Cute bastard (Umbrella Academy)

Leonard - šílený fanoušek

Rozhlédla jsem se po celém domu. Jelikož už Diego byl dávno pryč, dal nám povolení se rozmístit a začít šmejdit. 

Schody do prvního patra mi připadaly nejsympatičtější, tak jsem se vydala tam. Allison na mě kývla a vydala se za mnou. "Hodně štěstí," popřála mi, když se vydala druhým směrem. 

"Tobě taky," usmála jsem se na ni. Rozhodla jsem se, že pokoje vezmu postupně. Zároveň jsem se dívala na nábytek, zkoumala jsem každý centimetr stěn a podlahy, aby mi nic neuniklo.

Když jsem vešla do prvního pokoje, čelila jsem velké posteli. Mít taky takovou, nikdy z ní už nevylezu. Chvíli jsem přemýšlela jestli do ní skočit, ale nakonec jsem zakroutila hlavou. Ještě bych po sobě zanechala nepořádek. 

Ohnula jsem se k stolu, abych se podívala do zásuvek, když v tom se mi k nohám přikutálelo jablko. Zvědavě jsem se podívala směrem, odkud přišlo. Pětka si ležérně ležel na tý krásný obrovský posteli a do jednoho jablka se zrovna zakusoval. 

"Pětko! Dostaneš nás do maléru!" Vyjela jsem po něm. Cíl si může tak lehce všimnout, že mu ubylo pár jablek, či že mu někdo ležel v posteli. Byl by to obrovský malér. Hlavně pokud žije sám. 

"To já rád," pokrčil rameny. "Pojď ke mně," poklepal vedle něho na postel a já tvrdohlavě zakroutila hlavou. 

"Máme prá-" Pětka se objevil u mě. Nestihla jsem to ani postřehnout, nečekala jsem to. Popadl mě za boky a nakonec se svět zatočil. "Kurva, do prdele," zaklela jsem mrzutě a naštvaně se na něj podívala. 

"Doteď jsme neměli čas si nějak užít, myslím, říct si svoje pocity. Nevím, jak to mezi námi je a děsí mě to," přiznal Pětka. 

Vyplantala jsem se z jeho náručí a i přes všechny mé zábrany jsem se položila na záda vedle něho. Chtěla jsem být dál. 

On se dětinsky zamračil a přetočil se tak, aby byl nade mnou. Nadzvedla jsem na něj obočí. 

"Řekni mi, jak to cítíš," poprosil mě zoufale. 

"Já nevím, Pětko!" Vyjekla jsem a snažila se ho ze sebe dostat. 

"Tak mi řekni, co cítíš, když udělám tohle," zašeptal a obličej přiblížil blízko k tomu mému. Vnímala jsem to úžasné teplo mezi námi, tu jedinečnou přitažlivost. Užívala jsem si každý okamžik, kdy jsem s ním směla setkat se pohledy. 

"Nevím," stála jsem si za svým. Styděla jsem se něco takového přiznat. Přiznat si, že jsem se snad do někoho zamilovala, že by byl snad on ten můj první. Přesto jsem chtěla, aby to byl zrovna on. Ten s kým jsem sdílela svůj první polibek, první misi, první přitažlivost. 

"Tak já ti pomůžu," usmál se a rty dal na ty mé. Měl je tam pouze krátce, hned je odtáhl. Zatlačila jsem smutný nářek. Ignorovala jsem výbuchy v mém břiše, dokonce i myšlenky, které byly zvrhlejší, než by měly. 

Nikdo nic neříkal. Užívali jsme si to ticho mezi sebou. Bylo to ticho lásky a důvěry. On moc dobře věděl, jak se cítím. Bylo to tolik emocí. 

Zašimralo mě v podbřišku, svět zpestřil a Pětka nade mnou tiše vyjekl. Věděla jsem, co se stalo a proklínala jsem za to všechny božstva co můžou existovat. 

Ale mohla jsem to využít ke svému útěku. "Ale noták Bianco!" Vykřikl Pětka a já se zasmála. Tam to má. 

"Ahoj," uslyšela jsem z druhé strany místnosti a pohotově se tam otočila. Když jsem spatřila Bena, usmála jsem se od ucha k uchu. 

"Ahoj," odpověděla jsem nazpátek. 

"Jste s Pětkou vážně sladký, skoro až nechutně," řekl a vyplázal jazyk.