Letifer

Sto čtyřicet pět

Neverland in Ashes - The Sentinel

---
Věnováno AmaziliaColibri13. Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

,,Mrzí mě, že jsem tak odešel," zopakoval Ron už poněkolikáté. Seděli všichni tři pohromadě ve stanu v místnosti s křesly, Ronův návrat byl dostatečným důvodem, aby se rozhodli hlídku venku nedržet a spolehnout se jen na obranná kouzla, na to, že je v případě potřeby varují včas.

,,To je v pohodě. Ten viteál s náma dělal věci, vlastně mě překvapuje, že se něco nepokazilo mnohem dřív," odmávnul to Harry znovu. Možná celý Ronův odchod nebral tak dobře, jak se nyní tvářil, ovšem radost z kamarádova návratu a nadšení ze zničení viteálu pomocí znovunalezého meče Godrika Nebelvíra dokázala všechno zastínit, a to včetně smutku, hrůzy a nebezpečí, kterým je protáhla návštěva Godrikova Dolu.

Hermiona si popotáhla lem levého rukávu a se zamračením si překřížila paže na hrudníku. Jí to tedy rozhodně tak v pohodě nepřišlo. Ani omylem! Samozřejmě, nevěděla, nemohla vědět, co přesně se dělo, když byla v Bradavicích. Ron ale moc dobře věděl, do čeho jde, když souhlasil, že se k Harrymu přidá, nebo alespoň tak dobře jako sám Harry, který před nimi nic nezamlčoval, když je žádal, aby šli viteály hledat s ním. Právě proto Ronův odchod Hermionu tolik štval.

,,Takže, co teď?" zapřel se Ron lokty do kolen. ,,Jaký máme plán?" Hermiona musela potlačit další zamračení. To si myslel, že všechno naplánovali za něj?

,,Já - vlastně nevím," zarazil se Harry. Pohrával si v prstech s novou hůlkou, jako by si na ni, na to, jak ji držet, potřeboval zvyknout, podíval se na Hermionu a pak uhnul očima do prázdna. Hermioně se ta hůlka nelíbila, ani v nejmenším. Slyšela Rona, jak Harrymu říkal, když mu ji předával, že je z trnky a vzal ji jednomu lapkovi. Jenže lapkové pracovali pro Pána zla. Nebyli tak svázaní, tak označení jako ona, ale tím spíš si je Voldemort hlídal. Mohlo na ní být stopovací kouzlo, které by přívržence zla k Harrymu dovedlo?

Harry a Ronald rozpačitě těkali mezi sebou a Hermionou a všude po stanu pohledy. Čarodějka si povzdechla. Jestli to takhle s nimi vypadalo celou dobu, co byla v Bradavicích, pak bylo a podivem, že jsou vůbec naživu. Povzdechla si, natáhla se po bloku s propiskou ležících na stolku vedle ní, otevřela ho na prázdné straně a načrtla několik čar. Trojúhelník s vepsanou kružnicí a kolmicí.

,,Měli bychom zjistit, co je tohle," poklepala na symbol. ,,Je dokreslený na několika stranách v knize, kterou mi odkázal Brumbál, v Bajkách barda Beedleho. Nejdřív jsem si myslela, že je to nějaká runa, ale v žádné z knih v Bradavicích jsem ji nenašla," zavrtěla hlavou. Opravdu v knihovně netrávila tolik volného času jen tak pro nic za nic. ,,A pak jsem ho viděla znovu v Godrikově Dole," otočila se přímo na Harryho. ,,Byl tam, na jednom z hrobů. Ignotus Peverel. A pak znovu, v domě Batildy Backshotové. Měla tam zarámovaný obrázek, fotku plavovlasého kluka, měl kolem krku stejný přívěsek."

,,Kdo to byl na té fotce?" nechytal se Ron a i Harry se zatvářil zmateně, on u toho ostatně nebyl, když Hermiona zjistila, že slavná kouzelnická historička je ve skutečnosti mrtvá. Dívka stiskla rty a vytáhla ze své kabelky knihu, kterou tam sebrala. Život a lži Albuse Brumbála od Rity Holoubkové. Otevřela ji na útržkem papíru založené straně a ukázala fotografii oběma chlapcům.

,,To je..." zamžoural Ron.

,,To snad ne!" nechtěl tomu uvěřit Harry.

,,Brumbál a Grindelwald. A dobře se podívejte, co má Grindelwald na krku," poklepala na hrudník hubenějšího ze zachycených kouzelníků a jeho fotografie se na ni zamračila.