"JSME JEN SPOLUBYDLÍCÍ"

XVII

Hned na začátek bych vás chtěla poprosit třeba o sdíleni této povídky, udělá mi to radost. Vote taky potěší doopravdy to posune příběh dál a tak i k více lidem, děkuju

Louis

Potom co Harry odešel, jsem se Zaynem probírali to, jak se chová a nakonec jsme usnuli u filmu. Bylo nám spolu dobře.

Byl to dobrej pocit, probouzet se vedle těla, které vám předává teplo, mít pocit, že nejste sami. Zaynova paže byla obmotaná kolem mého pasu. Prohlížel jsem si jeho tetování. Byl jimi úplně posetý.

Když si to tak vezmu...je zvláštní, že s někým koho znám pár dní jsem takto ležel v posteli. Taky mě udivuje, jak si rozumíme, myslím, že jsme oba dva hledali někoho, jako je ten druhý.

Muselo být brzy ráno, žádné světlo ještě neprocházelo okny a kvůli tomu jsem zase usnul.

Otravný zvuk budíku mě začal probouzet. Teplá a příjemná paže mi přejela po břiše, náhle byla pryč a sní i otravný zvuk.

"Dobré ráno" usmál se Zayn a pomalu vstával z postele.
"Dobré" ospale jsem si promnul oči a zahrabal se do teplých peřin, nikam se mi nechtělo. Rád bych tady v jeho posteli ležel do konce života. Je vážně pohodlná.
"Lou, no tak vstaň, musíme do školy, já vím nechce se ti tam, mně taky ne, ale mám pravidla, chodit do školy v čas a když to dodržuju máma s tátou mě nebuzerujou a jsou milí, takže dělej." řekl to mile, ale myslel to opravdu vážně, zabouchl za sebou dveře, šel nejspíš do koupelny. Ale mně se opravdu nechtělo a ta postel mě donutila znovu zavřít oči a ponořit se alespoň na pět minut do říše snů.

"Já se z něho zblázním." najednou si mě někdo přehodil přes rameno, popadl moje věci a jen v boxerkách mě donesl do auta. Na jeho rameni jsem skoro stále spal, ale ihned jak mě posadil do auta jsem se začal smát.
"Takhle mě můžeš nosit častěji." usmál jsem se, on protočil očima.
"Obleč se, musíme se ještě stavit k tobě pro věci." začal startovat auta a vyjíždět z garáže. Já se zatím oblékal.

Dojeli jsme před byt, Zayn mi řekl, že mám tak půl hodinky na to se nachystat.

Odemykal jsem dveře a vstoupil jsem.

Co se tu kurva stalo?

Spousta střepů, kuchyň vypadala jak po výbuchu atomovky, na zdi v obýváku byla skvrna od nějaké tekutiny.

Otočil jsem se, když jsem ho za sebou slyšel. Zrovna šel po schodech a nevěnoval mi ani pohled. Dál pokračoval do kuchyně, kde začal podle zvuku sbírat střepy.

Měl bych to nechat být, ale nechci se s ním hádat, je to tvrdohlavej blbec, ale je pravda, že chyba je i trochu na mé straně. Teď nemůžu koukat na to, jak se choval k Zaynovi. Musím myslet na to, jak se choval ke mně. Udělal chyby, ale to já taky. Měli by jsem si to vyříkat.

Přišel jsem do kuchyně a on uklízel střepy holýma rukama.

"Přestaň, pořežeš se." dělal jakoby neslyšel, přešel jsem k němu a snažil se mu zabránit. Jak kdybych to neříkal, je tvrdohlavej a nedá si říct. Při posledním kousků se pořezal, viděl jsem, že malé škrábnutí to rozhodně nebylo.

"Kurva" syknul v okamžiku, kdy mu začala téct krev.
"Bože Harolde ty jsi vážně dement." rychle jsem běžel do koupelny pro lékárničku.
"Pojď" chytl jsem ho za nepořezanou ruku a vedl ho ke dřezu. Vydezinfikoval jsem mu to a nakonec obvázal. Nebránil se naopak byl klidný a pozoroval mě, jak jemně přejíždím přes jeho dlaň.

Harry

Obvázal mi ruku a pohlédl mi do očí. Najednou, jak kdybych zapomněl na to co se stalo, najednou jsem měl pocit, že jsem jim úplně omámený. Nemohl jsem si pomoct a přej mu rukou po tváři. On se jen začervenal a malinko pousmál. Proč jsem se na něho vůbec tak moc zlobil? No to nevím, teď vážně ne, když jsem omámený těmi oceány.

"Už je to lepší?" najednou se odtáhl a já jsem zase úplně v pohodě vnímal. A tím pádem jsem si zase vše urovnal v hlavě.
"Jo je to fajn" prohodil jsem ironicky a pokračoval v úklidu.
"Měli by jsem si promluvit Harry."
"O čem chceš jako mluvit Lewisi? Já si s tebou nemám co říct." řekl jsem úplně ledovým hlasem. Nechci bejt tak zlej, ale mám pořád vztek.
On si jen povzdech a odešel nejspíš do svého pokoje. Po zhruba deseti minutách bylo slyšet zabouchnutí dveří. Já už do školy nachystaný byl, došel jsem si na autobus a dostavil se do školy.

Zrovna jsem procházel chodbou a uviděl Louise jak se směje něčemu s tím blonďatým klukem. Myslím že se jmenuje Niel nebo... ježíš já nevím, není to snad úplně jedno? Stáli u skříněk a když se rozhodli, že odejdou někdo do Louise narazil, byl to Nick a kurva...

"Čum na cestu kriple." strčil do Louise tak moc až se uhodil hlavou o skříňku. Nick měl asi nějakou poruchu nebo to byl prostě od přírody kokot. Míval záchvaty vzteku, měl spoustu problémů s tím, že se zapojovat do různých rvaček.

"Seš debil nebo jo?" okřikl ho Louis a držel se rukou za hlavu.
"Drž hubu a dávej kurva pozor co meleš" viděl jsem jak zuří, ruce měl zatnuté v pěsti a v tuhle chvíli jsem se do toho musel zapojit taky.

"Kdo si jako myslíš, že seš? Stalo se ti snad něco? A pokud vím narazil jsi do mě ty, takže jedinej, kdo by měl čumět na cestu, jsi ty." i na Louisovi byl vidět vztek, ale obávám se, že Louis by to odnesl vážně špatně. Nick je určitě o dost silnější.
"Tak ty seš mrtvej." okolo bylo dost lidí a všechno to pozorovali. Už jsem viděl jak se Nick připravoval Louisovi udeřit pěstí do obličeje.

Nepovedlo se mu to, protože já ho svou silou strčil na kovové skříňky. Možná to bylo až moc, bouchl se do hlavy a hned na to sjel k zemi.

"Ty idiote! Jsi normální?" zvedl se a pokusil se mi dát pěstí, nepovedlo se.
Nebyl špatnej, ale já byl lepší. Došlo mu, že mně asi úplně neublíží. Bohužel Louis na tom nebyl stejně. Nečekal jsem, že by Nick vyjel po něm. Byla to vážně velká rána, protože Louisovi začala téct krev z nosu a složil se k zemi. Kolem nás se utvořil kruh lidí co to pozorovali. Každý k tomu měl nějaký komentář, a tak z toho vznik dost velký hluk.

"Lou" klečel na kolenou a já mohl vidět jak mu stekla slzička. Klekl jsem si k němu a prsty nadzvedl jeho obličej. Nos měl od krve a trochu prokousnutý ret.

"Ty hajzle." zvedl jsem se extrémní rychlosti a bezmyšlenkovitě udeřil Nicka do obličeje, nezůstal jsem jen u jedné rány. Najednou mě někdo chytil za ramena a odtahová pryč. Kloubky jsem měl trochu odřené a kochal se tím pohledem na Nicka.

Najednou mi začalo docházet, kde jsem a co se nejspíš děje. Za ramena mě vytáhl náš učitel tělocviku a za ním stála ředitelka, po mém otočení jsem zjistil, že tohle pro mě nedopadne asi úplně dobře.

__________________________________

Ahojte, je tu další kapitola asi jste si mysleli, že ji vydám už minulou sobotu, ale nějak jsem nestíhala, tak je tu až teď.

Vážím si každého přečtení a komentáře, děkuju za vás-M 🦋🦋