdy jsem před mužem nebyla takto odhalená, takže mi trochu zčervenaly tváře, ale momentálně mi šlo o přežití.
Tílko jsem roztrhla a udělala z něj provizorní škrtidlo a obvázala ho tak, aby mi netekla krev. Naštěstí netrefil ani plíci, takže jsem mohla radostně žít dál.
"Máš brokovnici, běž si kurva zachránit zadek," štěkla jsem na muže, který se probral ze zamyšleného transu.
Ani jsem nepostřehla, že střelba ustala a vykoukla, co se děje. Viděla jsem Luthera, jak bere Cha Chu a jak se jeho svaly pod tenkou látkou napínaly. Když se muž zvednul, ještě jsem se na něho podívala a překonala svoji chuť to všechno ukončit. "Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se ho.
"Diego Hargreeves, ty?"
A já se rozhodla, že už nebudu nic skrývat. Má to vůbec cenu? Co to změní?
To jsem ale nevěděla, že to změní úplně všechno.
"Bianca Hargreeves, ráda tě poznávám Diego," zazubila jsem se na něj. Nemohlo mi ujít jak strnul a zkoumavě mě projel.
"Cos to řekla?" Přiblížil se ke mně nebezpečně rychle.
"Že bys měl pomoct Lutherovi, dělej" vykřikla jsem a rozeběhla se jiným směrem. Nechám je se pozabíjet a já si za tu dobu aspoň můžu vzít nějaké oblečení, možná tady taky najdu i něco užitečnějšího.
V tom jsem však uslyšela i ženu a vystrašeně se otočila dozadu. Allison zrovna nakopla Hazela. Ten však nemeškal a vzal ji pod krkem.
Už jsem se jí chtěla vydat na pomoc, když v tom přiběhl Diego a mně spadl kámen ze srdce. "Oni si poradí," zašuškala jsem a utíkala po schodech nahoru.
Ráda bych obdivovala ten úžasný interiér téhle vily, ale zvuky v přízemí, které jasně poukazovaly na boj, mě znervózňovaly do neskutečných mezí.
Všechno jsem odmávla stranou a běžela dál. I přes obrovskou bolest v hrudníku jsem nezastavovala. Zastavila mě až další vlna krve, která byla hustší než předtím.
"Do prdele se vším," zaskuhrala jsem. Frustrovaně jsem si kecla na zem a položila hlavu do dlaní. Věděla jsem, že v takové situaci bych neměla zastavovat, ale rána mi tepala bolestí, krev na mých rukou mi snad dělala ještě špatněji a za co všechno?
Udělala jsem správné rozhodnutí?
"Co je to za lidi?!" Slyšela jsem frustrovanou Allison. Zvedla jsem hlavu a čekala, až ji někdo odpoví.
"Jedna z nich někde utekla, teda myslím, že je jedna z nich," slyšela jsem Diegův ostrý hlas.
"Co je tohle sakra za lidi?" Zaskřehotala babizna. Jo, Cha Cho, na to se já ptám taky.
"Poradil bych si s nima," odsekl však Diego. Netušila jsem na koho to mířil. Poradil? No jasně. Kdo mu asi zachránil prdel?
"Jo, měls to na háku," řekl Luther a já si dala dvě a dvě dohromady. Z tonu jejich hlasů se asi nebudou mít úplně v oblibě. V tom jsem však uslyšela další střelbu a pevně se kousla do rtu. Pralo se to ve mně.
Kde je ta má motivace? Motivace zabíjet? Motivace padlé Kéres?
Prahnula ve mně však úplně jiná motivace. Motivace někoho zachránit a Babizně nakopat prdel. No jo, problém byl, že já je ještě potřebovala.
"Budu je sledovat," řekla babizna a probrala mě z transu. Utekli? Jsou všichni bez úrazu?
Zaskuhrala jsem a vstala. Musím pro to oblečení. Hned.
Do úst jsem si dala ruku a křičela do ní, jelikož bolest se zhoršila a určitě nebyla normální. Proplétala jsem se uličkami a otevřela náhodný pokoj. Moje oči hledaly skříň, nebo cokoliv co by vypadalo užitečně, a když jsem to konečně našla, a otevřela dveře skříně, povytáhla jsem obočí nad kupou chlapeckých uniforem. No to si ze mě děláš prdel.
Z uniformy jsem vytáhla bílou košili a sako námořnické modré barvy. Povzdechla jsem si a rychle si bílou košili přetáhla přes hlavu. Z úst mi unikl bolestný výkřik, tedy spíše zapištění.
"To zvládneš," zašeptala jsem, když jsem přešla k oknu a otevřela ho. "To zvládneš," dodala jsem si ještě sebevědomí a koukla na tu výšku. Tipovala bych to na pět metrů.
Zavřela jsem oči, vykročila na parapet a potom už jsem necítila nic. Pouze strach a nervozitu. Nikdy mi nebušilo srdce více.
Překvapeně jsem otevřela oči, když jsem stále nedopadala. A vlastně jsem zjistila, že jsem dopadla.
"Ta holka má říz," slyšela jsem povědomý hlas.
"Ta holka je tady a slyší tě," řekla jsem otráveně a svůj pohled přemístila na Bena.
Ben se na mě překvapeně otočil a usmál se.
"To je tvoje rodina?" Ukázala jsem k oknu a zkoumavě si ho prohlédla. Vypadal úplně stejně, ale čemu se divit, viděli jsme se před několika hodinami.
"Jo, znervózňuje mě, že je tam právě vraždí nějací blázni s maskami, ale nemůžu nic udělat," pokrčil rameny, ale vypadal již smířeně. "Jak se jmenuješ?" Zeptal se mě po chvíli ticha.
Pokrčila jsem na něj zvědavě obočí.
"Minule jsi mi neřekla, jak se jmenuješ," dodal.
"Bianca, Bianca Hargreevsová," řekla jsem a doufala, že z toho neudělá nějaké divadlo.
"Počkej, fakt? Neříkala jsi Allison, že jsi Elizabeth? Já už asi dokonce vím, proč mě vidíš!" Vyhrkl nadšeně.
To už mě zajímalo více. Ale v tom svět zase zašedl a on zmizel. "PŘESTAN MI TOHLE DĚLAT," zakřičela jsem. Já si fakt myslela, že konečně zjistím, co se to tu ksakru děje.
________________________________________________________________________________
Hey hou, děkuji za ty ohlasy! Moc si toho vážím!
Nečekala jsem, že tahle kniha tak "vybuchne," ale jsem za to strašně ráda i přesto, že nejsem tak aktivní jako dříve, ale to mi snad prominete. 🥰
PŘÍBĚH JE ODVOZEN ZE SERIÁLU UMBRELLA ACADEMY, TAKŽE KDO CHCE VIDĚT ORIGINÁL, ZABROUZDEJTE NA NETFLIX A UŽÍVEJTE!
POZOR! PŘÍBĚH JE CELÝ OBSAŽENÝ ZE SPOILERŮ, TAKŽE POKUD NECHCETE VĚDĚT NIC DOPŘEDU, NEČTĚTE TO!
S pozdravem Hell__F 🖤
Počet slov: 1085
ČTEŠ
Cute bastard (Umbrella Academy)
Fanfic"Já bych se mohl zase ptát na to," řekl Pětka kousavým hlasem, "proč jsi se mnou začala bojovat?" Vzduch se dal doslova krájet. S posledními slovy se zvedl a šel ke mně. "A nebo to, proč se právě teď snažíš popadnout tu mísu?" Překvapením jsem nemoh...
