Letifer

Osmdesát tři

Fleshgod Apocalypse - No

---
Věnováno PHANTOM-ANNE. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Sedmnáct let.

Věková hranice, po jejímž dosažení se čarodějka či kouzelník stane plnoletým. Zmizí hledáček, díky němuž dokáže Ministerstvo kouzel nezletilé kouzelníky používající kouzla mimo školu, na níž studuje, dohledat. Okamžik, jímž se kouzla a magie stanou každodenní součástí života.

Harry ten okamžik očekával s netrpělivostí, jíž by u něj nikdo, kdo jej znal, nečekal. Jeho sedmnácté narozeniny na něj čekaly v podobě v kalendáři nachově zakroužkovaného třicátého prvního července. Jen den před tím, než mladé čaroděje Kingsleyho dopis svolával do Doupěte, nového sídla Fénixova řádu. Na ten den měl Bill, nejstarší bratr Weasleyových, naplánovanou svou svatbu. Do té doby však zůstával upoutaný v mudlovském světě.

Dům číslo čtyři v Zobí ulici však navzdory jeho přítomnosti zel prázdnotou. Harry procházel prázdnými místnostmi, jen koberce a tapety byly stále na svých místech, jinak však v domě nezůstalo vůbec nic. Dursleyovi, třebaže kouzelnický svět nikdy skutečně neuznávali, nenáviděli jej a nedokázali se o něm zmínit ani slovem, natož pozitivním, nebyli hloupí. Poznali, věděli, že se schyluje k něčemu špatnému. Harry jim nebránil, když se rozhodli odstěhovat se, odjet pryč, někam, kde mohl být alespoň příslib bezpečí. Ani on sám neplánoval zde zůstat. Jen potřeboval počkat, než bude mít sedmná-

Hlasitá rána do dveří přerušila jeho myšlenky. Strnul na místě a popadnul hůlku, aniž by přemýšlel nad tím, co dělá. Někdo byl u dveří, o tom nebylo pochyb. Mohli to být Smrtijedi, kteří mu jdou po krvi? Ne, tak to nebude – ti by se něčím tak slušným, jako bylo zaklepání, třebaže ve skutečnosti to bylo spíše zabušení, nezdržovali. Vrazili by dovnitř a začali dům podpalovat. Přesto nezahazoval svou opatrnost, když sešel shody a natáhnul se po klice. Stisknul ji, pootevřel dveře.

„No to to trvalo," zahučel Alastor Moody, když se dveře do domu před skupinkou čarodějek a kouzelníků na příjezdové cestě začaly otevírat, a vyslancům Fénixova řádu se naskytnul pohled na Harryho Pottera.

„Pane profesore," vyhrknul Harry překvapeně.

„No, jen to nepřežeňte s tím nadšením," utrhnul se na něj Moody a vecpal se do domu.

„Vidí nás po měsíci prázdnin a ani nás nepozdraví," naklonil se Ronald na konci skupinky k Hermioně a zamumlal jí ta slova tiše do ucha.

„Nech ho trochu strávit to překvapení, že jsme tady," odpověděla mu Hermiona stejným šeptem a nervózně si za zády pravačkou stiskla levé zápěstí. Měla ho schované hned ve dvou rukávech, džínová bunda jí pevně seděla na mikině, která navíc měla v lemu otvor pro palec, takže se nemusela obávat toho, že by někdo mohl zahlédnout její potetovanou kůži. Černý inkoust však moc dobře cítila, nepálil, ale byl horký, jako by jí mínil připomínat, že nic není stejné, jakým se jeví.

„Rone, Hermiono," objal Harry své dva přátele, když i oni vešli do domu. „Nový účes? Moc ti to sluší," pousmál se Hermioniným směrem, načež se opět obrátil zpět k profesorovi.

„Ale co tu děláte?" podivil se, z jeho tváře však bylo příliš dobře čitelné, že všechny vskutku rád vidí.

„Co asi," trhnul Moody rameny a šťouchnul do svého mechanického oka plavajícího ve vodě ve skleničce, jednom z mála kusů vybavení, jež v domě po Dursleyových zůstalo, jíž si bez dovolení vypůjčil. „Zachraňujeme tě," načež zamumlal něco o tom, že od doby, co si na něj hrál Barty Skrk Junior, mu oko drhne, a v rychlosti vyložil svůj plán. Jak se plnoletí dobrovolně rozhodli, že na sebe kvůli krytí vezmou Harryho podobu, přičemž Mundungus Fletcher si neodpustil poznámku, že zrovna jeho k tomu přinutili; jak poletí ve dvojicích, a nikdo z venčí nebude mít šanci vědět, který Harry je ten pravý.