Letifer

Osmdesát šest

Warbell - Reflecting Lies

---
Věnováno dominica_hrozii. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Bill Weasley stál u okna v maličkém pokoji v Doupěti, který patřil jemu a Fleur. Ani zdaleka se nedal srovnávat s místností, jež byla jeho, když vyrůstal. Však to také bylo sotva půl roku, co Doupě zachvátil požár založený Smrtijedy. Weasleyovi mohli být rádi, že vůbec mají kde bydlet.

Už zbývalo jen pár hodin do obřadu. Fleur se chystala opět v Ginnyině ložnici, Billova sestra a Tonksová jí pomáhaly. Venku před domem stáli kouzelníci a právě stavěli za pomoci kouzel velký stan. Dvojčata, Ron a Harry už byli nachystaní, aby se hned, jak stan bude ukotvený, pustili do jeho zdobení.

Tiché vrznutí kliky Billa upozornilo, že dál už není sám. Jen nepatrně pootočil hlavu, aby se koutkem oka podíval, kdo mu přišel dělat společnost. Nejstarší z jeho mladších sourozenců za sebou zavřel dveře, přešel pokoj a v tichu se opřel o druhý rám okna. Charlie se zahleděl ven, až po chvíli promluvil.

„Za chvíli už budete s Fleur svoji," poznamenal, co bylo zjevné.

„Ano," přikývnul Bill. Neměl k tomu co víc dodat. Byl to fakt.

„Jsem rád, že jste se našli. Fleur tě miluje a vskutku hodně dlouho jsem tě neviděl tak šťastného," poznamenal Charlie a zvednul ke svému bratrovi opatrný pohled. Právě včas, aby viděl, jak Bill zaťal zuby. Ovšem jen na okamžik, vzápětí se úplně uvolnil, na tváři se mu vykreslil jemný úsměv viditelný v odrazu okna.

„Fleur je úžasná. Nikoho lepšího bych si nemohl přát," pokývnul Bill hlavou.

V ten okamžik Charlie položil otázku, která mu od předchozího dne, kdy s Hermionou stáli venku před domem vrtala hlavou: „Nepřipomíná ti Ayreen?" vyhrknul možná až příliš rychle. Tentokrát už nebylo pochyb, při zaznění onoho jména sebou Bill trhnul.

„Ayreen do toho netahej," řekl tiše, avšak varování v jeho hlase bylo nepřeslechnutelné. Bill na pár vteřin zavřel oči, na jeho tváři bylo znát soustředění. Když na svého bratra pohlédnul, byl už zase klidný.

„Jak tě něco takového vůbec napadlo?" nadhodil, jeho lhostejnost byla skutečně uvěřitelná. „Ayreen a Fleur spolu nemají nic společného."

„Vlastně za to může Hermiona. O ní mluvím," připustil Charlie důvod své otázky, vzápětí ji upřesnil. Na svá slova si od Billa vysloužil zdvižené obočí, proto okamžitě pokračoval. „Nikdo nemůže zapřít, že kolem Ayreen byla dosti zvláštní aura. Jako by se všechno mělo zvrtnout. Když jsme včera stáli venku před Doupětem s Hermionou... Cítil jsem z ní zkrátka to samé," vysvětlil Charlie, co ho předchozí den napadlo vlastně omylem, ovšem nedalo mu to spát.

Bill mu věnoval nečitelný pohled. „Válka je na spadnutí, Chare," promluvil pomalu, načež se pohledem vrátil zpět ke stanu venku. Už byl postavený. Kouzelníci pod ním kmitali, aby vše bylo včas připravené. Molly pomalu nosila na stoly pod velkou plachtou připravené občerstvení, i odtud bylo vidět, že otec rodiny se neštítí spolu s dvojčaty ujídat drobnosti, když se jeho manželka nedívala.

Charlie poznal, že hovor je u konce. Otočil se, aby odešel, u dveří se však ještě zastavil. „Moc dobře víš, jak jsem to myslel, Billy," řekl pouze, načež stisknul kliku. „Měl by ses začít chystat, času nezbývá tolik, kolik se zdá," dodal a nechal svého bratra samotného.