Letifer

Devadesát jedna

Citizen Soldier - Let It Burn

---
Věnováno Stolen-Relic. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Draco nedokázal pociťovat uspokojení nad tím, že po měsících iluzorního klidu jeho přítelkyně začíná reagovat tak, jak bylo očekávatelné poté, co vzala svůj první život. Trápilo ho to. Nemohl s tím vůbec nic dělat, nemohl jí nijak pomoci. Ta bezmoc na tom všem byla nejhorší.

Bezmoc, když byl nucen sledovat, jak se z dříve zamýšlené, později usměvavé, a ještě nedávno obětavé dívky, jež byla ochotná vzdát se pro ostatní úplně všeho, co měla, včetně vlastní rodiny, ráz na ráz, jedním okamžikem, jedinou vzpomínkou, stal jen stín sebe samé. Udělal chybu, když jí vyhověl s pomocí naučit se skrývat své myšlenky? Nevěděl, přesto si to vyčítal. Severus mu ostatně řekl, jak jeho blokaci prolomit. A on na to nehleděl. Nepřemýšlel nad tím. Prostě ji znovu nechal prožít vzpomínky, přesně ty, jež byly vinné.

A nemohl s tím vůbec nic dělat. Hermiona se uzavřela před světem. Nejen před ostatními Smrtijedy, ale i před Blair, a to odhalení její skutečné totožnosti nemělo na vztah dívek žádný vliv, alespoň co mohl soudit ze svého úhlu pohledu. Uzavřela se před ním. Ještě před chvílí byli na jedné lodi. Nyní jako by jej opustila.

Připadalo mu to, jako by se zhroutila do sebe. Na schůzích Smrtijedů se tvářila jako vždy, dokázala se přetvařovat, a to natolik dokonale, že i on by jí byl ochotný uvěřit, že je naprosto v pořádku. Přesto když byli spolu sami, nemohl ten rozdíl nevidět.

Ani sám nebyl tolik apatický, když se s ní před koncem školního roku rozešel ve snaze dát jí prostor, aby si našla nový život. Hermiona jako by nevnímala, co se okolo ní děje. Nejčastěji jen seděla tam, kde ji nechal, a s prázdným výrazem pozorovala natolik neurčité místo, že bylo jasné, že není myšlenkami při sobě.

A do toho všeho se ještě nezvratně blížil konec prázdnin. Což znamenalo jediné. Totiž začátek školního roku. Pro Draca - a stejně tak pro Hermionu - toho posledního. V němž oba měli skládat OVCE. Chlapec si uvědomoval, že tento rok bude jiný. Nad školou stále musel viset stín Brumbálovy smrti. Jíž měla na svědomí jeho Hermiona. Ani on a ani Blaise se nejenže nebudou muset skrývat se svou příslušností k temným silám, dokonce jim jejich tetování vynesou prestižní postavení. Z prostých důvodů.

Ředitelem bude Severus Snape, jenž je sám Smrtijedem. Proti nejvýše postavenému kouzelníkovi na škole nebude moci jít nikdo, a to ani tehdy, kdyby se proti němu ostatní učitelé spolčili. A to ani při této úvaze nebral v potaz, že minimálně sourozenci Carrowovi budou součástí učitelského sboru. Další nahrazení profesorů bylo zatím jen možností, o níž nebylo jisté, zda se bude realizovat. Ani Ministerstvo kouzel nemohlo do vedení školy zasahovat. Neměli k tomu pravomoci - a beztak bylo i Ministerstvo pod nadvládou temnoty.

O to větší starosti si Draco však dělal právě o Hermionu. Dívka se mu, ještě před oním nepříliš zdařeným pokusem s Ligilimens, přiznala k tomu, že ji a Weasleyho Potter požádal, aby se s ním už do školy nevraceli. Proč? Na tu otázku už Hermiona neodpověděla. Jen vždy zamumlala něco o tom, že Potter nechce nechat Voldemorta vyhrát.

Návrat do Bradavic pro ni bude peklem. A nikdo nemusí vědět o tom, že to byla ona, kdo dokonal onen hrůzný čin stanuvší se na Astronomické věži. O dostatečně velké nepříjemnosti se jí postará mnoho jiných věcí. Pramálo bude záležet na tom, že nad ní ochrannou ruku bude držet on i Blaise, Snape, a stejně tak i Carrowovi. Bude stačit, když se objeví po jeho boku. Když si vyhrne rukáv.