Cute bastard (Umbrella Academy)

padlá Kéres

Každým krokem jsem cítila bezmoc a zoufalství. Moje myšlenky těkaly z jedné na druhou. Jako kdybych se nemohla rozhodnout, co je důležitější. Co si zaslouží mou pozornost. 

Byla jsem Pětkovi vděčná, že mě nechal o samotě. 

Hned se mi před očima mihl pětkův škádlivý úsměv a jeho dětsky nevinné oči, které dokážou prozradit jeho pocity. 

V uších mi pro změnu začala bubnovat ta slova pravdy. Oko kvůli kterému všichni vyhyneme, oko našeho ničitele, neexistuje. Tedy existuje, ale v prodeji má být až za několik dní. 

Snažila jsem se, aby mi to bylo jedno. Ale ten hlas v mých uších bubnoval dál. Máchala jsem kolem sebe hystericky rukama, jako kdybych tu ozvěnu chtěla odehnat. Ale já ji slyšela stále. 

K ní se přidala další. 

Je tohle celé jenom shoda jmen a nebo mám i jinou rodinu než Jednatelku? 

Zdálo se mi to tak k popukání. Nikdy jsem nepřemýšlela, odkud jsem vlastně přišla, a teď? Všechno to na mě padá. Každá odmávnutá starost, myšlenka. Všechno se vracelo. 

Skoro jako kdyby tahle vražda byla můj osud. Jako kdybych se zrovna tady měla dozvědět celou pravdu. 

Cítím něco k Pětkovi? 

Nic nevíš, nic nevíš, nic nevíš, posmíval se mi potichoučku hlásek v hlavě, který se míchal i s ostatními myšlenkami a hlásky.

Jsi zbytečná, jsi zbytečná, posmíval se další. 

Pětka tě nechal jít jako cvičného psa, protože věděl, že se k němu zase vrátíš, šeptal další. 

Přikryla jsem si uši dlaněmi, ale ani to nepomohlo. 

JSI SLABÁ, JSI SLABÁ, hi hi hi, JSI SLABÁ, zaduněl ten dětský hlásek. 

A já prostě začala křičet. Tak hlasitě jak jsem mohla. Chtěla jsem přehlušit všechny ty sladké hlásky, které byly stále hlasitější a hlasitější. 

Po páteři mi přejel mráz, pevně jsem semkla víčka a vzpomněla si na podobné slova z úst člověka mě bližšího. 

"Takhle se učíš, jednou z tebe musí něco vyrůst. Podívej se na Lilu. Je jedna z našich nejlepších vrahů a potom ty.." Odmlka nabírala napětí, vzteku a nechuti. 

Jednatelčin hlas nyní zněl pravdivěji než kdy dříve. Trpce jsem si vzpomněla, že tyto slova byly vyřčena přesně před tím, než jsem si s Pětkou dala neoficiální mír. 

Co jsem si myslela? Že když s ním dám příměří, nebudu muset nikoho zabít? Že možná přijdu na způsob, jak tomu zabránit?

"Můžeš dál, Bianco," řekla a ani se nenamáhala zvednout oči od papírů, co třídila. "Pochybuji, že si vůbec v takové misi stihneš namočit malíček, ale pošlu tě do přítomnosti. Rok 2019, den po návratu tvého Cíle," řekla a až teprve teď zvedla své oči a upřela je do těch mých. "Jméno tvého cíle je Five, nedej se zmást jeho vzhledem třináctiletého kluka. Je to sériový zabiják, který nemá problém ti zakroutit krkem. Každopádně, snad se vrátíš zpět, miláčku," řekla a sarkasticky se usmála.

Selhala jsem. Propadla jsem jeho vzhledu. Jednatelka věděla, že selžu. Že nebudu dost silná. 

Plamínek zlosti, který byl doposud uhašený, vzplál. Vzplál tak silně, že i já sama musela zalapat po dechu, který mi tím překvapením unikl. 

"Chci aby jsi věděla, že v terénu jsou další dva. Máte stejný úkol. Jestli budeš pracovat s nimi nebo ne je mi upřímně ukradené." 

Prudce jsem rozevřela víčka a vstala. Otočila jsem se na pravděpodobný sever a rozešla se. Ne zbrkle, pouze sebevědomě a jistě, za doprovodu silného větru, který si pohrával s mými vlasy. V tu chvíli jsem si troufla říct, že jsem vypadala jako Kéres. Bohyně smrti a nenávisti. 

________________________________________________________________________________

Zatím jenom kratší kapitolka, ale chtěla jsem tady začít tak trochu od "začátku." 😊

Jak se vám líbí moje nová verze Biancy? Myslím, že teď se to pořádně rozjede. :DD 

Mám s touhle Biancou plno plánů! 

Tak snad se neuvidíme zase za několik měsíců. 😁 A omlouvám se za krátkou kapitolu 🖤

PŘÍBĚH JE ODVOZEN ZE SERIÁLU UMBRELLA ACADEMY, TAKŽE KDO CHCE VIDĚT ORIGINÁL, ZABROUZDEJTE NA NETFLIX A UŽÍVEJTE!

POZOR! PŘÍBĚH JE CELÝ OBSAŽENÝ ZE SPOILERŮ, TAKŽE POKUD NECHCETE VĚDĚT NIC DOPŘEDU, NEČTĚTE TO!

S pozdravem Hell__F 🖤

Počet slov: 647