Letifer

Sto dvacet tři

Deathbed - Dead Youth

---
Věnování AlixPott. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Jestli se někde na hradě začaly projevovat venkovní proměny počasí, bylo to v suterénu.

Na hodině Lektvarů, jak už bylo jakýmsi zvykem, se studenti choulili u svých sálajících kotlíků, zatímco připravovali přísady, krájeli fazole a dusili hlemýždě, sekali oddenky roztodivných rostlin ze skleníků profesorky Prýtové a listovali svými leckdy zapatlanými učebnicemi. Profesor Křiklan, bývalý ředitel zmijozelské koleje, jehož však pro jeho očividný strach z toho, že na škole, nejen mezi jeho kolegy, ale i přímo mezi studenty, byli tíž, jež patřili ke Smrtijedům, před nimiž se tolik let snažil skrývat, většina Zmijozelských měla tendenci nerespektovat, přecházel mezi svými svěřenci, ruce založené za zády, chodil od kotlíku ke kotlíku, nahlížel do nich, u některého sotva zpomalil, u dalšího se zastavil či dokonce pošeptal studentovi pár slov, ať už šlo o tichou pochvalu či radu, jak pracovat pro lepší výsledek. Draco odtrhnul od profesora pohled: ač profesor Křiklan nepatřil k těm radikálnějším, k sympatizantům se také neřadil, proto si musel dávat pozor; a zaměřil se na svůj vlastní lektvar. Vzal do ruky dřevěné krájecí prkénko, přesunul ho nad svůj kotlík a nahlédnul do učebnice, aby se ujistil o tomto kroku, než nožem shrnul nakrájená kolečka žlutočerveného pruhovaného čehosi do bublajícího lektvaru. Zavířilo to v něm a z kotlíku se vyhrnula černá pára. Podle pokynů v učebnici to však mělo být dobře.

„Podívejte se sem!" zvýšil profesor Křiklan hlas, aby k sobě přitáhnul pozornost všech přítomných, a poplácal po rameni studenta, jenž stál vedle něj. Gregory Goyle se vítězně zašklebil. Pansy Parkinsonová vedle něj jen s odporem nakrčila nos. „Zdá se, že i tam, kde se to zdálo nepravděpodobné, se mohou objevit vlohy pro lektvary! Pane Goyle, vynikající práce," pochválil profesor studenta hlasitě, když mu vzal naběračku z rukou a sám obsah jeho kotlíku zamíchal, aby se přesvědčil, že konzistence je přesně taková, jaká má být. Ze svého místa Draco mohl vidět, jak Pansy zatíná zuby s takovou usilovností, až se jí vyrýsovala čelist.

Třebaže Crab se v tomto ohledu ukázal být chytřejší a radši se pustil do studia Magických run, ačkoli ani to pro něj nebylo snadné, Goyle se z nevysvětlitelného důvodu rozhodnul i nadále věnovat se přípravě lektvarů: což žádný ze Zmijozelských nebyl s to pochopit. Ostatně, oba byli tupí jako polena. Ani sám Draco si nebyl jistý, proč se s nimi v nižších ročnících tolik zahazoval. Tedy, sám za sebe to věděl – oba, Crab i Goyle, byli velcí, po fyzické stránce silní. Je měl na manuální práci, on přemýšlel. V podstatě byli jeho gorily. Ačkoli i studium Magických run si vyžadovalo snažení a učení se, stále byly jednodušší než Lektvary.

Také jediný důvod, proč Goyle na tento předmět stále ještě docházel, byla skutečnost, že Pansy, vždy pracující ne svou vlastní volbou vedle něj, připravovala lektvary místo svého spolužáka; čímž trpěly její vlastní. Proto Draco moc dobře chápal její nesouhlasný až naštvaný pohled. Profesor koneckonců vyzdvihoval její práci.

„Neměli bychom Goyla potopit? Ten lektvar stejně vařila Pansy," naklonil se k primusovi stále jediný další zmijozelský Smrtijed pracující na druhé straně téhož stolu. I jemu bylo známo tajemství Goylova úspěchu, ostatně jako každému, kdo se na ně, nebo spíše na Pansy, o níž se navzdory jejímu neustálému skrývání vlastních zápěstí tradovalo, že se na stranu Zla již přidala také, alespoň jednou během hodiny podíval. Kromě Křiklana tedy.