Letifer

Sto třicet pět

Delain - We Are The Others

---
Věnováno @AlixPott . Protože bez čtenářů by nebyl autor.
---

Milá Hermiono,

doufám, že se máš dobře. Dlouho ses neozvala! Jak to u tebe jde? Co škola, nejsou tam na vás moc přísní?

Vzpomínáš si, jak jsem ti o prázdninách vyprávěla o tom svém strýčkovi? Myslím, že jsem ti o něm už i psala posledně, ale to si teď nejsem úplně jistá. No každopádně, občas mám pocit, že strýček začíná bláznit. No fakt!

Představ si, včera se rozhodl, že chce jít nakupovat. Kdyby to ale bylo jen do sámošky – on nutně musel do nákupního centra! A víš, jak to má s místy, kde je velká koncentrace lidí. Nejdřív jen, že se tam chce jít podívat, protože zajímavá výloha, a že jestli teta s druhým strejdou půjdou s ním. Samozřejmě šli, protože nechat strýčka bez dozoru by nebyl nejlepší nápad, a ještě se k nim přidali i mí rodiče. Radši. A jsem ráda, že to udělali!

Strýček se totiž v tom obchodě začal chovat pomateně. Teda tohle mi říkala mamka, já u toho přímo nebyla. Prý vzal košík, naházel do něj spoustu věcí, a když byl dostatečně těžký, měl se s ním začít roztáčet, jako by to byla válečná sekera a jeho popadla vražedná zběsilost či co! Prostě síla. Snad údajně zranil několik zákazníků. Nechci si ani představovat, co všechno by z toho mohlo být za problémy.

Víš, on strýček mi celkově poslední dobou dělá tak trochu starost. Nepamatuju si, že bych u něj kdy viděla takový přístup. Takový agresivní. Jak má teta velký dům a chodí k ní pracovat pár lidí, bezdůvodně na ně křičí, přidělává jim práci, prý se neštítí ani na ně vztáhnout ruku. Kuchařka snad měla už kolikrát monokl! A tyhle záchvaty vzteku přicházejí čím dál častěji.

Pamatuju si, že když jsi tu u nás byla o prázdninách na návštěvě, strýček se k tobě sice choval dost nedůvěřivě, však víš, jak to má s cizími lidmi, že jim moc nevěří, ale aspoň byl tak nějak v klidu. Teď už ho ale vůbec nemůžeme uhlídat. A po tom, co zaútočil na ty chudáky v obchodě...

Doufám, že se máš líp než my tady. Totiž, jo, nenudíme se a občas si i užijeme nějakou pořádnou legraci. Než nám dojde, že to, co strýček zase vyvedl, mohlo skončit zatraceně špatně.

Jestli slyším dobře, tak už zase volá, ať za ním někdo okamžitě dojde, takže musím jít a nemůžu se rozepsat víc. Určitě se mi brzy ozvi!

Měj se krásně,

Melissa

***

Nebelvírská primuska se opřela do židle a znovu přelétla očima řádky Blaiřina dopisu. I když stát by se to v žádném případě nemělo, pro jistotu si ve vyměňovaných slovech stále fabulovaly situace, které řeší, v přenesení do mudlovského světa. Pokud tomu porozuměla dobře... Pak Pán zla byl značně nervózní, naštvaný a namíchnutý. Protože se Bradavice odmítají vzdát? Protože jeho plány postupují příliš pomalu? To mohlo být klidně možné.

Hermiona se zamračeně vrátila k řádkům o tom, jak Pán zla ubližuje „lidem, kteří chodí k Blaiřině tetě pracovat". Samozřejmě jí v první chvíli pod pojmy teta a strýc vyskočila představa Malfoyových. Jenže ti už domácího skřítka neměli, Dobby byl volný, o to se Harry postaral. Musel to být někdo jiný, další Smrtijed. Ostatně jich mezi následovníky nebylo málo, takových, kteří měli svého domácího skřítka. Ovšem představa, že je jim ubližováno, že na ně Voldemort útočí... Už jen z té představy se jí udělalo zle. A ten Voldemortův útok na mudly? O tom se zítra nebo v nejbližších dnech jistojistě dočte v Denním věštci.